#454 min28. 11. 2020
„Na osmitisícovku šel sólo, protože se nudil“
Marek „Maara" Holeček · horolezec
0:0054:00
O epizodě
- Kolik zlatých cepínů (Piolet d’Or) zatím vlastní?
- Co je nejdůležitější k přežití 5 metrů pod hvězdami?
- Udělal někdy solo výstup?
- Běhá rychleji než Yeti?
- Co mu pomáhá a co ho žene, prozradí v podcastu.
- Podcast JOB#1 - Milan Mahovský se ptá Generálních ředitelů, vlastníků firem, investorů a jiných výjimečných osobností.
- Produkce: Jozef Belvončík
Klíčové myšlenky
„Táhneme si celej ten svůj osud na zádech a musíme se s ním ještě dostat dolů.“
S cenami se špatně zachází
Ocenění Holečka moc nemotivují — má jich řadu, včetně ceny za krasavce roku, což je podle něj úplná blbost, ale proč to nevzít. Praktický problém je jinde: cena se k nábytku nehodí. Když ji vyhodíte, pomluví vás, že si jí nevážíte; když ji dáte do sklepa, pořád o ni zakopáváte.
Sponzoring není renta, ale směna
V hokeji dostanete peníze za to, že hrajete. V horolezectví to tak není. Holeček říká, že tím, že někam vyleze — a hlavně sleze — teprve celý kolotoč začíná: musí o výstupu informovat, obhájit ho před odbornou částí a pak ho poslat do veřejného prostoru, odkud se prostředky vracejí zpátky. Švýcarský Mammut si ho vybral ne proto, že leze, ale proto, že mají čím se prezentovat — dokumenty, knihy, články do časopisů od Ameriky po Japonsko.
Přednášel i ve vězení
Expedice se platí z přednášek. Kromě těch pro veřejnost a pro firmy se dostal i na místa, kam by ho nenapadlo jít — jako Johnny Cash přednášel ve vězení. Sám k tomu dodává, že zavřený zatím nebyl, ale aspoň to má přes ty brány nachozené.
Cíl musí unést i to, když se nedaří
Nejdůležitější je podle Holečka najít si cíl, který je nosný — a nosný i pod tíhou, když se zrovna nedaří všechno dát dohromady. Musí být takový, aby člověka táhl přes všechny překážky a byl kvůli němu ochoten obětovat čas a úsilí. Samotné provedení je pak otázka rutiny.
Průšvihy se dají prodat
Když se daří, je vyprávění jednodušší. Holeček se ale naučil prodávat i průšvihy — a někdy předběhnou i samotný úspěch. Lidé se totiž rádi s něčím srovnávají a v neúspěchu jste jim najednou mnohem pozemštější než ve chvíli, kdy jste od nich odskočili.
Marek „Maara" Holeček odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Největší fuck up kariéry a co bych dnes udělal jinak
Při první výpravě mu nosiči utekli a nechali věci rozházené po ledovci. Sám by to neodnosil, takže se rozběhl za nimi — trénovaný a dobře živený Evropan podle sebe nosiče v sandálech dohoní, i když to tak nevypadá. Valnou většinu dohnal, pohrozil pěstí i tím, že nedostanou zaplaceno, a poslal je zpátky. Poučení si nebere z toho běhu, ale z platby: dřív vyplácel dopředu, dnes až po denním pochodu a část si nechává na konec. Obecněji z toho vyvozuje, že momenty, které zažijete poprvé, vás skoro vždycky zaskočí — otázka je jen, nakolik jste připravení okamžitě zareagovat, a že improvizace prostě patří k tomu, když děláte něco nového.
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů
Co je CEO Playbook
Přepis rozhovoru
Zobrazit celý přepis
0:52Marku co to je vlastně ten zlatej cepín? Tak já vás teda také zdravím a zlatej cepín no tak je to to je Taková takový ocenění jo. Armádníci mají na na ramenu frčky no tak my dostáváme cenu za to že někam vylezeme. Je to vlastně ocenění celosvětový což je dobrý že jo. Když vás někdo ocení pohladí za tu vaši činnost tak samozřejmě ta ješitnost ta radost jako roste jo. To to je vždycky vždycky příjemný. Nicméně horolezectví jako samo o sobě to není závodní sport ale je to vlastně víceméně opravdu taková činnost most. Jinými slovy to je jako když já nevím za literaturu nebo za za obraz je to v podstatě nějaký kus dovednosti umění který my předvádíme a tam první a druhej třetí v podstatě není jo.
1:45Takže je dobrý dostat to ocenění protože tím se můžu kasat že jo ale na druhou stranu na druhou stranu mě ocenění až tak jakoby sami v základu tolik nezajímají ani nemotivujou protože mám různý jo. Mám třeba za Vím za za to že jsem dodělal nějakej film nebo byl spolu tvůrce filmu dokumentu zlezení. No tak jsme dostali cenu dostali jsme další ceny a dostal jsem dokonce cenu za krasavce roku že jo to je taky pěkná cena a přitom je to úplná blbost. Ale proč to nevzít že jo? Je pravda že některý ceny nevezmu. Nicméně abych se vrátil k tomu gru gro tý myšlenky tak cena ať si to vezmete jak chcete tak z valný většiny vám k nábytku moc nesedí jo.
2:28Takže není to moc krásný. Jasný na pohled nevíte kam s tím protože když to vyhodíte tak vás pomluví že si toho nevážíte. No a když to dáte do sklepa no tak tak za to pořád o to zakopáváte. Takže co s cenama že jo jako? Ale to znamená že na těch poličkách toho máš míň nebo víc než Mesner.
2:47Jako co se týče cepínů tak historicky jsem ho předběhnul a protože on to dostal za zásluhy a to je oddělování zlatýho cepínu nebo cena pildeor já nevím přesně jak se to říká francouzsky ono to bude ještě trošku jinak. Eh tak začala vlastně v 90. letech se udělovat za výstupy. Eh Reinhold Messner už vlastně v tý době měl eh vlastně ten svůj Zenit za sebou. Jinými slovy on to dostal za zásluhy takže já budu mít ještě možná jeden navíc.
3:17Jestli se dožiju toho. Tak eh držím držím palce. Eh jinak Marek je jeden z mála českých sportovců který je sponzoroval vlastně centrálou centrálou zahraniční firmy. Eh je tak jako krásný k tomu role. že jo že to protože se to jmenuje Mamut ta firma. Eh co to pro pro tebe vlastně znamenalo přejít vlastně z toho sponzoringu nějakých lokálních firem eh na sponzoring té mezinárodní firmy protože to je to je i samo o sobě jak ocenění. Tak já bych nejprve rozdělil to že sponzoring je vnímán spíš jako že se jenom dostávám dostávám nějaký prostředky ať finanční a a nebo oblečení ale to je v horolezectví je to velká bída jo protože já Já za to že kvedlal bych třeba hokejkou a dával góly tak za to můžu dostávat peníze jakožto nějakou rentu když to tady to není tak.
