#2257 min11. 11. 2021
„Udržet dítě u sportu je stejné jako udržet zaměstnance“
Pavel Pumprla · bývalý kapitán basketbalové reprezentace
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
0:0057:00
O epizodě
- Více podporujme jakykoliv pohyb dětí.
- Při vrcholovém sportu se dá vystudovat VŠ, MBA a zlepší i vykon ve sportu.
- Leadership ve sportu a v businessu
- Chybí systémová podpora sportování dětí.
- Sport je o týmové spolupráci
Klíčové myšlenky
„Musíš na jednu stranu myslet na sebe. Ale pokud ten tvůj tým nebude úspěšný, tak ve výsledku nebudeš úspěšný ani ty.“
Šestkrát mistr a kapitán na MS
Pumprla je šestinásobný mistr republiky v basketbalu s Nymburkem, několikrát byl na mistrovství Evropy a jako kapitán vedl tým na mistrovství světa v Číně, kde Česko skončilo šesté. Sám k tomu dodává, že úspěch byl už se tam vůbec dostat. Byl také předsedou hráčské asociace a dnes hraje za Slavii, kde je zároveň sportovním ředitelem.
Basketbal teď šlape
Podle Pumprly táhne zájem o basketbal hlavně Tomáš Satoranský — po podpisu smlouvy v Chicagu se stal nejlépe placeným českým sportovcem, což přidalo celému sportu na známosti. Navázalo na to úspěšné mistrovství světa v Číně a hlavně postup na olympiádu jako jediný kolektivní sport. Pumprla si přeje hlavně to, aby se zase mohlo hrát před lidmi v halách.
Nikdy jsem nebyl talent
Pumprla o sobě říká něco, co od reprezentačního kapitána nečekáte: nikdy nebyl považovaný za extrémní talent. U jiných se podle něj vědělo ve dvanácti třinácti letech, že to dotáhnou daleko — o něm to neplatilo, byla to pozvolná cesta. Právě proto se bere jako dobrý vzor pro děti: kariéru postavil na snaze, píli a na tom, že si sám přidával. Kdyby na besedách dětem řekl, že mu všechno šlo samo a nemusel se nadřít, moc daleko by je to podle něj neposunulo.
Přidával jsem si po tréninku
Přidávat si začal Pumprla už v raném věku — zkoušel věci, o kterých se dočetl v novinách nebo viděl v dokumentu, protože dnešní přístup k informacím o tom, jak trénují hvězdy, tehdy neexistoval. Byly to tisíce přeskoků přes švihadlo a další cvičení s tím málem, co měl k dispozici. Hýbal se rád, takže se do toho nemusel nutit, a zvyk si nesl skoro celou profesionální kariéru. A má to podle něj přidanou hodnotu navíc: člověk s sebou často strhne spoluhráče a posune to celý tým.
Rodiče nechtějí vrcholové sportovce
Moderátor otáčí téma z vrcholového sportu na běžné rodiče: většina z nich nemá ambici vychovat profesionála, chce jen, aby se děti hýbaly a měly radost ze života. Otázka pak zní jinak — jak děti u pohybu udržet v době, kdy kolem puberty spousta z nich odpadne k mobilu a sociálním sítím.
Pavel Pumprla odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Největší fuck up kariéry a co bych dnes udělal jinak
Pumprla začíná klasickým nelituju ničeho, ale hned dodává, že by bylo divné strávit tolik let ve vrcholovém sportu a nemít za sebou žádný fuck up. Ten jeho je pojmenovaný velmi přesně: dvakrát nebo třikrát měl v koncovce zápasu na sobě tíhu situace, kdy mohl rozhodnout ve prospěch svého týmu a být velkým hrdinou — a nedopadlo to, takže se z něj stal padouch. Sám na to používá anglickou zkratku hero or zero. Nejtěžší na tom podle něj nebyla kritika zvenčí, ale ta vnitřní: člověk v tu chvíli zklame nejen sebe a fanoušky, ale hlavně spoluhráče, kteří na něm v ten okamžik záviseli. Musel se učit s tím tlakem pracovat a hledat způsob, jak ten vnitřní konflikt vyrovnat. Nejvíc mu nakonec pomohla poučka control the controllable — soustředit se na věci, na které máte vliv. Po zápase si proto začal klást jedinou otázku: připravil ses na ten zápas, dal jsi do něj všechno, nechal jsi na hřišti všechno? Kdykoli si na ni dokázal odpovědět ano, i ten největší fakt přestal bolet, protože zbytek už byl mimo jeho vliv. Připomíná k tomu, že i ten nejlepší střelec na světě míjí — podle něj i Michael Jordan minul přes dvacet rozhodujících střel, i když jich ještě víc dal, a právě proto se stal legendou. Jakmile balón vypustíte na koš, už to neovlivníte. A tohle se podle Pumprly dá použít daleko za hranicemi sportu.
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů
Co je CEO Playbook
Přepis rozhovoru
Zobrazit celý přepis
1:15Nemýlíš se vůbec. Úspěch byl už se tam dostat natož skončit na tom šestém místě takže rozhodně bych to jako úspěch pojmenoval i já. Eh jinak eh Pavel ještě byl předseda České basketbalové herecké asociace a v současný době se baví tím že hraje za Slavii a taky je spíše její sportovní ředitel. To jsou všechno úspěchy Pavla. Jinak já v basketbalu asi nejvíc zaznamenávám Satoranskýho v současný době. A ještě nějaký jedno dvě jména jsem jako nebaskeťák jako jako zaregistroval ale tvoje jméno taky takže si myslím že asi budeš patřit mezi takové ty poslední lídry toho basketbalu i když Satoranský je asi úplnej extrém že jo. To každopádně Každopádně to proti tomu se asi nedá nic namítnout. Už k tomu přispívá i ta nálepka kterou asi rok a kousek nosí po podpisu nové smlouvy v Chicagu tak se stal nejlépe placeným sportovcem Česka což mu přidalo samozřejmě na atraktivitě nebo na známosti mezi širší veřejností a samozřejmě tomu přispělo a do toho zapadá asi i to moje jméno.
2:22Bylo právě to úspěšný mistrovství světa v Číně který jsi zmiňoval který zase basket posunulo trošku víc bych řekl v těch veřejných očích a A. Navázal na to jenom úspěch kterej máme za sebou relativně nedávno a to že ten tom že ten tým ve velmi podobném složení se dostal i na olympiádu jako jediný kolektivní sport takže basketbal teďka šlape. Hlavně doufám že bude moct šlapat ve smyslu že se bude moct hrát že budou moct chodit lidi do hal protože to samozřejmě ubližuje nejen basketu ale celýmu sportu.
2:52No. Já jsem vlastně s těmito úspěchy zaznamenali trochu nějakou marketingovou kampaň. Jsou vlastně vidět billboardy ten basketbal jako hodně hodně mě oživil. Eh znamená to že třeba i do basketbalu se dostává trochu víc peněz díky těm úspěchům? Eh.
3:07Nemám do toho úplně detailní pohled ale samozřejmě ta tendence využít těch úspěchů v tom aby o tom basketbalu bylo více vidět je jednoznačná. Veliký důvod to má i v tom a myslím si že proto už je to tolik vidět na těch billboardech že nejenom se upozorňuje na ty úspěchy které byly ale pomalu se začíná lákat na velkou akci která na českých halubovkách nebyla zase dlouhá léta to je mistrovství Evropy v basketbale respektive jedna jeho skupina která se má odehrát na konci příštího léta v Praze. Takže tam si myslím že ty úspěchy by bylo fajn zúročit v tom že právě budou chodit ty plné haly o kterých jsem o kterých jsem mluvil. Tak já věřím že už to snad dopadne.