4:08Tady že vylezu někam na kopec je super protože tím oslovujou nějakou škálu lidí který to nejenom jsou fandové ale i ty který vlastně a lezou ale i ty který vlastně navštěvujou hory jako turisti jako lyžaři a tak dále. Je to takovej bonbónek v těch horách jo prostě vylíz někam a i sen spousta lidí. A tím že někam vylezu tak vlastně a slezu to je taky důležitý říct tak teprve ten kolotoč začíná. A ten ten začíná v tý podobě že já nejprve musím zaprvý informovat i o tom výstupu obhájit ho před tou odbornou částí a pak to poslat do toho veřejnýho prostoru z kterýho já pak vyzískávám vlastně prostředky naspátky. To znamená naučit se různý různý dovednosti.
4:55Takže když já mám nějaký partnery zahraniční tak je to pro mě samozřejmě obrovská zase takový vlastně pohlazení uspokojení protože se mi podařilo proniknout do tradiční vlastně švýcarský firmy která má ráda především
5:30česky mluvící to zázemí okolo sebe a málokdy a vlastně já jsem historicky tam první který tam prolomil a ještě z toho vlastně rádoby východního bloku jo. Takže to je samozřejmě dobře nicméně sponzoring to klasicky není protože je to výměnnej obchod výměnnej obchod a nejenom za to že dohraju zápas ale za to že odvedu nějaký činnosti který rádoby vůbec se nezdají že jsou s tím lezením spojený. To znamená dokončení nějakých třeba dokumentů dát to vůbec celou tu genezi dohromady napsání nějakých knih články do časopisů do zahraničních časopisů a rozeslat různě od Ameriky až po Japonsko prostě tam kde oni mají to svoje místo zásahu kde prodávají ty svoje výrobky. Takže díky tomu oni vlastně si mě vybrali nejenom to že někde lezu ale to že má mají se čím vlastně zase nějakým způsobem oni prezentovat.
6:08Hele tenhleten ocásek ten patří k nám a jenom pro nás udělá todle a todle a koukejte co dělá. No takže takhle to vlastně ten kruh je potom uzavřen. Takže vlastně popisuje že ten vrcholový sport eh není o tom že třískám do toho puku nebo nebo se vyškrábu tím cepínem nahoru ale že to je vlastně celá soustava činností tak jako je prostě vrcholovej byznys eh kde prostě dělám logistiku marketing a na něco všechno že jo. Takže vlastně eh tady u tebe je to úplně stejné že jo. Ty vlastně děláš jako popisuješ marketing eh jo mluvíš o článcích jo a musí to padat jakoby jako pule mezi sebou ten to že vlastně ten sponzor nebo ta firma vlastně ti dá peníze na to aby ve finále prostě to PR udělalo kvalitní.
6:55Eh možná je vlastně ta expedice že jo to je to obrovský logisticky náročná záležitost. Eh jak to třeba jako vzniká eh vůbec ta expedice kolik to stojí peněz jak je to složitý to zorganizovat a a děláš si to sám nebo? Nebo eventuálně eh eh ti někdo s tím pomáhá. Tak eh dělá to vždycky vlastně i na přednáškách který jsou různě jo jakoby eh vlastně eh směrovaný a to je buď pro veřejnost že jo tam je supr oni přijdou zaplatěj za to že já tam něco že jo nějaký pouštím hamotiny jo utratěj svůj nejenom peníze ale svůj čas ale to je dobrý jako to je to je úžasný. Pak je to samozřejmě pro firmy kde dělám přednášky.
7:39A pak jsou takový i pitoreskní místa nebo pitoreskní spíš takový věci který by vlastně člověk vůbec nečekal že se tam někdy dostanu jo. Třeba jako Johnny Cash tak já jsem třeba dělal přednášky i ve vězení jo. Ještě jsem zavřenej nebyl jo ale ale já už to mám aspoň nachozený jako přes ty brány. Eh nicméně to jsou to jsou zajímavý jakoby takový momenty který mi to přináší. Co se týče co se týče potom toho Já jsem se teďka myšlenkově ztratil. Ta otázka zněla Ohledně ohledně logistiky Jo logistiky jo jo jo.
8:10jo Tak jako to prvotní proč to říkám to bylo vlastně vlastně eh nejdůležitější je vždycky si najít ten cíl. To je vlastně ono to vypadá tak jednoduše ale je to vlastně cíl kterej je nosnej a je nosnej i pod tíhou když se v danou chvíli nedaří všechno dát dohromady a teďka nemluvím jenom o tu logistiku ale o to i jeho dosažení už to samotný provedení jo. To je to je celej řetěz událostí který na sebe navazuje. Eh to prvotní jak říkám je Naprvé najít si něco co člověka táhne a je ho schopný táhnout přes ty všechny překážky. To znamená je schopnej proto obětovat čas a nějaký úsilí. A pak už to samotný samotný provedení to je samozřejmě otázka rutiny.
8:59Když to budu dělat poprvý tak budu narážet na především na tyhlencty prahy který mi budou dělat problém a vlastně to samotný provedení k tomu se téměř ani nedostanu jo. Takže takže v tuhletu chvíli já už už to umím tak že ten svůj cíl jasně vidím pak ho jsem schopnej předložit a říct: „Hele todlencto chci dělat.“ Aniž bych nějak zásadně se trápil s tím jestli na to někdo skočí nebo neskočí zatím jsem nikdy neměl ten problém. Vždycky řekli: „Jo dobrý pojď do toho zkus to.“ No to znamená hele řeknu: „Vezmu tam třeba kámoše svýho kterej umí a má tu dovednost bude dole někde bejc kempu a vobíhat a bude třeba filmovat ten ten průběh tý výpravy aby se to spojilo s těma záběrama potom třeba při tom výstupu kde už samozřejmě on není ale on udělá ten základní tu základní kaši.
9:52Takže to je jedna z těch věcí. Druhá věc je že musím říct a nějaký ten plán předvízt hele bude to tady a tady a tady vlastně nějakým způsobem prezentováno.
10:04A to musím samozřejmě dodržet. Když se daří tak je to daleko jednodušší. Když se nedaří tak jsem se naučil i průšvihy prodávat. A zajímavý je že ten ten poměr jo když je to velkej průšvih a stane se opravdu tragédie předbíhá což teda už si nikdy nepřeju jo. To jako tím
10:42Neposílám jakože tohle vyhledávám. Ne ale někdy předevěhne samozřejmě i ten samotnej úspěch jo. Protože lidi se rádi s něčím srovnávaj a najednou se stáváte daleko víc pozemskej než to co děláte jako kde vlastně jste od nich trošku odskočení. Co byly ty největší průšvihy třeba při tý logistice já nevím s nosičema že ti odmítli prostě jít dál a teď ti tam nechali tu tunu materiálu nebo nebo co se ti stalo zajímavýho? V uvozovkách zajímavýho. Ono to je tam je tam je zajímavej ten proces toho zase zrání jo. To znamená že momenty který jsou poprvý vždycky většinou zaskočej jo. Teďka otázka na kolik máte připraveno a nebo jak na kolik jste schopný na to okamžitě zareagovat. To je docela důležitej důležitej prvek a počítat s tím že ta improvizace je součást něčeho co děláte novýho.