3:51Věříme všichni. A když mluvíme vlastně o úspěších když se podíváš sám na sebe na svoji kariéru jo a mě zajímá to i v souvislosti vlastně s dětmi. Eh protože eh já bych velmi rád podporoval sportování dětí. Eh jak ty vlastně vnímáš takové ty zlomové okamžiky eh kdy třeba ty nebo tvoji kamarádi když ti bylo 10 15 18 kdysi jako se rozhodl jako šlapu do toho mám zájem a naopak ty kluci který třeba odpadávali jo že začli možná chodit za holkama na diskotéky dát si někde pivko. V čem byly ty zlomový body a A proč se to vlastně dělo? Jenom první věc mě napadla když jsi mluvil o těch holkách tak tam mi asi velmi pomohlo to že jsem byl stydlivý takže mě to asi tolik nelákalo že jsem byl velmi obezřetný takže tam jsem zatím nemusel úplně utíkat.
4:43A já možná v tomhle a ne že bych se chtěl úplně plácat zbytečně po zádech a na něco si hrát ale myslím si že v tomhle jsem docela dobrým vzorem pro děti protože já jsem nikdy nebyl považován za nějaký extrémní talent a i když mi ten basketbal od začátku relativně dobře šel takže by jsem by v něm prorokovala nějaká budoucnost jak to třeba bylo u zmiňovanýho Tomáše Saturnanskýho o kterým už se ve 12 ve 13 vědělo že že to nejspíš dotáhne daleko tak to o mně úplně neplatilo a byla to taková
5:30nějaká přirozená pozvolná cesta a ten vzor který bych mohl poskytnout těm dětem je v tom že já jsem tu kariéru vybudoval vlastně právě ne na tom talentu ale na vlastní snaze píli a tom že jsem si přidával dál za což jsem rád protože když chodím na různé besedy i s dětmi a na basketbalové kempy a vykládat jim o té své kariéře tak by asi neznělo úplně dobře kdybych řekl: "Hele mně to šlo všechno samo nemusel jsem se na to nadřít a dívejte kam jsem se dostal to by ty děti asi moc daleko neposunulo." Mhm. To znamená že to bylo spíš taková jako tvoje vlastní jako píle jo jestli chápu správně. Říkal že sám sis přidával to znamená že jsi po tréninku jsi ti ještě dal 20 košů nebo 20 by bylo málo asi a ale rozumím tomu principu a přesně tak to bylo.
5:59Zkoušel jsem už relativně v ranným věku tehdy to bylo tak co někde člověk se dočetl v novinách nebo viděl v nějakým dokumentu v televizi protože ten přístup k informacím jaký je dnes o tom jak trénují ty největší hvězdy tehdy nebyl. Takže jsem zkoušel věci o kterých jsem zaslechl ať to bylo různý tisíce skákání přes švihadlo a a různý další cvičení s tím málem co jsem měl tehdy k dispozici takže do toho jsem šel od mladýho věku bylo mi to tak nějak přirozený nemusel jsem se do toho příliš nutit. Hýbal jsem se rád takže jsem dělal vlastně kdykoliv jsem měl čas tak cokoliv navíc jakýkoliv fyzický pohyb takže to mě asi dovedlo k tomu že pak to pro mě bylo přirozený že jsem si přidával i když už jsem nastartoval tu profesionální kariéru tak V podstatě celou dobu mě to provázelo až možná do těch posledních let kdy už na to tolik sil nezbývá a ani času s rodinou a podobně tak do té doby kdy jsem mohl tak jsem si vždycky někdy před tréninkem většinou po tréninku ještě nějakou dobu přidával a to má tu přidanou hodnotu že člověk s sebou často strhne i další spoluhráče a ono to pak posouvá celý ten tým.
7:03A teď se bavíme spíš tak jako jak dostat dítě do vrcholového sportu. A když bysme to brali z takového běžného pohledu má ten rodič nebo většina rodičů asi nemá úplně ambice mít vrcholovou sportovce. Stejně všichni víme že těch pár lidí kteří to bude živit a ještě ještě menší asi promile lidí to třeba užívají do konce do konce života tak těch rodičů asi není úplně tolik který by to někde tlačili ale spíš chtějí aby ty děti se hýbaly sportovaly měly radost ze života. Proč třeba ty kamarádi odpadávali? Jo jak jak vlastně pomoct těm rodičům? Jo protože nás poslouchají rodiče. Kromě toho to jsou asi manažeři. Jak pomoct těm rodičům vlastně udržet ty děti v tom v těch různých jako věkových eh skupinách nebo kategoriích že jo především vlastně kolem té puberty hodně dětí odpadává a zalene doma na gauč a kouká na nějaké nějaké teďka tikťoky že jo jo a jiné jiné sociální sítě jsou z toho nešťastný.
8:04No já bych možná tu otázku přenesl tak když říkáš že eh publikum které nás poslouchá jsou dejme tomu vesměs manažeři nebo nebo lidé pracující na podobných pozicích tak si můžou začít tím že si položí tu otázku a jak já vlastně udržím toho svýho zaměstnance v práci a jak ho udělám aby byl angažovaný. Protože ty techniky jsou podobný. Ano dítěti sice asi nenabídnu benefit nebo kartu do fitka abych ho udržel ve firmě ale to asi spousta z nás ví že stejně už ani v těch firmách úplně nefunguje. To znamená jak udržím toho člověka jak zaměstnance a nebo dítě když se to týká toho sportu jak udržím aby byl angažovaný. Musím Musím najít samozřejmě něco co ho bude bavit něco kde bude využívat svoje silný stránky a musím mu v tom dát určitou úroveň autonomie to znamená nesmím ho do toho nutit takhle jednoduše.
8:53Takže stejně jak já vidím že to funguje u těch zaměstnanců v těch firmách tak podle mě to funguje i u těch dětí. To znamená ano dát tomu dítěti určitou volnost pak ho v tom podporovat. Zase samozřejmě víme že velmi jednoduše může přijít že přichází ty vlivy zvenčí tedy jak zmiňuješ sociální sítě všechny ty tlaky jsou Jsou v tomhle smyslu velký takže tam už tomu dát nějakou nějakou zase rozumnou hranici a říct: „Hele měl jsi tu možnost si to vybrat. Pojďme aspoň určitý časový období to dotáhnout u toho vydržet protože pokud chceš i v životě nejenom ve sportu ale někde dotáhnout tak zase se musíš občas umět kousnout tak tam už ta podpora musí přijít protože jinak ty děti od toho logicky odpadávají ale říkám tohle vidím asi u zaměstnanců.
9:37Musí člověk to taky jako nějak nějakým způsobem občas podpořit a a podržet a říct: „Hele ale potřebujeme to teďka teďka trošku potlačit takže ty paralely tam jsou jasný a s tím budou mít ti manažeři větší zkušenost než já. Třeba to bude fungovat i u těch dětí. Jasně. Já jsem se s tím poradil tak u svých dcer že jsme seděli v YouTubu a dívali jsme se na různé sporty a ptal jsem se jich jako co by chtěli dělat.
10:00Eh jo a potom vlastně když z toho chtěli utýct tak říkal: „Hele je zaplacený pololetí tak to prostě dochodíš.“ Jo? Myslíš že tohlencto je jako správný způsob nebo by se radil trochu něco jiného? Ne tenhle To je mi asi blízký mně přijde ať už todle je asi forma která těm dětem je určitě blízká. Druhý způsob jak nebo asi druhou úroveň pojďme si některý ty sporty který tě na první pohled
10:42pojeli vyzkoušet úplně třeba jenom jakoby nezávisle na tady tomhle. Ano a potom ta ten další krok je to tak dobrý tak pojď máme tady kroužek máme tady sportovní klub kam se dá chodit kam se to dá zkusit ale souhlasím s tím že jakmile to dítě se rozhodne že by tam mělo chodit tak pojďme dotáhnout to období pololetí sezónu nebo něco a budovat v něm tom hele v rozběhnuté sezóně se prostě ten tým neopouští pokud k tomu nemám opravdu vážný důvod pokud to jenom proto že se mi nechce protože mě to nebaví. Takže tady Tady v tomhle bych to taky podporoval. Vidím to velmi podobně jako ty. Je mi to sympatický jak jsi to vyřešil. No tak jedna dcera sportuje i vrcholově i když třeba teďka se jí úplně nechce jo ale ale prostě samo jí to začalo bavit a posunulo se jako extrémně extrémně dopředu ale v zásadě ono to je asi jedno.