11:22A já dělám nový věci takže pokaždý tam je nějaký nějaká nová nový překvapení ale s tím se počítá i když si to nepřeju že jo. Jako snažím se to co nejvíc jakoby udělat do nějakýho do nějaký kostry a ten zbytek holt prostě musíme nechat jak se bude už ten to to to maso na to na na tý na tu kostru vlastně navlíkat nebo bude vlastně růst jo. Takže když jsem jel tady jsi zmínil nějaký nosiče a poprvý mi zdrhli že mi tam nechali rozházený po ledovce jako ty věci no tak první bylo že jsem začal honit nosiče že jo protože sám bych to neodnosil. Takže jako být rychlejší než nosič na to už musíte být trošku jakoby našláplo takže dohnat je a hrozit jim pěstí a a vůbec že nedostanou nic zaplaceno.
12:09Zní to hrozně ale Počkej jak se jak se honil? Já vím že furt chodí v sandálech tak Hele oni chodí taky že jo takže Já jsem Já jsem Já jsem trénovanej a dobře živenej Evropan že jo takže to je to je jedna z věcí o tom vypadá že se jim nedá stihnout ale dá se jim stihnout. Takže Valnou většinu jsem dohnal a zase jsem je poslal nazpátek pod různou různou výhruškou pod různýma úlitbama že bude nějakej bakšiš. Už teďka to dělám samozřejmě úplně jinak jo žádný vyplácení dopředu jo prostě prostě pěkně pěkně pěkně ne na fakturu ale pěkně po tom denním pochodu dobře dostaneš a aby tam měli ještě vlastně i tu motivaci třeba toho toho bakšíše to znamená toho bonusu závěr Takže jim vyplatíš půlku denní denní sazby a na konci týdne týdne prostě mu dáš tu druhou půlku týdenní sazby Jo.
13:03prostě škubat škubat a oni škubou taky zase z druhý strany že to je normální. Je pravda Ne že ne to není škubání to je spíš rozložení tý mrkvičky na nějaké části jo. Na nějaké části Byznysu se tomu říká jako loyalty loyalty program jo. Dostaneš jenom část jo a když budeš hodnej a dodáš jo tak na konci roku dostaneš Přesně tak přednosem pořád tou mrkvičkou jako mávat.
13:29A pokud možno aby ještě i když do ní dokousne se ještě něco pořád zbylo. Ještě pro druhýho že jo. Nedat mu jí celou. Jako ale to je to je zase oni mají jako standardní princip jo úplně opačnej to znamená eh mě co nejvíc vošulit že jo. A ale i tak jako mezi náma může růst eh když neřeknu vyloženě přátelství tak vzájemná úcta. A ta vzájemná úcta je to že dodržíme si vzájemně slovo a to není zase málo že jo. To víme že to jsou věci který jsou důležitý protože zaprvý na těch výpravách když to sečtu tak je to víc jak čtyři desítky a na spoustu míst se nějakou nějaký úsek objevuju znova a udělat si špatný jméno.
14:12Eh to je vlastně se zároveň vyautovat. Ne že by tam nebyly další pomocný záda ale je lepší mít už nějaký vozkoušený který držej taky nějaký slovo jo. A to je to je věc která vlastně funguje a je dobrá. Samozřejmě nejdůležitější je ten ten hlavní ten ten kterej vlastně mi tam dělá nějaký to hlavní propojení Předáka ale i s úřadama jo to znamená s tím establishmentem kterej my si tady můžeme nadávat na to jaký tady máme úřední nařízení omezení bla bla bla ale tak jako jeďte se podívat do Asie a uvidíte jak jako vypadá úplně systém jinak jo a můžu říct že my jsme jedna z těch opravdu opravdu vrcholných společností co se týče kvality žití a a i tý úrovně nějakýho nějakýho nějaký spolehlivosti a a domluvy.
15:07Ať to nevypadá můžeme srovnávat s támhle těma státama okolo nás ale srovnáme třeba s Německem což je jeden z vůbec nejúspěšnějších států na světě a to se jako to se těžko jakoby srovnává jako s tím nejlepším že jo jo. A to je to je etalon toho jo. Takže a my nejsme u nich je o někde o řády hůř a naopak myslím si že máme daleko klidnější žití za rozumnější hebnutí ploutví. Já jsem o tobě Máro slyšel několikrát že jsme vyhráli loterii že
15:55života jo že jsme se narodili v Praze nejsme úplně blbý eh jo ještě ještě dokonce dokonce jsme nějakým způsobem i vzdělaní. Takhle to se potkáváme prostě s těmi s těmi známými. Eh vyhrál si loterii života i s těmi parťáky se kterýma lezeš a s tím souvisí vlastně jak si je vybíráš ty ty lidi protože ty nemáš stabilního partnera úplně horolezeckýho Takže jak si je vybíráš co jsou ty kritéria který který používáš? No já nevím ještě se vrátím vlastně k tomu. My máme neprve asi jako dlouhodobý kulturní zázemí jo. To jako my si nepodceňujme to ale nejsme jenom jako v Praze. Máme celý celý to naše co nazýváme teďka v tuhletu chvíli v tomhletom v týhlentom státě jo to Česko protože dříve to byly samozřejmě nebylo to jenom Čechy ale Morava Slezsko že jo máme tady.
16:36Topak jsme měli tady jsou deťáčky a tak dále. Jako a a co? Jo to je nějaký naše místo kde žijem. A když se podíváme do všech těhletěch koutů tak tak vidíme kostely vidíme krásnou architekturu. To nevyrostlo z ničeho nic jo. To je nějaká dovednost nějakej cit. Něco co vlastně tady historicky bylo předáváno od generace po generaci a a a my jsme to zatím nestačili úplně zdevastovat. Jo udělali jsme si jednu kulturní revoluci ta nás zdevastovala dost. A a doufám že taky už dost nic. bylo jo. Ale a a a jenom za 40 let co se dokázalo tady zničit. Nicméně obecně si myslím že to je opravdu velice kvalitní místo na to žití a i tou přírodníma krásama.
17:20Nicméně já se vrátím k tomu k těm parťákům. Takže ve zlatejch stránkách samozřejmě možná jméno budou mít ale takhle je nehledáme že jo. Podle Nováka a podle dalšího Jako takhle to nejde. Je to vždycky výběr z nějakýho pohledu na věc a tam už se strašně zužuje to to to to to hrdlo protože aby měli ty požadavky nebo ty ty předpoklady který chci to znamená dostatečný zápal. To je jedna z věcí jo. To může mít kdekdo ale musí mít taky ten fyzickej fond tu dovednost a schopnost třeba jenom mě vydýchat. Já sám se sebou mám problém a teďka on bude mít dvojnásobnej že jo trojnásobnej třeba co já vím takže Tam nejde o to jenom. A pak pak ještě musí bejt poměrně hezkej aby na fotkách pak se Ale ne hezčí než já.
18:15Ne. To je Jsou tam jako To jsou vlastně atributy který jsou docela důležitý pro ten výběr a Takže těch lidí je v republice asi jednotky nejmíň. To To To jako to je Jako mám pořád zatím všechny prsty jo. Eh na rukách a Na nohách úplně ne teda Na nohách tam jsou jakoby prostě některý trošku upravený ale ještě jsou tam taky všechny jo. Jo takže tak jak mi maminka jako poslala sem na ten svět s tatínkem tak tak už to úplně přesně nevypadá ale ale není to ještě tak jakoby tak děsivý že by že by tam chyběly prsty. Ale na těch když stačí mi na to většinou pět prstů a možná že ani nemusím používat protože danej čas těch lidí který jsou vlastně pro ty moje účely který jsem teďka tady vyjmenoval a teďka to zní jak divně účely jo ale ale pro tu dobře pro ten můj společnej pro ten můj cíl aby byl společnej na tom pohled mi stačí určitě určitě pět prstů možná že můžu odebrat klidně ještě dva prsty jo.