11:14Já si myslím že nejdůležitější prostě je držet možná zdravý tělo zdravý duch. A se nemusíme vyskládat do vrcholového sportovce. A za mě je hrozně jako zajímavý příklad. naříklad protože dcera chodí na trampolíny že to je vlastně klub kde dávají příležitost vlastně úplně každému dítěti což znamená že v jakémkoliv věku přijdete tak vlastně může chodit trénovat. Jak tohleto třeba ty vnímáš protože když to vezmu na takový ty silný sporty já znám trochu hokej jsem hrál vrcholově ale i ve fotbale když přijde sedmiletý osmiletý kluk nebo holka do Slavie tak jo do Sparty tak prostě jako úplně bez šance prostě seš tady pozdě bohužel není ti pět let jo. Eh což mně osobně připadá eh že to není úplně jako ideální způsob eh Eh jak tohlecto vnímáš v tomhle I v tomhle situaci.
12:09I v tomhle budeme zajednom eh já jsem docela velký odpůrce rané specializace protože jak ze své zkušenosti a ze zkušeností spousty lidí okolo s kterými jsem se o tom bavil protože to je téma které mě eh logicky zajímá tak tak se setkávám s tím názorem převážně že ta raná specializace může naopak ublížit. Ona může přijít potom vhod a projevit se právě u toho u toho malýho procenta nebo možná spíš pro milé jak jsi to nazval ty lidi kteří potom v tom sportu to dotáhnou úplně na tu nejvyšší úroveň. Protože když se podíváme na Egesiho Federera a Nadala když vezmu tenis který je v tom hodně typický že tam všichni začínají ve extrémně ranní věku to těch pět let už kolikrát v tom tenise je je starý dítě pokud to chce dotáhnout tenhle věk což mi přijde na jednu stranu až trošku strašidelný tak i ve spoustě jinejch sportů ta technika je potřeba dělat od začátku ale nemusí se podle mě dělat tak násilně a nemusí se tak tlačit na výsledky což ale zase na druhou stranu jedna věc je trenéři druhá věc je systém třetí věc jsou rodiče kterých zase já jsem ambiciózních potkal dost který do těch dětí nějakým způsobem promítají svoje neuskutečniny sportovní touhy a sny někam někam to dotáhnout i ve sportu.
13:29Takže těch faktorů tam zase je spoustu ale zase se dají najít příklady jako Aleš Valenta který do 14-15 let dělal gymnastiku ano a přešel potom k nějakým způsobem příbuznému sportu z kterého ho všichni známe a to byly skoky na lyžích tedy respektive akrobatické lyžování.
13:49Tak jsou zase sporty kde se dá začínat s atletikou s gymnastikou a s podobnými a dá se dělat do 10 do 12 let kde se naučí všeobecný rozvoj mají ty pohybové návyky tak jak mají být a potom se dá klidně ta specializace velmi rychle dohnat a já znám i konkrétně ode mě z basketbalu spoustu příkladů kde ti hráči začali až ve 14 v 15 letech. Ano nebyli v 18 letech tam kde ostatní ale byl v nich ten natolik dostatečný potenciál že to velmi rychle dohnali a naopak potom to byla i výhoda že že vlastně začali s tím sportem později a do té doby dělali něco jinýho byli mnohem všestranější. Jo já jsem to chtěl podotknout že když se jsme vlastně jednotlivé sporty si zmínil tenis Federer že jo tak když si člověk rozloží vlastně ten sport tak část toho sportu je běh že jo.
14:35Takže jo ta atletika vlastně skoky hody běhy že jo vlastně dávají dávají základ vlastně pro pro mnoho dalších sportů. A pokud si vlastně ten rodič jako rozloží ten sport vlastně co je součástí daného pohybu jo tak někdo někdo cpe dítě na fotbal protože tam třeba jako jo Na vesnici se hraje nebo že mám sen že prostě bude to další nedvěd.
14:59A vlastně ve finále že jo když pokud to dítě k tomu jako nemá úplně jako zájem tak ho dát na atletiku je třeba úplně geniální geniální jako začátek protože já prostě do toho malýho vápna musím doběhnout že jo. A buď tam doběhnu o půl sekundy dřív nebo později že jo. Hm. Jo já s tím můžu zase zase jenom souhlasit že si myslím že jsou tady tyhle všeobecně části ať to jsou třeba nějaký sportovní hry nebo sportovní kroužky který za mě stačí opravdu do osmi někdy až 10 let opravdu absolvovat jenom tohle. To aby ty děti si zvykli na ten pohyb aby když ho nemají tak aby jim chyběl protože ony potom sami si budou hledat cestu
15:55a už to bude k jakýmukoliv sportu a já tím že se moje děti pomalu dostávají právě tady do tohodle kritickýho věku kdy už by bylo fajn přemýšlet nad tím a dělat něco trošku aktivněji tak samozřejmě i já se musím držet trošku zpátky protože v tom vidím ve sportu velký význam ale zároveň nechci být právě tím kdo je bude do něčeho extrémně nutit. Zatím se mi to daří ale říkám ten věk se u nás teprv blíží. Úplně mi mluví z duše.
16:06Moje moje nejmladší Tvá dcera se rozhodla že bude chodit na fotbal. A já jsem někdy fotbal moc jako neměl v oblibě tak teďka mě asi dcera poslouchat nebude jak to můžu říct tyjo. Ale prostě držím se jako zpátky protože přesně jako jí se to líbí kouká na to vlastně z našeho domu z okna na fotbalový hřiště. A já si přesně říkám ale jako když jí to baví tak tak jí to baví a já jsem teda jako na fotbal asi ne úplně šikovný.
16:36Takže bohužel který ho nemůžu úplně učit ale ale třeba ji naučím jako trochu běhat no. Eh co si myslíš vlastně o o jako trenérských školách jo? Protože vlastně i ty jsi trošku jezdil po světě že jo hrál jsi basketbal ve Španělsku. Eh s reprezentací ses podíval určitě do do hodně zemí. Možná jsi měl možnost vlastně diskutovat vlastně jak vypadá výchova mládeže jestli tam jsou amatérský trenéři v mládeži profesionální trenéři jak vypadá ten systém vlastně eh trenérských škol eh těch těch dětí.
17:08Z několika zemí mám zkušenost v tom basketbale jde hodně vidět rozdíl mezi ano Amerika je ještě úplně něco jiného kde funguje školní systém v rámci sportu to znamená pokud sportuju v mládežnickým věku tak je to z velké většiny a u většiny sportů při střední potom potom vysoké škole než přichází ten profesionální sport tak to v Evropě tak nefunguje ale z těch evropsky nejsilnějších basketbalových národů což jsou dejme tomu Španělsko a a velmi často státy bývalé Jugoslávie to znamená Chorvatsko Srbsko Slovinsko kteří se pravidelně umísťují na nejlepších místech a přitom jsou to malé země a člověk by si řekl tam ten asi ten ten bazén ten půl těch talentů není tak širokej z čeho mají vybírat.
17:53Ano jedna věc je že tam má basketbal obrovskou tradici historicky. Velmi často soupeří s fotbalem o opozici sportu číslo jedna v těch zemích. Nicméně asi největším rozdílem oproti těm méně úspěšným zemím do které Českou republiku nějakým způsobem asi počítat musíme protože teď sice ty úspěchy jak jsme se bavili přichází ale ale otázkou bude zda to není jednorázová výjimečná generace právě okolo Tomáše Satoranského která to vytáhla tady do těch pater a Záhyto zase s jeho koncem reprezentaci může jít zpátky tam kde to bylo. A tím rozdílem je právě vysoká úroveň mládežnických trenérů že a není to nutně důležitost toho že by ti trenéři všichni byli profesionální.
18:37Ale je tam vysoká znalost i právě amatérských trenérů kteří právě tady v těch zemích jako je Srbsko trénují i ti dřív kteří to dělají téměř jenom na základní škole jako kroužek tak mají mnohem větší znalost než spousta trenérů u nás. Tím si nechci žádný trenéry rozhodit. Není to jenom u nás ale ve spoustě zemí ale ten rozdíl tam je opravdu markantní. A a je to velká škoda protože samozřejmě tahleta znalost a není to jenom basketbalové specifická znalost ale znalost toho jak by vlastně správně měl vypadat Sportovní trénink jak dělat jenom to abych u toho ty děti udržel abych je pro ten pohyb dokázal nadchnout tak těch ukazatelů který je potřeba vědět a znát je spousta a myslím si že to trenérům u nás ve velké míře chybí.
19:20A zase do toho sice vstupují ty faktory o kterých jsme mluvili protože na něco tlačí rodiče a známý příklady trenérů v basketbalu kteří skončili jenom kvůli tady tomu tlaku ze strany rodičů protože dělali to s dobrým srdcem chtěli pomáhat tomu sportu bez toho aniž by za to brali peníze nebo brali pár korun. a neustále za nimi chodili rodiče a u 14-15 letých dětí řešili proč ten můj kluk nehraje víc proč mu nedáš takový prostor proč hraje támhle ten a podobně a říká že mu to prostě za to nestojí do toho obětovat takže trošku vítám tendenci když slýchám tady tyhle příběhy toho že rodiče mají zakázané vstupy na trénink a podobně protože jsou schopni někteří i během tréninku řvát na ty svoje děti ať nepřihrávají a a střílí víc na koš což mi přijde už úplně zahraňák.
20:07nějaké únosnosti a a nedivím se že pak asi spousta tady těhle dětí při první příležitosti skončit skončí. Takže co se týká vlastně jako vzdělávání trenérů tyhlety tradiční státy jestli chápu správně tak mají jako dobře propracovanou metodiku. Je to jako třeba tažený od svazu nebo nebo je to doopravdy prostě ta ta jako historická tradice že ta kvalita prostě je o ten level o ten level výš? Eh popravdě nevím jak na tohle odpovědět. Myslím si že to bude zase trošku od každýho že právě díky tomu že to tam má velkou tradici tak jak ti trenéři mají tendenci asi se sami dál vzdělávat a být odborníky tady na ten sport ale určitě to musí být
21:07podporováno i i ze strany svazu což neříkám že u nás není. Vidím tady ze strany federace jasný ambice pořádat akce pro trenéry kde vozí odborníky ze zahraničí. Nicméně ten to prostředí tomu není nakloněný že často zase slýchávám hlasy že máme tady odborníky se kterými fakt se člověk nesetká nikde. Přijedou sem udělají seminář a ono tam přijde 10 trenérů i když by jich tam mohlo přijet 200. Takže ale je to takovej samozřejmě začarovanej kruh protože pokud by ti trenéři kteří byli profesionální byli za to placení tak by zase asi měli mnohem víc prostoru a že tam nejeli by na seminář při práci nebo při konečně když mají volnej víkend ale jeli by tam v rámci svojí práce takže těžko říct kudy ten systém nakopnout ale já věřím že právě ty úspěchy a to že se tady bude pořád mistrovství Evropy konkrétně v tom basketu může zase to prostředí posouvat na všech sférách.
21:42Já Já osobně vnímám třeba aktivity hokejových svazů jo že vlastně vytváří jako metodiky začíná vlastně dávat na svůj web informace jak vlastně trénovat začíná dělat jako nějaký videotutoriály.
21:56Není tohlencto třeba cesta jak jako zlepšit to vzdělávání těch trenérů protože ty nový technologie že jo možnost sdílení je je obrovské a já mám pocit že prostě trošku v tom sportu jsme furt jako těch 20 30 let dozadu kdy tyhlencty technologie vlastně jako nebyly možné že jo. Je pravda nepřemýšlel jsem nad tím takhle teď když to říkáš tak na první dobrou to jsem Samozřejmě zní jako minimálně jeden ze způsobů kterých by šlo využít. Věřím že to může být jedna z výhod tady těch všech lockdownů že se spousta trenérů bylo nuceno nějakým způsobem naučit fungovat tady s těmi technologiemi když přes nějaké Teamsy Google Meety a podobné programy dělali s hráči trénink. Všichni se na to naučili připojovat a neříkám že je lepší trénovat když mi to trenér říká přes obrazovku než když je mám ty hráče naživo ale proč toho nevyužít tady právě v tomhle smyslu že Když mi někde bude viset nějaká přednáška nemusím za ní nutně dojet tak ten trenér si to mnohem jednodušeji může najít a tím pádem i i líp využít a případně pak to tou nástavbou může být to že přijede na nějaký live seminář a tam už se to naučí jakoby ještě na vyšší úrovni.
23:05Dotáhnout tuto tu techniku třeba. Přesně něco tak konkrétní ty věci který pak už musíš vidět na tak ale ale je to až vlastně nástava. Protože já si dokážu představit že taková ta základní struktura třeba ročního tréninku že jo jo čtvrtletního měsíčního týdenního cyklu. Prostě že to může být doopravdy poměrně jako v uvozovkách jednoduchá nalívárna pro ty pro ty trenéry protože roční cyklus se staví takhle pro takovéhle děti v takovýhle tohle jsou standardní cvičení v takovýhle variantách v takovýhle obměnách. Eh nepřipadá mi ta šíře těch jako tréninků tak jako obrovská aby jsme dokázali relativně jako jednoduše jako naučit nějakej základ těch třeba 50 % prostě všechny do jednoho mnoho. Hm. Eh během já nevím 40 videokurzů jako jo jo.
23:54A k tomu nějaký prostě jako skripta jak jak vlastně se ten tréninkový cyklus roční skládá že jo. Souhlasím protože já zase pozoruju spoustu i profesionálních trenérů basketbalu kteří fungují vlastně na tom principu. Eh hlavně ti to platí hlavně pro ty kteří kteří to dříve hráli třeba na vysoké úrovni tak eh trénují tak jak byli trénování. Prostě co jsem co jsem se naučil co umím ty cvičení co si pamatuju jo občas někde si všimnu něčeho novýho něco malýho novýho do toho zapojím ale jedu prostě z toho co znám.
24:28Jo to asi. Teď je otázka jestli to je dobře nebo špatně ale pak se nemůžem divit že jsme 20 30 let zpátky když vlastně do toho vkládáme minimum nových informací. Já myslím že to je špatně no protože sám jsem sám jsem v hokeji šel na trénink na power skating a byl jsem velmi překvapený že některý cvičení Přesto že jsem to hrál 11 let jsem nebyl schopen napoprvý udělat jo že a to jsem byl na ledě že jo denně. Takže vlastně ty len ty nový techniky který moje moje dcera zvládla prostě během chvilky tak já po 11 letech hraní jsem jsem napoprvý nedal takže tady si myslím že to je určitě jako špatně že vlastně ty ty inovace který v tom sportu jsou tak se jako neposouvají neposouvají dopředu.
25:14Jo jo já vlastně v byznysu se hodně baví v současný době o nějakém udržitelnosti jo o o samozřejmě jako nadacích že jo jak jo CCR aktivity v dřívější době teďka už se to jako moderně moderně říká spíš jako udržitelnost nebo se stane velká. Eh jedna z věcí kterou já osobně vnímám je určitě jako velká podpora jako skupin lidí který jsou nějakým způsobem znevýhodněný jo ať jsou to nemocní lidé nebo nebo sociálně slabší a tak dále.