19:12Možná ještě tři. Takže že se mi střídají parťáci tak je to daný taky tím že oni v čase se třeba začnou věnovat něčemu jinýmu. Tam a není to že by byli otrávení já nevím vzpomenu třeba na Honzy Dudlebskýho prostě začal malovat jo jako a netrpí tím že vlastně najednou odešel z toho takovýho toho rozjetýho vlaku z těch výstupů z těch horách a a našel si a přešaltoval na něco jinýho a tam tam se realizuje a je tam spokojenej jo. A na tohlencto vzpomíná jako na nádhernou etapu a není tam nějakej výčitka že by já nevím se vymlouval na ženu na na rodi na na dítě nebo že musí stavět barák vůbec nic takovýho. A to též jako A co?
19:55do těch případů bylo víc A co prťáci z ciziny? To tě nenapadlo jako lízt s někým z ciziny? Udělat nějakej nějakej hvězdnej tým? Já jsem Já jsem na to šel takovou eh spíš kulturní kulturní eh cestou. A to je tak Tak že No to Pagavariju tak jako jo. Tak tak to můžu no ale ale vono to nejde. Tam jde o to že já jsem si udělal takovej jako převodník jo. Já jsem vyrostl tady v Praze na horách na Proseku jo.
20:27A spadl jsem sem do nížin jo. Na na vinohrady vodkud tě má milovaná žena a i tak tam nastal dost velkej komunikační Problém. A teďka si představ že jsi někde z Ruska a tak já si to nedokážu představit vůbec jo. To je To je prostě To je To je otázka jako fakt jako kulturního jako zázemí. Já si myslím že nemusíme
21:07vyloženě do světa. My tady máme výborný lidi a koneckonců jsme to i vlastně předvedli že jo. Proč bysme nemohli být světoví zrovna z místa který nazýváme Česko. Jako tady máme jako parádní záběr. Takže to lapání podechu kolem těch 7-8 000 km nad zemí a ještě do toho se snažit mluvit rusky nebo anglicky tě úplně neláká.
21:12Jako takový dá dá nemagu. Kačů. No nevím no nevím to nejde o to. Jde z tlustýho tenkýho jak se vlastně říká že jo tak tak ta komunikace tam není žádná překotná jo takže tam má člověk co co dělat sám se sebou. Je pod nějakým obrovským tlakem psychickým že nesmí udělat chybu žádnej ten krok nesmí bejt vlastně vlastně udělaný chybně protože je všechno pod gravitací že jo a a ten pád jako se rozhejbat kolenem ty 2 km dá těžko že jo to ještě nikdo nezvlád a Já myslím že já rád Cimrman to dal. Hele tak ale ten tento jako teďka jsem na něj zapomněl úplně se omlouvám. Určitě. To ten odpružil i 3 km pátek. Je hele možná že jo a vrátil se na stejný místo ale To neuděláme my.
22:17Eh a nehledě na to že třeba A ten denní běh je daleko delší než nějaká etapa Tour de France a místo toho aby jsme si lehli jo třeba je to já nevím 10-12 hodin po těžkou zátěži a aby jsme si lehli a doplnili jsme nějaký tekutiny do žil tak tam jsme vlastně ve svý podstatě v mrazu a jsme tam několik několik dní za sebou jo. Třeba i víc jak tejden a táhneme si celej ten svůj osud na zádech. Musíme se s ním ještě dostat dolů. Takže to je To je úplně jiný a na na těch nějakejch moc slov jako v průběhu dne než přesný ty určování co budeme teďka v tuhle tu chvíli dělat a nebo nějakej pocit na to není moc tam jako času.
23:02Ale jak takhle relaxuješ při tý vobrovský zátěži protože tam je stres že jo. Jo management lidí možná lidi který nás poslouchají zažívají denní stres a trošku jako jiný. Ale já si myslím že tam jsou určitě jako určitý paralely protože jedna věc je tlak tý logistiky teďka to musím dodat včas jo teďka tlak sponzorů. To znamená že tam jsou určitě podobné podobné situace ale mě spíš zajímá teďka i i ta věc že seš prostě někde na kopci a teďka prostě víš že potřebuješ spát že jo. Potřebuješ jako zrelaxovat odpočinout si že jo protože prostě druhý den tě čeká obrovský výkon.
23:37Eh jak jak tohleto vlastně jako realizuješ protože prostě kyslíku je málo člověk je totálně orvaný a a víme že hodně lidí jako nespí že jo. A moc dobře víme že všechno je otázka tréninku a pak našich schopností ten trénink do sebe vstřebat jo. To znamená že ať to vypadá divně tak já začnu tím že my jsme jenom oživlá baterie jo. To znamená že my my chargeujeme skrze skrze odpočinek a skrze nějakej příjem potravy jo. Teďka nemluvím ještě o tý psychice vyloženě která je na tom samozřejmě závislá a která nám dělá v tom ještě občas paseku. Eh všechny tyhlensty věci se dají natrénovat v podobě toho že jak spánek eh A a se dá natrénovat na povel v podstatě a i v jakýmkoliv prostředí i když pod masivní únavou kdy prostě člověk ztrácí třeba 3/4 kg tý svý vlastní hmoty a to nemluvím o nějakým zatučení jo ale o většinou už to jde ze svalu všechno eh za ten den.
24:38To je takhle masivní úbytek. Takže jako ty ty ztrácíš 3/4 kg masa za den Jo. a pak si řekneš teď usnu a do minuty spíš. No jeden by řekl že usnu automaticky jo ale ono to tak není. Ono ono samozřejmě ve vejšce kde člověk je ještě přidušenej pod krkem že tam je nedostatek nebo roztroušenej ten není tam takový množství to vlastně toho kyslíku díky tlaku u sebe takže se těžce hůř dýchá a teďka nejhorší je prostě ta psychika o který taky jsem říkal že to je sama sama vlastně kapitola o sama o sobě jo. Abych mohl usnout a naučit se usnout hned teď tak znamená naučit dát povel tý mysli která mi pořád útočí co tady děláš ty blbé okamžitě to otoč a vrať se jo.
25:30Jako se tady a nebo teďka zejtra tě čeká ať budeš se otočit kamkoliv tak tě čeká dlouhej vlastně dlouhej dlouhej návrat to znamená třeba několik dní a nebo ještě vlastně i teďka ten vrchol který se samozřejmě přibližuje ale znamená to ještě větší výdej energie. Takže ten trénink i tý psychiky je v podstatě naučit jednu věc a to je když v danou chvíli nemůžu s něčím hejbnout to znamená že když jdu spát tak mám jít spát a nedělat nic jinýho. Je to šetření energie protože když se
26:20nevyspím tak a budu se mlátit celou noc a budu pořád přemejšlet co ráno bude a stejnak neudělám ani jedinej reálnej krok. No tak jak se ráno probudím že jo unavenej a ještě víc vyčerpanej známe to. Takže naučit se spát ve svý podstatě na povel je to jedna z věcí jak ovládnout vlastně tu tu svoji mysl a tu tu svoji psychiku a psychika se musí trénovat taky. Tak ho každej každej vrcholnej manažer jo a to jsem vyčetl jednou denní knížky jo byl strašně chytrej. Tak tak má největší stres z nedokončených cyklů.
26:35A je to pravda pravdoucí jo? To znamená že to znamená že eh eh já naučit se naučit se žít to že vlastně jsem pod nějakým tlakem vlastně do toho tlaku jsem se i dostal a a nepřikládat některým věcem takovou důležitost eh rozmělnit ten tlak vždycky v nějakým čase a a i když se to zdá že to je všechno v čudu tak si zase šáhnou třeba na hruď a zjistím že se mi pořád zvedá takže dejchám ještě ještě nejsem mrtvej úplně že jo takže můžu ještě něco udělat proto a mám ještě na to čas. Až budu prostě opravdu tuhej no tak jako tím je to vyřešeno že jo každej tam jednoho dne dojdeme a a jak to říkali remark tak to se mi vždycky líbí tak každej den co jsme se narodili tak vlastně umíráme jo.
27:21Takže stihnout než vlastně vydechneme naposled to maximum tam narvat a to dělá každýmu z nás nějakou kvalitu žití a nemělo by to dělat peklo jo. Dokud nejde opravdu opravdu a peníze čert ven ty vole zase nějaký budou jo. To jsou i zdravý snažit se nějak udržet jako a a i tu tu duševní pohodu. To je jedna z takovejch těch základních věcí. Jestli pod tlakem mám dělat správný kroky a rozhodnutí tak si to musím udržet jo. Dole už klidně v rovinách tady pozem jako pozem šlapka beton šlapka si můžu klidně dovolit i blbnout že občas jo. V tomhle tom prostředí kanceláře. Hele Máro já já teďka zase sleduju sleduju Adama Ondru že jo vlog číslo 50 100 něco takového.
28:04Ten má celý celou armádu prostě jako lidí kolem sebe fyzioterapeuta jo nevím jestli má psychologa nebo nemá. Ty vlastně o tom usínání a o tom stresu mluvíš hodně hodně odborně. Ty máš nějakého psychologa nebo čteš knížky nebo jak ses k těm poznatkům dostal? Já jsem spíš zralý na psychiatra ale jako poznatku ono to je jednoduchý tak ono když byste to dělali a a zavřeli jste kanceláře a dělali jste to co já nevím 40 let když vezmu vodmála že lezu. Jo a pak jako vlastně už jako začal jsem jezdit do těch výprav tak jako k tomu člověk musí dojít protože je to zákonitý řetězení nějakých chyb a tím se chcete vyvarovat jo. A a a ty naštěstí v tomhle tom jak nemám takovej ten klasickej drill rád tak v tomhle tom jsem to naučil jsem se poměrně dobře ty věci si ovládat.
29:01Můžu o tom tom jenom třeba kecat že jo. Kdo ví ale ale reálně jako zatím něco za mnou je tak tak snad to není úplnej Jasně. žvást no Jasně. Takže spíš jako sám na sobě pracuje z hlediska prostě jakoby takový ty slovíčka stress resistance jo takže prostě pro tebe to je eh jako hra s myslí pochopení prostě jak ta mysl funguje a naučení se vlastně s ní pracovat s tím rizikem a s akceptací toho rizika a je to vlastně jako tvoje eh tvůj vývoj na kterým jako sám pracuješ bez nějaký cizí pomoci jo? Mhm. Hele já teďka mám takovej vnitřní pocit že ten náš svět okolo mě já když si to vzpomenu třeba před pěti lety a před 10 lety a před 15 lety tak teďka nastal období a je to daný samozřejmě nějakým blahobytem a takovým obecnějším obecnějším vnímání že se strašně moc pozorujeme jo.
29:58Já jsem nikdy nešel k tomu tou cestou nějak zásadně se moc pozorovat nebo na sobě nějak pracovat ale chtěl jsem něco zlepšit kde vlastně jsem měl prostor a vycházelo to asi z takovejch těch přirozenejch přirozenejch tlaků který na mě byly vlastně který jsem si vlastně sám vytvořil že jo ale pak zase na druhou stranu jsem ho chtěl nějakým způsobem řešit takže nešel jsem na to nějakou sofistikovanou vyloženě nešel jsem k tomu sofistikovanou cestou ale spíš mi to nabízel ta Škola života. A ta Škola života mi řekla: "Hele takhle by to bylo lepší jo." Jo a a podle toho jsem to udělal jo. Tak nemusím se a nic proti tomu jo. Milé udám se mi to moc líbí když se třeba každý ráno svíjejí někdo na těch karimatkách a dělají ty jógy že jo.
30:43Je to pěkný na pohled ale ale já to dělat asi nebudu jako takhle mě to nebaví. Ve sprše se možná protáhnu abych nebyl úplně zatuhlej. No a pak si jdu pak se jdu hejbat že jo a pak vlastně ty věci který v životě jakkoliv dělám a nejsem jenom v horách tak se snažím eh eh si co nejvíc užít. To znamená že že jsem ve svý podstatě vnitřní lenoch a flákač jo. Ale v nějakým momentě mě to doběhne moje sliby.
31:12A i chutě. To znamená že pak ty vole prostě šlápnu do do do pedálu a s maximem nasazení snažit nejenom nenakrknout okolí ale i dosáhnout to co vlastně chci sám pro sebe. To znamená to je vlastně nějaký učení toho stresu jo. To jako vlastně to je a dělám si to uměle jo. Jako není to každodenně je to v nějaký podobě a možná že každodenně si to dělám. Já prostě už to Já vypadám jako chaotik a možná že jsem ale ten život jako buď ty lidi okolo mě srovnaj a ten krok a a nebo prostě zase odejdou že jo a a některý prostě se držej a a já běžím dál a já vlastně nevím.
31:54Jo já mám pocit že jsi takovej lenoch že za měsíc naběháš několik tisíc kilometrů ne? Denně Denně desítku kolik? No tak jako já většinou běhám tak kolem hodiny což je většinou kolem těch 15 kiláků eh 15 15 kiláků v terénu jo mě to tam baví. Protože to je takovej jednoduchá věc na to A nepotřebuju pětkrát pětkrát týdně. Ale když to jde tak každej den když mě to baví jo. Jako tady já to mám opravdu na zábavě postavený a tam je výhoda je jedna obrovská výhoda toho běhu což o tom teďka se mluví jako jako novum co se objevilo na tomhle světě jo ale věřte tomu že jsme běhali už jako dřív tak tak je to jednoduchý že vlastně člověk si vezme kecky a nic k tomu nepotřebuje nikoho jo.
32:39Může k tomu někoho přizvat a nebo si vezmete jenom s sebou psa který prostě je taky šťastnej že se hejbe jo a a třeba vás i donutuje k tomu pohybu každodennímu protože to těší. Eh a a člověk v tom běhu když opravdu kopne do vrtule tak zase mu nezbývá moc času na nějaký velký přemejšlení žádný velký chytrák věci se tam neobjevují a vyčistí si jo pročistí si ty trubky eh a i i tu mysl jo což je obrovská výhoda jo. Kdešto kdybych jenom lezl po po stěnách což mi je a po skalách tak to je samozřejmě výborný. To je ta zábava která mě opravdu hodně baví ale tam se mi žádná tepovka nezvedne jo. Ani ve strachu.