25:46Tvůj tvůj pohled na věc nebo jestli ses v tom sportu vlastně řekl že by byli mecenáši nebo nadace který by se zaměřovali výrazným způsobem prostě jako na na děti sportování dětí obecnou podporu jako pohybu protože ve finále se vezmeme prostě
26:20Jestli ty děti se nehýbou tak ztlousknou že jo a a máme tady máme tady velký problémy s obezitou že jo a jdeme tímhle tím směrem jo. Existuje něco takového ve sportu? Potkáváš se s tím jako dennodenně nebo občas nebo jak to je? Takhle organizovaně asi v nějaké větší míře ne. Člověk zaznamená s aplikací Pomáhej pohybem a a podobně kde jsou nějaké iniciativy do toho do toho sportu dávat ať už do toho profesionálního a jeho prostřednictvím potom pomáhat směrem k těm dětem ale nic většího Organizovanějšího asi ne pozoruju což je relativně běžná praxe a jsem za ni rád a to jsou iniciativy jednotlivých klubů sportovních nejenom těch basketbalových ať už jsou to návštěvy nemocnic a a dětských domovů a a nebo různých pořádání různých aktivit právě pro děti kde lákají samozřejmě vždycky je to nějakým způsobem mířeno na ten konkrétní sport což zase může nemusí být nemusí být nutně špatně protože jak jsme se o tom bavili jakýkoliv pohyb Tak je tak je tady v tomhle fajn ale nějakou širší iniciativu nezaznamenávám.
27:08Těžko říct je to asi velká polemika toho kde ta pomoc je nejvíc potřeba. To je asi otázka kterou těžko vůbec někdo natož natož já třeba můžu rozhodnout jestli je lepší pomáhat sociálně znevýhodněným skupinám a nebo nebo postiženým nemocným lidem a podobně a a nebo jakoby pomáhat vyloženě sportování dětí který jinak normálně by klidně sportovat mohli. Já nedokážu říct kde je lepší pomoct. Nejlepší by bylo ano pomáhat všude. Takže měl by to být ale součást asi asi toho celkovýho obrázku protože já věřím že to může být jeden ze způsobů prevence toho kam se ta společnost dostane a že spousta z těch problémů kterým se potom musí charitativní činnosti pomáhat tak těm se může předejít nějakým způsobem tomu že ty děti budou vedený k tomu pohybu a to jsou právě tady tyhle zdravotní problémy který vznikají právě z důvodu obezity a a toho že pak se lítají okolo všechny cukrovky a podobně a pak se těmhle lidem musí nějakým způsobem pomáhat.
28:08Takže třeba tady prevence formou sportu nebo jakýhokoliv pohybu by mohla spousty těch věcí zabránit což ale ukazuje na to jak strašně dlouhodobá to je práce a ano když se bavíme o udržitelnosti tak by to bylo ideální ale když se tam ty výsledky 10 20 let neobjeví a nebo vlastně ideální je když se ty výsledky neobjeví a projeví se jenom v tom že ta obezita půjde dolů ale pak dohledatelnost že to bylo kvůli tomu že se 20 let zpátky začal iniciativu aby se děti víc hýbaly tak tak to si myslím že že to chce velký srdce a velkej nadhled a a velkou jakoby sílu toho bojovat o tu udržitelnost v takhle dlouhodobý měřítku. Hm.
28:46Eh myslí si že třeba reálné zavést nějaký podobný systém jako mají v Americe? Má jako podpora sportování při těch středních školách a takhle jako silný systém který který je tažený prostě od základní školy střední školy po vysokou školu. Eh. Myslím si že na to aby ten náš klubový systém který tady má takovou takovou tradici tak aby se zavedlo něco novýho tak asi není reálný. To to si myslím že už že už by to bouralo hrozně moc mostů který který asi ani zbourat úplně nejdou. Nicméně myslím si že se to nemusí úplně nutně tlouct a a vidím i tendence posilování toho ať už je to taková jako relativně jednoduchá věc. Pojďme mít víc tělocviku ve školách a a podobně tak myslím si že každá tahle iniciativa protože ta škola by měla být součástí toho má se starat o nějaký všeobecný rozvoj té společnosti.
29:40Všichni víme že pohyb toho je součástí proto ty tělocviky ve školách jsou ale zase všichni víme že jedna až dvě hodiny tělocviku v týdnu jako ty děti úplně nespasí kolikrát a a s tím souvisí i ta forma toho jak a mám takový pocit z toho kde slýchám jak to vypadá na některých školách tak se formy tělocviku možná maximálně s výjimkou červených a modrých trenýrek nezměnili od doby kdy jsme kdy jsme tělocviky dělali my. To znamená nevím jestli právě tohle jsou ty způsoby jestli to že zase budeme všechny nutit dělat kotoul vpřed vzad nic proti kotoulům a ale samozřejmě nejsem si jistý jestli to je způsob jak ty děti právě nadchnout pro ten pro ten pohyb aby ho pak hledali i mimo tu školu.
30:26A já jsem spíš měl na mysli jestli jako jak já si představuju americký způsob je že vlastně při každé škole existuje To je prostě klub že jo a a bez toho aby rodič prostě musel přijít převést dítě prostě ze školy do šatny. Jo protože prostě v těch šesti sedmi letech tam bohužel prostě když mám tu tělocvičnu někde někde jinde že jo tak ty děti prostě jako třeba ta škola nedokáže převést fyzicky že jo a tím pádem prostě jako jsou tam jako přirozené bariéry proč ty děti vlastně na ten sport nechodí jo. Třeba u nás ve škole to funguje dopravit tak že dostanem soupis tyto sporty Sporty jsou podporované zajistíme. A tyto sporty si musíte rodiče zajistit sami přestože to je prostě ve stejné tělocvičně jo že to mi jako hlava nebere že jo jo.
31:12Je to ve stejný tělocvičně a a pro tu školu je to prostě obtížné vlastně jako dostat to dítě z té třídy do do té šatny No. jako aby se převlíklo Tak minimálně tam ty možnosti jsou ale připomněl jsi mi iniciativu která se vlastně řeší úplně stejný problém a to je David Svoboda olympijský medailista náš z Londýna moderní pětibojař tak mimo toho že že trénuje další další moderní pětibojaři tak se svým bratrem založili tady školu která právě v rámci Prahy a a jestli se Rád bych to spletl ale myslím si že Calokagatia je ten ten název té iniciativy tak právě ta škola má řešit tady ten problém že by měly ty děti mít k dispozici co největší co největší množství co největší co nejširší spektrum tady těch sportovních činností kterým se můžou věnovat přímo při té škole.
32:01Takže myslím si že každý takovýhle začátek každá taková iniciativa může to prostředí posouvat dál a a jenom jim přeju ať se jim to daří protože když se jim to bude dařit tak budou vznikat další podobný. Hm.
32:12Vidím že rodina rodina Svobodů a a vlastně jeden jeden vlastně jako z dalších lidí kolem kolem této rodiny tak má založenou školu v Dolní Břežanech takže takže je vidět že jsou i lidé kteří se vlastně věnují tomu školství což je moc dobře. Tak rád bych že tohleto bylo podpořil a protože si myslím že to co jsi říkal že by bylo fajn kdyby jsme nejenom podporovali vlastně lidi kteří to doopravdy potřebují ale i ty tu běžnou populaci dětí. Protože tam ty ty zásadní dopady určitě jsou. Eh bavíme se vlastně jako o vzdělávání. Eh já jsem byl velmi překvapen tím když jsem si četl tvůj životopis eh že eh přesto že se vrchloový sportovec reprezentant kapitán tak jsi dokázal během během té vrcholové kariéry hodně studovat.
33:15Vystudoval jsi Masarykovu univerzitu máš MBA ve sportu vystudoval si business leadership na další škole. To znamená v zásadě jestli chápu správně Paralelně vlastně těch x let se stále jako vzděláváš.
33:21Proč? To je docela jako výjimečný. Nevím kolik vrcholových sportovců má takhle jako dvě tři tři školy. Tak nejdřív ti jako navážu na to že říkáš že to je něco neobvyklýho. Relativně ano jedna krátká historka za všechny když jsem přijel tehdy na svůj reprezentační sraz do 20 let. Pozdě z důvodu toho že jsem dělal jednu z prvních zkoušek na na vysoké škole tak trenér říká: Víš co je vtipný když jsem začínal tady u té reprezentace před 20 lety tak těch 11 z 12 hráčů které jsme tady měli se smálo tomu jednomu který vysokou školu nestudoval a teď těch 11 kteří nestudují se smějí tobě že jsi kvůli tomu přijel pozdě na sraz že za tak krátkou dobu se se to změnilo že ten sport a vlastně konkrétně ten basketbal se tak zprofesionalizoval že na tu školu už v podstatě přestal být čas a slyšel jsem to tady i v té mojí generaci velmi často že fotbalový trenéři říkají buď škola nebo fotbal a a podobných tendencí tam bylo spousta.
34:27To je dost šílený ne? Eh je ale oni říkají: "No pokud v podstatě takhle on to nikdo neřekne úplně nahlas případně málokdo to řekne úplně takhle zazní to spíš ve smyslu ano my ti samozřejmě nebudeme bránit studovat ale pokud nebudeš na trénincích trenér bude rozhodovat kdo bude v záběru Zápase hrát koho myslíš že si vybere.
34:47Což samozřejmě od toho odrazuje. Není to tak není to tak všude ale samozřejmě ti řeknou pokud chceš abys v tom sportu něco dokázal tak se mu musí věnovat naplno. S čímž já docela ze zásady nesouhlasím protože i sám na sobě mám velmi dobře vyzkoušeno že pokud člověk má věci kterým se věnuje i mimo ten sport takže naopak ho to může zlepšit i v tom sportu. A když jsem já právě začal dělat věci okolo tak to rozšiřovalo moje obzory. a byly tam věci který jsem si přinášel z jiných prostředí i do toho sportu kde jsem je začal využívat a tady to moje studium formální vedlo i k nějakým neformálnímu neformálnímu studiu kdy jsem se začal zajímat o spánek o dýchací techniky a podobný věci který potom když jsem si přenášel do toho sportu tak zase pro mě na mě měli ohromný vliv a myslím si že mi nějakým způsobem dokázali prodloužit tu kariéru a nebo zvýšit její její kvalitu.
35:39Takže těch věcí tam je spousta ale ano je to docela neobvyklý ale cesty se dají najít hlavně když eh když chce ten eh ten člověk eh tak si tu cestu najde kór v dnešní době kdy se spousta věcí dá dělat online a v podstatě studovat se dá online kurzy i na univerzitě jako jsou Harvard a podobně. Takže když ta chuť je tak ty způsoby dneska jsou. No a druhá část té otázky že se ptáš proč tak eh to to snad na to asi není těžká odpověď protože ta sportovní kariéra dřív nebo později skončí. Eh je fajn když skončí později. Je fajn když skončí ve chvíli kdy chceš a nepřijde to nečekaně zraněním nebo tím že už na to nemáš výkonnost nebo tě zkrátka nikde nechtěj tak zákonitě ale ten konec přijde.
36:26No a pokud studuješ a nebo nějakým jakýmkoliv jiným způsobem se nepřipravuješ na to co přijde po té kariéře tak ten skok je docela šílenej a to nemusí být jenom finanční a tím pádem nějaká životní úroveň která ti klesne dolů ale zároveň najednou půjdeš dělat práci kterou na rozdíl od toho sportu nebudeš asi dělat tak rád nebudeš pro ní tak nadšený a a s tím souvisí potom ty peníze tvoje pocity který budeš denně zažívat v práci. No a pak se není co divit že přichází spousta psychických problémů a tak tady ta ztráta té sportovní identity může zadělat na na velký problémy kterých bohužel jsme jsme v poslední době docela čas často svědky takže todle je podle mě jedna ze zásadních věcí který můžeš během té kariéry dělat a můžou tě zachránit tady od těch problémů který přijdou po.
37:14Mhm. No a ty se vlastně připravuješ jako na na kariéru i po po té sportovní kariéře. Eh jakou ty vidíš paralelu mezi vrcholovým sportem a a byznysem? Protože máš na to nějaké vzdělání teďka už vlastně pracuješ i eh jako manažer eh ve sportu tedy ale ale určitě nějakým způsobem máš vhled a vím že prostě nějakým způsobem i děláš některé přednášky pro pro byznys takže s tím byznyssem se potkáváš. Mně právě tady tohle spojení toho formálního studia jak jsme se bavili tak i potom jsem to směřoval právě do těch oborů byznysových a a leadershipových protože těch lekcí z leadershipu jsem ve sportu poznal dost a právě eh to byla další velká oblast toho mojeho samostudia knížek o leadershipu a osobním rozvoji najde člověk spoustu.
38:02Já jsem zkoušel nějaký ty věci uplatňovat ve sportu a protože tady v těch knihách se velmi často píše o tom jak to funguje nebo jak by to mělo fungovat v byznysu tak jsem si začal tady tyhle dejme tomu tři světy nějakým způsobem propojovat dohromady a zjistil jsem že ten sport je vlastně krásným takovým tréninkovým hřištěm těch věcí který pak jde aplikovat v byznysu. A jelikož v Americe je to Docela docela silný silný byznys nebo oblast které se věnuje spousta lidí ze sportu zejména trenéři nejčastěji univerzitní jsou velmi vyhledávanými osobnostmi na to aby chodili právě předávat ty lekce ze sportu zejména ohledně leadershipu budování týmů do byznysového prostředí. A když jsem se podíval na to jak to funguje v českým prostředí tak jsem zjistil že je to v podstatě neexistující oblast.
38:53Tak jsem si řekl proč tuhle oblast trošku neprozkoumat. Je pár sportovců kteří chodí do firem mluvit nejčastěji to je že mluví o tom že sdílí svůj příběh popisují svoji kariéru jak museli překonat určité překážky a v čemž nepochybně ty lekce jsou. Věřím že ta moje přidaná hodnota je v tom že do toho mám vlastně i to formální studium které často mají právě ti manažeři a dokážu ty dva světy nějakým způsobem propojovat. Takže jak říkáš začal jsem chodit po firmách a tím že spousta věcí spadlo do onlineu který mě tak úplně nebavil zejména z pohledu že jsem tam necítil takovou energii jako tak když člověk má to publikum na živo a tím že to není můj hlavní zdroj obživy tak jsem od toho lehce upustil.
39:40Teď naštěstí situace nahrává tomu že se to zase dá obnovovat a takže neobslouval jsem toho zatím nějaké extrémní množství zatím se to dá počítat na desítky akcí ale v podstatě feedback který z těch akcí mám je že těm lidem tady tyhle lekce ze sportu jsou velmi blízké a díky tomu velmi dobře přenositelné právě do do jejich prostředí a zároveň je to věc která mě velmi baví protože dokážu předávat něco co mě ten sport naučil a mimo to že to v některých svých jiných rolích vracím zpátky do toho sportovního prostředí tak to dokážu přenášet i jinam. A v neposlední řadě mě to baví díky tomu že vlastně ale mám tu zpětnou vazbu toho jak to funguje v tom byznysu a zase si to přenáším zpátky a posouvám se tím pořád dál.