33:22Tam je žádnej jako extrémně jako výkyv. Jako když by to zvedlo už nad nějakou hranici no tak v podstatě upadnete kvůli tomu že vlastně za chvilku se zakyslíte a jste hotoví že jo. Takže takže je potřeba Já nevím no na prachovi když jsi tam letěl s tou Petra Pavla tak s tím možná asi tepovka trošku zvedla pod tím druhým kruhem. Vůbec jako to to si ani se ani dokázal uvědomit že jo. Nejhorší je když víte že pomalinku dozráváte a že něco nastane. To znamená že je něco neodvratnýho co se blíží a snažíte to ještě nějakým způsobem no. No jenom jenom vsuvka vsuvka té té poznámka vlastně při pádu na prachovských skalách kdy kdy Mára spadl na zem a nějakej měsíc dva tři chodil o berlích potom.
34:10Tak to bylo jenom komentář jestli mu se zvedla tepovka když když proletěl kolik 10 m na zem něco takového. Hele mě akorát steh se mi najednou v tu chvíli zvedl protože můj parťák nějak zapomněl jistit jo. Ale to se stane jako nemůžete nemůžete přemejšlet nad věcí tak že ho zatratíte. Jo protože já jsem si mohl říct: „Hele ty vole úplně jsi mi to zmršil ty já jsem se teďka rozflákal to jsem věděl že jsem se rozflákal patule. Jako kdybych tam spadl do jehličí tak v pohodě tak ta druhá noha byla v klidu ale ta jedna dopadla Tak jsem to odpružil nějak jsem to prostě odpružil. jako záhadně ale odpružil jo. To bych se musel rozmlátit obě dvě nohy ale to se nestalo.
34:50Ta jedna dopadla na na už jakoby vlastně pískavou jakou desku a a v tu chvíli člověk se samozřejmě soustředí jako rychle odtamtud protože ještě nějakej šok doznívá přes to v tom šoku jako i když proletí okolo mě šutr jo kterej mě mohl zabít tak nesmí člověk zůstat paralyzovanej jo. To znamená nesmí mě pohltit strach a je důležitý dělat takový ty automaticky zmechanizovaný věci. To znamená co se dá ještě teďka udělat dělat jo a nejsem zlomenej nikde jinde dejchám dobrý. Takhle rychle pryč sundat tu lezačku z tý nohy která byla samozřejmě na kaši a a rychle se plazit k autu než jako dojde než dojde taková ta první vlna která vás vlastně zalepí i tu bolest a tak dále jo.
35:31Takže v tu chvíli ten můj parťák udělal chybu ale šáhnu si do svědomí a dělám chyby každej den jo. A nejsem imunní vůči chybám. To znamená že se může to stát. Nemělo by se to stát ale ta vteřina nebo ten ten ten ten okamžik drobný zválný většiny ty co říkají že se jim to nemůže stát tak právě ty jsou hodně nebezpečný protože si neuvědomuje že to riziko je okolo nás furt furt věčně a my jsme taky rizikový pro to okolí. Určitě. Já bych se možná vrátil ještě jako k nějakým principům třeba úspěchů. Přemýšlel jsi nad tím proč třeba ty seš úspěšnej v tý čino kterou děláš co jsou takový ty základní kameny toho toho úspěchu eventuelně třeba ve srovnání s jinýma že třeba něco děláš trošku jako jinak.
36:25Úplně přesně vím proč to tak je protože ten druhý že nemá úspěch no. Jo prostě tak co s tím uděláš no. Ne eh eh úspěšnost jako tě eh No prostě na nějaký kopce si prostě vylez a ty kopce jsou unikátní. To znamená že prostě v tom výkonu je něco něco specifickýho. A teďka nemyslím jenom jakoby ten samotnej výkon na tom kopci ale spíš mě zajímá ta ta celo ten celostní pohled eh na ten na to období třeba několika let. Protože teďka že jo za poslední dva roky si za poslední tři roky jsi vyhrál vlastně dvakrát zlatej cepí. To znamená že ta já nevím ty tři čtyři roky seš extrémně extrémně úspěšný. Já bych řekl že už jsem to naučil se ukecat jako.
37:11Jasně. Takže poslat to do světa jasně. Ok máš že takže dobrej marketing a PR. Jo protože když To je jeden jsem zkusil tam když jsem tam byl poprvý že jo 2014 tak jsem to ještě neuměl řádně prodat jo. Ale to nevím jako to samozřejmě Jo myslíš že jsi vylez třeba jako něco obtížně nižšího než za co jsem byl oceněný?
37:30Já neumím přesně definovat jakoby tu hierarchii protože každý ten výstup měl svoje specifično a není to vlastně opakování takový redundantní jako pořád jedny a totéž věci jo. Každá každý ten výstup měl má v sobě nejenom najít ten cíl jo ale tu dovednost najít si vlastně a tu představivost najít si ten směr kudy by to mohlo jít vůbec obecně jo. A tam já hledám variantu nejjednoduššího průstupu s minimálním jakoby snahou nasazení když se na to takhle koukám v uvozovkách jo. A ono i tak jako to je velkej průšvih. Takže ještě najít jako tam nějakou nějakou nějakou jakoby přírodní přírodně vlastně připravenou linii která mi podpoří to a ne už si předem dělat tam z toho prostě průšvih jako sám o sobě jako větší jo.
38:26To znamená Nehledat ještě tam víc jako prúše hele tady tudy a tohle to bude hezčí ne prdlajs to nejlehčí a a i tak jako to bude těžký jo. Takže ta cesta úspěchů ta je ta je ta je několika směru směru. To znamená že najít si správně ten cíl pak ho dokázat si představit jak by to šlo tu logistiku toho samotnýho výstupu teďka nemluvím o tom celým anzáblu který to vlastně předchází. Vzít si samozřejmě s sebou dobrýho parťáka který má dobrou smlouvu s hvězdou nějakou šťastnou že jo to je taky jako důležitý protože vy bez něho vlastně tam jste naprosto zbytečný a v těch věcí když se propojí taková vlastně nějaká škála to není jen tak samo sebou jo teď dovednosti a tak dále tak to tak pak může to vést k nějakýmu úspěchu a jedna z věcí je že možná mám taky dobrou smlouvu jako s nějakou hvězdou.
39:23Ještě jsem ji nenašel ale je tam nevím jako jsou jsou věci který jsou Jedna je zarputnost že jo za tím cílem jít. Otázka je kdyby bylo větší množství těch lidí který by se tam hnalo tak jestli bych vlastně nepropadl jo to taky jako ale na druhou stranu to síto je takový a a vím že ten svět se snaží snaží jo. A když tam jako prostě náhodou je předběhnete no tak máte kus štěstí který se sešlo to znamená kus nějakých přírodních podmínek vaše připravenost no a sedlo to jak jak To říká jak zadek na hrnec. Hrozně zajímavý když to jako poslouchám tak tam vnímám hodně podobný aspekty jako když mi tady v podcastu sedí nějaký generální ředitel a připadá mi to jako kdyby se mluvil o nějaký třeba firmě jo protože jako stanovit si cíl jo vzít si dobrý parťáky eh vymyslet dobrý PR vymyslet dobrou logistiku mít trošku štěstí.