40:23Hm. Já osobně znám spíš jako aktivity jako na na tým buildingcích že že vlastně známý osobnosti přednáší a nebo říkají svůj příběh eh což je asi jedna část vlastně kterou kterou děláš. Eh je tam ještě nějaká jiná část třeba nějaká individuálnější práce s nějakými manažery eh? Eh paradoxně se mi líp funguje v malých týmech protože ano když člověk přijde a dělá to na nějaké akci kde je 70 až 150 lidí což jsou třeba ty největší který jsem dělal já tak je to pak už spíš formou přednášky může do toho člověk lehce zaplatit zapojit ty lidi nějakejma jako otázkama ale je to právě spíš ve směru nějakýho toho team buildingu nějaké zpestření. Tam ale samozřejmě ta přidaná hodnota je relativně omezená.
41:07Občas si z toho někdo vezme jednu myšlenku jeden nápad něčím ho to trošku inspiruje ale říkal jsem si že bych rád hledal způsoby jak to posouvat ještě dál. Takže s nějakými malými manažerskými malými týmy nejvíc se zaměřuju právě na to že jim pomáhám s dobrým fungováním týmu ze skládání těch týmů protože že tam bych věřil že díky tomu že jsem z kolektivního sportu tak jsem v tom velmi nejsilnější a spousta principů který funguje k tomu aby se ten tým dobře složil a aby se udělal nejenom tým hvězd když si naberu
41:57co nejlepší lidi co nejlepší hráče ale ten hvězdný tým jaký zákonitosti tam jsou jak aby fungovaly tak ve sportu jsou velmi podobný jak v tom byznysu a ty problémy jsou taky velmi podobný. Takže je to zajímavý ukazovat z toho jinýho prostředí a říkám proto tam je ta přenositelnost docela silná takže takže tady tím se zabývám a tam právě mně to přijde nejsilnější v tom že tady u těch malých týmů se to dá opravdu posouvat dál hlavně když s nima člověk funguje nějakou delší dobu. Mhm. Řekl by jsi třeba nějaký základní informace co co předáváš?
42:11Tak zkusím to nějak nějak zkrátit. Samozřejmě dneska to do těch firem proniká taky že v rámci toho fungování týmu je fajn nastavit si a nejenom v rámci celé firmy ale říkám i v rámci těch menších menších týmů nastavit si a začít fungovat na nějakých společných hodnotách určit si společný cíl. Ve sportu to je jedním způsobem ve firmách samozřejmě druhým ale je to tam podobný. Musím vědět proč to chci cíle chci dosáhnout. Musím tam být Jasné rozdělení rolí což ve sportu tak aby se zase vykrývaly slabé stránky jiných silných i těch dalších. Stejně tak to může být právě v těch byznysových týmech což asi nemusím pro tohle to zrovna publikum rozvádět že když využiju silný stránky jiných a pokryju ty další tak ten tým ohromně má jakoby najednou najednou je mnohem silnější.
43:00Takže tady těch věcí tam tam je spousta. Já tím že to dělám téměř denně tak bych o tom mohl povídat dlouho a a navíc je to oblast do které kde když mluvím tak mám pocit že se mi zvedne tepovka když si to zkontroluju na hodinkách protože to je oblast pro kterou jsem opravdu jakoby mám pro ní velkou vášeň a to hlavně z toho pohledu že vím že ty zákonitosti když se nastaví tak můžou můžou fungovat a nejenom že vlastně ty týmy můžou předvádět lepší výkony ale vlastně to i zlepšuje to že ti lidi do té práce díky tomu chodí raději protože i já jsem měl týmy kde když jsem přišel do Šatny a vím jaká tam byla atmosféra a že ten tým nefungoval tak jsem tam chodil nerad.
43:40A všechno mě víc bolelo. A vím že i ti lidi když chodí do firmy a ten tým není kohezní nefunguje dobře není tam ta takzvaná ze sportu chemie tak ti lidi potom si přenáší ty špatný nálady domů. Takže takovej můj jako samozřejmě smělej cíl je to že já vlastně zlepšuju lidem i život mimo tu práci díky tomu že chodí do práce raději.
44:01Je pravda že vlastně v tom sportu ty cíle a spolupráce je taková jako trošku černobílejší. Že v tom byznysu někde tak jako zastřené a a nejasné a z tohlenctoho důvodu je pravděpodobně že prostě pak to nefunguje tak dobře no. Ale i v tom sportu to člověk vidí můžete mít spoluhráče který u kterýho budou osobní ambice převažovat nad těmi týmovými a a může to být vlastně to co do toho týmu vnáší takovej ten říká se tomu takový to bad apple ten fenomén toho toxickýho člena týmu a nějakým způsobem vlastně i to jak s ním pracovat je taky součást toho toho co dělám. Takže to právě pozoruju často i i tady v těchhle týmech. Takže ano ne že by to bylo stoprocentně přenositelný protože jasný ve sportu vesměs máme cíl porazit toho soupeře a a to v tom byznyse úplně tak není i když taky se často o tom mluví pojďme porazit konkurenci a srazit i na kolena ale tam to tak není a samozřejmě se mnohem hůř uplatňují tam nějaký ty týmový ambice nad ty osobní hlavně když je to v začátcích kariéry a chceme tu kariéru někam posouvat ale ze sportu ta moje zkušenost je taková taky mi to bylo řečeno: "Hele musíš na jednu stranu myslet na sebe na druhou stranu pokud ten tvůj tým nebude úspěšný tak ve výsledku nebudeš úspěšný ani ty." Hm no to bys asi podepsal osobně.
45:25Když se podívám vlastně na tvoji jako vizi a budoucnost a jaký vlastně vidíš sám za sebe z hlediska jako byznysu kam bys se chtěl vlastně nasměrovat a proč tě to tam táhne?
45:40Já na jednu stranu bych pořád rád byl v tak jednou nohou v každým z těch prostředí v tom sportovním a tom byznysovém protože mně se právě líbí a to možná je důležitá věc kterou jsem ještě nezmínil což je most který bych taky rád postavil a a to je ten že nejenom že bych rád přenášel ty věci ze sportu do byznysu ale ale dokončil ten ten kruhový objezd i i druhým směrem protože si myslím že je spousta věcí které v byznysu fungují a jsou tam zákonitosti který v tom Sportovním prostředí ať už ve fungování klubů federací a nebo i ve fungování těch týmů nejsou a není v podstatě nebo dalo by se spočítat jenom pár asi společností a nebo lidí kteří dělají to že by vzali něco co funguje v byznysu a šli a prodávali to v uvozovkách prodávali nebo představili prezentovali sportovním klubům.
46:33A přitom si myslím že ty prostředí tak jak ta první věc o kterou se snažím takže ten sport může pozvedávat ten byznys že by to mohlo být opačně. A to znamená to je iniciativa do které bych se chtěl pustit. Je to trošku pole neorané ale to já nějakým způsobem mám rád. Nikdy jsem se nebál toho že jsem byl v nějakých věcech jinej a zkoušel jsem nový jiný věci a jiný způsoby.
47:10Takže nedokážu tu myšlenku víc popsat ale to by asi vize stejně tak nefunguje. Máme nějakou představu máme vidíme něco jak by to mohlo za pár let vypadat a tu cestu k tomu samozřejmě zatím úplně neznám ale ona se ta cesta tak nějak tvoří těmi věcmi který dělám protože to pro mě odhaluje a neustále otvírá nový dveře takže tam vidím někde že by bylo něco fungujícího fungující nevím jak to nazvat taková příbuňka která bude prostě která bude svazovat tady tohle prostředí dohromady a budou se ty prostředí pozvedat a ono to zní že mluvím o sportu a o byznysu ale tak jak jsem to natloukl teda naťukl před chvílí tak když se zlepší tady tyhle dvě prostředí tak se dokáže zlepšovat prostě i ten běžnej život kterej na tyhle dvě věci navazuje.