40:22To jsou krásný aspekty který vlastně jako i ty firmy firmy potřebují. Eh ty bysme mohl být možná výborný výborný motivátor těch generálních ředitelů eh který který vlastně hledají tu cestu a a protože vlastně u nich to u generálních ředitelů že jo to je tak jako když neuspěje no tak jako Product Hold propadl nebo tento rok máme špatnou výsledovku. U tebe to je když jako neuspěješ tak už se třeba jako domů nevrátíš jo. Jo že tam vlastně člověk musí být trochu trochu jako preciznější. A to už nebolet nebude.
40:57Jako To bolí pak okolí že jo to jako ale to si nechci já nechci hru hru která končí takhle blbě. Můžeme vždycky to může se samozřejmě stát ale ale to se může stát na čemkoliv jako jenom už tady před barákem že jo nebo ve vejtahu. No dobrá ano rozumím takže. A je to je to hrozně zajímavý že vlastně jako ten to rolnictví vlastně s celým tím ancablem okolo i když ten tým je minimální že jo protože vlastně spolupracuješ primárně se svojí ženou která ti která ti vlastně pomáhá dělal marketing. Eh jak to vlastně jako je? Ty seš takovej ten generál a šéf vlastně při těch expedicích? Já jsem takovej generálek. Generálek. Generálek. Generála mám doma.
41:39Jako svoji svoji ženu. To je opravdu pravej generál jo kterej hlídá finance jo aby samozřejmě náš potěr kterej jsme do udělali jakoby prostě do podoby holčičky a roste nám a aby mělo všechno co má mít. I když se mi zdá že to je spoustu věcí zbytečnejch tak ale potřebujem to že jo takže to musíme mít. To je jasný. Tím neříkám nic špatnýho protože já jsem to takhle chtěl jo. To znamená Já že doma seš pod Pantoflem jako každej druhej Já generální já věřím já jsem ale šťastnej pod to flák jako. Mně tam jako nic nechybí jo. To je jako to je krásný když mi řekne: „Udělej todle.“ A jenom já blbý občas slyším no takže takže si udělám svoje ale ale jakpak to zase jako musím rychle srovnat?
42:23Hele jak si myslíš že bude vypadat roleček prostě za za X let? Co je Co je tvůj pohled jakoby na na minulost že jo jo na já nevím rakonce jo když si vezmu vlastně ty ty zpětný chody vlastně jak se tohle Hm. jako měnilo a mění že jo tou technologií kterou máme protože přece jenom přece jenom prostě ty lana konopný před těma 50 roky eh tam bylo samotný riziko pádu nepředstavitelný že jo. Teďka se dá spadnout na skalách v těch horách tam je to trošku horší že tam se padají prostě spíš desítky metrů nebo stovky metrů do lana a radši se nepadá že jo Radši vůbec se nepadá no jo ale ale přece jenom prostě ty Goratex a ty technologie prostě strašně jako umožnily lidem lidem přece jenom tý zimy mě víc odolávat.
43:11Ty ty cepíny mačky se přece jenom trochu líp zasekávají do toho do toho ledu než se zasekávali. Máš nějakou vůbec představu jak to třeba bude vypadat za za 10 20 let? Jestli to bude podobný a nebo se to nějak třeba jako změní? Já se podívám nejdříve dozadu jo protože to srovnání co vlastně se opravdu zlepšilo nějak ořády oproti těm mojim předchůdcům jo tak vyjmenoval jsi to znamená Zlepšil se materiál jo ale nejvíc jako z toho můžou vyzdvihnout jako pro to lezení v horách že se nejlíp změnila třeba ergonomie těch těch samotnejch cepínů maček který jsou do ledu plus toho jistícího materiálu kterej je použitelnější a variabilnější a není z těžkých materiálů jo.
44:04Další věc je to že jsme třeba v současnosti mohli oproti těm předchozím vyrůstat na jejich zádech jo. To znamená to je hodně důležitá věc součást jakýhokoliv růstu. To znamená že eh všichni ty teďka ty smrádci jo který ještě ani neznám ty holátka ty ty jak bych to řekl takový drzouný mladý jo tak ty se už budou odrážet z mých zad.
44:30A jak já jsem se odrážel z těch zad jako těch svých předchůdců ale že bysme se v těch v tom nasazení a v tý odolnosti Ti o tolik zlepšili? To ne tam se to zlepšuje strašně pomalinku. Takže já se nebojím že by nastaly nějaký obrovský změny. Jo lezou se těžší cesty díky tomu že vlastně jsou lepší i i to vybavení a i díky tomu že vlastně ty naši předchůdci nám ukázali: „Hele to je možný.“ Jo a ale že by to bylo vořády to není. To není kdežto třeba u toho sportovního lezení čistokrevně sportovního lezení kde se dá víc kde jsou jaký stabilnější podmínky jak je to třeba to sportovní lezení. Vy jste jak jste mluvil o tom Adam Ondra naše prostě hvězda co?
45:16Naše světová hvězda jo. Další jakoby vlastně ukázka toho že nemusí bejt člověk někde támhle z Francie z Itálie z Ameriky ale že to vyroste tady zrovna v Brně třeba jo. To by byl takový člověk by jenom řekl že tam nemůže ale ale je to tak jo. Tam už máme druhýho mistra světa z Brna mimochodem že jo. Na No mrázka se zapomíná No že jo. No jasně třeba že na mrázdu úžasný jo. Ne takže To vlastně vygenerovalo jakoby úžasný úžasný lidi který jsou světlonoši a a diktujou ten ten další další vlastně směr těm na jako ty těm budoucím jo. Takže já si myslím že to horolezectví tý příští generace bude daleko daleko připravenější víc fyzicky protože ono je to takovej desetiboj.
46:06Když si to vezmeme že to je jedna z věcí je stránka Eh dovednostně eh taková ta typická pro to lezní věc znamená lízt vertikálně. Naučit se co nejvíc a nejlíp lízt jakoby eh v tý skále. Pak v takových těch mixech to znamená skála led. Všechny ty lensty disciplíny ta i ta odolnost to znamená ta odolnost se musí jako ta rezistence se buduje jenom na základě zkušeností. Ta se nedá načíst eh v rychlíku z knihy jo. Ta prostě ta se musí zažít ale díky tomu že už eh budou se zase předávat nějaký informace tak Oni na tom už můžou rovnou stavět. Vždyť to víme jak to vlastně to mládí je drzí. Ono tam kde jsme se zasekli tak oni startujou.
46:47Jako jako jo to je kde je spravedlnost jako? Je to hnusný. že jo neúčinný ale já už cejtím že jako prostě oni tam jsou že jo nastartovaný a Jsou jsou v bocích no. Takhle já si myslím že ta technologie může ovlivňovat dvě věci který v orleciství jsou soudozásadní eh speciálně v tom vysokořském orleciství. A to je teplota jo. Dokážeš si představit že prostě ty ty baterie jo že ty omrzlý nohy že to prostě zmizí protože prostě budu mít ve vložce nějakej nějakej mikrochip Eh má nějakou baterku kterou když našlápnu tak se mi zahřeje prostě a omrdliny budou budou minulostí. A tam si myslím že asi rolezství určitě dospěje jo jestli ne za 5 let tak tak za 40 stoprocentně že že ty omrzliny prostě a ten boj se zimou se zminimalizuje těžce protože prostě já budu mít něco lehkýho co mě fakt jako zahřeje.
47:42A dokážu si představit ještě že technologie můžou umožnit prostě takový to jo že tady mám skálu tady prostě udělám pic a ono mi to tam ono mi to tam bouchne perfektně. perfektní jištění jako tady na malejch skalkách kde kde to vydrží dvě tuny z hlediska z hlediska pádu. Já si myslím že to může jako ty technologie tomu rolnictví jako hodně pomoct protože samozřejmě ta kvalita toho jištění a teplota ten mráz že jo to jsou zásadní věci který ovlivňujou vlastně ten výkon. Vnímáš to podobně? Ne protože Ne ok. Úplně úplně jinak protože eh ten základní kodex bylo eh popasuj se s minimem co vlastně ti může udělat jakejkoliv jakoby komfort jo jakoby. To znamená my umíme to já začnu úplně jako jednoduše.
48:35My umíme už vyletět do kosmu a vystoupit na měsíc i když to někdo zpochybňuje jo. A jsme tam schopni vyzkoušet skafandru. To znamená umíme udělat tunel přes nějakej kopec umíme tam udělat lanovky nehledě na to že na to Ten Everest třeba podoba nějaký takový odlehčený lanovky že tam jako se sápe spoustu lidí po nějakým laně nahoru a dolů. Je to každýho věc ale to co je největší limit a ten bude pořád stejnej tak to jsme my my lidé. To znamená jak jsme schopný se s tím s tím minimem spasovat že mělo by to jít naopak tou cestou minimalizace. To znamená že já si ji představuju tak že budou až takový že se otužej a budou to naháčci který tam poběžej a a a nějakým způsobem budou budou minimálně používat něco co s tou s tou stěnou bude vlastně i tu cestu zatěžovat a a bude tam zanechávat vlastně stopu pro ty druhý.
49:33Ať si to zase ty další můžou vlastně prožít ten zážitek v nějaký podobě jako ty prvovýstupce což je vlastně takový ta ta ta poselství a to už vlastně byl třeba zmíněnej Ranulph Mesner a to vlastně ta ta ta jeho myšlenka takováhle byla nebo Dax Scott lezli prostě lezli cesty a a vystavovali novým novým vlastně svým a i vlastně ten vůbec ten náš cech novým výzvám. Hele jde tam vylízt na ten Everest jako bez kyslíku? Jasně že jde. Koukej hele já to uměl že jo udělal. Eh vylezl tam z toho z druhý strany zase tam něco jako prolézt. A další jako příklady jo to znamená že Jasně nebo teďka Alex Alex Honold kterej leze El Capitanem prostě bez lana jo.
50:17Bez lana. Tam mi to teda trošku připomíná že už je to trošku jakoby spíš eh spíš lunapark protože solo lízt a mít tam pověšených 15 lidí okolo to už je jo a ještě další který to sledujou to už jako nepřipadá mi jako moc jakoby že si ten člověk jako sám užívá nějakej ten pohyb jakoby na Jasně. A ještě to prosto A ještě to loterie loterie života protože přece jenom vylíz kilometrovou stěnu na El Capitána v Jesenícký národní parku kde ta obtížnost a čeho já jsem horolezec je pro mě jako neuvěřitelná. Asi možná i pro tebe to co to co on vyleze bez lana. No bez lana bych to nelezl že jo jako. A s lanem s lanem myslíš že to je reálný?
51:01Ale já jsem tam lezl jako ve cesty je těžší že jo jako než tohlencto jako to už jako 2001 co jsem tam byl ale jde o to jde o to že je velkej rozdíl jo. Když něco natrénujou a což už vlastně dělali i v Anglii a do dneška se to dělá a je to vlastně nějaká zkouška odolnosti tý psychický protože když to umím Vylít s lanem jakože i třeba Alex to vylezl x krát s lanem x krát tak je jasný že to dokážu vylít i bez lana. Je to jenom teďka otázka psychický zátěže jo. A ta psychická zátěž je otázka naší naší schopnosti eliminovat najednou tu možnost že se mi to nepodaří a nebo že se tam něco uděje co vlastně s čím nepočítám.
51:47A ty tyhlety dvě věci s čím si pořád člověk bojuje jo. A lízt lízt samo o sobě jakoby eh sólo je podle mě a jako jaká jakákoliv sólo akce v lidským eh světě na to že jsme vlastně lidi který se sdružujeme a a
52:22aby jsme měli větší sílu abyme byli průbojnější a schopnější se to svoje hnízdo obhájit tak je podle mě vždycky hodně ztracená. Teďka nemluvím o umění jo jako kde vlastně tam to generovalo a na tom na ty máš taky vylezeno nějakou osmiticovku sólo že jo? Ale jo ale to bylo z bídy.
52:24No protože mi parťák jako prostě parťák mi parťák mi odletěl helikoptéru s praskly mi žaluzie mi řady že jo takže jako co ti zbejvá tak jako Jsem tam mohl čekat tak jsem tam nečekal tak jsem se tam jako tak nějak jako chodil ale ale to lezení nebylo ať to se nesnižovat jo. Ono ono každej ten každá ta chyba by znamenalo fatální průšvih jo. Ale tady to mi přišlo jako jakoby takový rozumný. A už teď bych to ani asi nějak jako nechtěl dělat znova to fakt jako vyšlo z víceméně z z nějaký Jasně. A byl jsem tam A bylo to bylo to lehčí jako z tvýho pohoří lehčí No bylo to takový že já jsem se tam nudil že jo co tam budu dělat ještě jako než přijdou nosiči tak jsem tak jsem šel a a a a najednou jsem šel na druhou stranu tak jsem vím že jsem minul vrchol tak jsem se vrátil.
53:10Pak sis tam jako švihnul jeden 8000 vyvrchol sólo. Dobře takže to byl krásný závěr eh eh rozhovoru rozhovoru s Markem. Eh myslím že jsme si to dost užili nebo minimálně já tady. Marku strašně děkuju za za to že sis našel čas. Eh děkuju eh i za to že nás inspiruješ svými zážitky a všechny posluchače a držím ti palce do dalšího snažení hlavně ať tě pustí někam na nějaké expedice což se v letošním roce bohužel teda jako z hlediska tý celosvětový situace moc nepovedlo a přeju ti nejenom štěstíčko penízky ale samozřejmě zdraví ať se k tý rodině vždycky vrátíš a Penízky ženě a kopce neutečou.
53:57Bude ale bude pohoda. Díky. Já taky děkuju za pozvání a samozřejmě jsem tady mohl zase ty svoje Samotný nepouštět. Díky moc a budu se příště těšit na standardním podcastu s generálním ředitelem a věřím že takovéhle speciály si s dalšími sportovci nebo výjimečnými osobnostmi užijeme někdy v příštím roce. Tak jo hodně štěstí. Ahoj.
Přepis je bez rozlišení mluvčích — Google to pro češtinu neumí. Přepis je strojový drobné chyby v něm být mohou.