47:44Ty vlastně určitě znáš vlastně ze sportu několik několik lidí kolem sebe. Našel jsem že děláš vlastně mě i potká se sportovci. Eh to znamená že vlastně odevzdáš si v dalších sportech nebo potkáváš se vlastně s ostatníma lidma. Eh vnímáš eh ty lidi kteří vlastně vrcholově sportovali eh že jsou potom třeba v práci eh jako hodně úspěšný nebo podprůměrně úspěšný. Jak je jak je tvoje osobní zkušenost eh s těmi známými nebo kamarády? Eh jak v tý práci vlastně jako fungují potom co skončí svoji kariéru? Sportovní myslím. Jsou na to eh Nebo že by ne že by na to byly dva takový pohledy ale ale asi bych tam zmínil dvě věci. Jedna věc je že mám velmi dobrý reakce od zaměstnavatelů nebo od lidí kam přijdou sportovci dělat pracovat že dokážou velmi rychle se vlastně naučit a i když přichází s velkým handicapem toho že je 15 let místo praxe a budování té kariéry jenom driblovali s balónem nebo do něj kopali nebo něco podobného tak samozřejmě neplatí to pro pro všechny ale ty věci které ten sport naučil ať už to je což jsem zjistil že není úplně obvyklé jenom to že jsou zvyklí chodit včas ale samozřejmě že jsou zvyklí na sobě pracovat.
49:04Velmi často jsou zvyklí pracovat v týmu a spolupracovat s ostatními. A to jsou vlastnosti které vás jako studium na vysoké škole úplně nenaučí nebo určitě ne v té formě jak je to dneska běžné. Takže mě ti pak majitelé firem mi říkají: „Hele děkuji že jsi nám sem poslal toho sportovce protože i když ze začátku byl Úplně hroznej tak za půl roku mi přejel všechny který už tady mám několik let protože prostě na sobě máknul. Nepřišlo mu to vlastně vůbec divný. Pořád se chtěl něco pořád se na něco ptal tak tak jak byl zvyklej takže ta cílevědomost se tam přenáší a to je fajn. Nicméně že bych znal příliš sportovců kteří se dostali až na tu špičkovou úroveň a možná už tam ten drive nebyl takový že se nějakým způsobem vyčerpal ve sportu.
49:48Možná už tam není ta potřeba být na titulcích a a na stránkách těch těch časopisů. Spíš tam asi ti bych řekl nejúspěšnější jsou vidět právě když zůstávají ve světě toho ve světě toho sportu a když vezmeme zrovna fotbal že jsme na něj párkrát taky narazili tak ať je to Tomáš Rosický nebo Petr Čech tak díky těm svým kariéram nejenom díky nim ale samozřejmě i díky svým schopnostem a znalostem zůstali ve vysokých rolích v rámci v rámci klubu. Často i v basketbalu je obvyklé že ty Jaká jména se stávají předsedy a nebo nebo generálními sekretáři různých basketbalových federací a ve spoustě evropských zemí. Tomu tak je a myslím si že je to dobře protože proč by měl ten sport ztrácet tady ty svoje talenty nejenom sportovní ale i ty dejme tomu manažerské a funkcionářské protože to zase je jedna z věcí která to sportovní prostředí může pozvedat když tam tady tihle šikovní lidi zůstanou.
50:47Tak s Pavlem Pumprlou se blížíme k závěru našeho podcastu. Já mám takovou takovou oblíbenou otázku Pavle co se ti v životě nepodařilo na co jsi třeba možná nebyl pyšný nebo takový fuck up jestli by se na závěr nám tady hezky nasdílel. Tak znělo by hezky kdyby řekl že se mi v životě podařilo všechno a já nejsem ten typ kterej by hrál na nějaký na nějaký kdyby když těch křížovatek v kariéře bylo dost a a člověk se občas zamyslí nad tím jakým směrem by to by to šlo kdyby kdyby šlápnul nebo vyrazil byl vyrazel trošku jiným směrem.
51:25Takže začnu tím klasickým nelituju ničeho nicméně bylo by divný působit takovou takovou dobu ve vrcholovým sportu a nemít za sebou nějakej nějakej fuckup nebo nějakej problém. Takže i já samozřejmě jsem byl obětí toho že jsem v některých zápasech měl na sobě tu tíhu v té koncovce kdy jsem mohl ten zápas rozhodnout v náš prospěch a být velkým hrdinou ale bohužel dvakrát nebo nebo třikrát to dopadlo tak že jsem nebyl hrdinou ale ale tím padouchem. Mně se anglicky se mi na to líbí Hero or Zero takže takže tam pak když to nedopadlo tak jsem měl velmi často velké problémy se vyrovnávat s tím tlakem.
52:22a to nejenom s tlakem z vnějšku nebo s tou kritikou která pak přichází ale hlavně i s tou vnitřní a byla to velká věc se kterou jsem se musel učit pracovat a musel učit hledat způsoby jak vlastně tady tenhle vnitřní konflikt vyrovnat protože člověk zklame nejenom sebe nejenom ty fanoušky ale hlavně svoje spoluhráče kteří v tu chvíli na něj tímhle způsobem byli závislí když on byl jediný kdo mohl ten zápas rozhodnout nebo měl v tu chvíli ten balón v rukou. No a v podstatě nejvíc mi potom pomohlo když jsem přišel na poučku řekli mu v angličtině v češtině nezní tak hezky a to je control the controllable to znamená soustředit se vlastně na věci který můžeš kontrolovat který na který máš vliv.
52:48No a když jsem si pak v rámci tady toho položil otázku ty věci na který jsi měl před tím zápasem vliv to znamená jak ses připravil na ten zápas dal jsi do toho zápasu všechno jak jak se říká nechal jsi na tom hřišti všechno. No a vždycky když jsem na tu otázku byl schopen odpovědět že jo tak i ten největší fakt a pak přes stal bolet protože jsem řekl: „Ano tam už to bylo prostě pod vlivem věcí který jsem nemohl ovlivnit.“ Když ten balón se hodí na koš tak i ten nejlepší střelec na světě ten balón nedá vždycky a i Michael Jordan minul víc jak 20 rozhodujících střel v zápase a i když jich ještě víc dal a proto se stal legendou tak jich spoustu minul.
53:27Takže to už jsou věci který jakmile ten balón vypustíte na koš to esi spadne tak v tu chvíli už opravdu neovlivníte. Takže to že jsem se tohle naučil mi pak dokázalo hodně pomoct i vlastně mimo ten sport.
53:39Eh takže v zásadě si říct jako to co můžu ovlivnit tak řeším to co prostě nemůžu ovlivnit tak neřeším a pak vlastně se s tím nějakým způsobem dokážu vyrovnat. Přesně tak. Když tu energii pak dám a jdu naplno do toho a to nutně neznamená že se musím úplně sedřít z kůže ale když vložím spoustu té energie eh a touhy a vášně do toho co vlastně můžu ovlivnit A když to nedopadne tak jsem pak jakoby schopen žít podívat se do toho zrcadla a říct: "Hele udělal jsi pro to všechno cos mohl víc už jsi ovlivnit nemohl takže nepovedlo se jdem dál." Jasně. Není to ještě trochu i o nějaké sebedůvěře? Dobře vlastně v posledních letech se i v České republice hodně mluví i o sportovní psychologii která může hodně pomoci vlastně k tomu faktickému výsledku.
54:32Je to oblast kterou já jsem začal objevovat taky už víc let víc let zpátky kdy teprv začali prosakovat první zmínky o tom že by u nás mohl někdo vůbec takový působit nebo aspoň minimálně ke mně se to teprv dostalo a jsem velkým zastáncem téhle oblasti ať už jsou to sportovní psychologové nebo mentální koučové každý má trošku asi jiný přístup a a jiné věci které do toho může vníst a já si myslím že to je zásadní jak pro sportovce tak vlastně i pro pro ostatní lidi neříkám že by každý měl mít sportovního psychologa ale když má někdo někoho Ať už je to pojmenovaný jako osobní kouč mentor jakkoliv tak to může být využitelný nejenom v byznysu ale i v životě a nemusí to být někdo kdo je na to študovaný ale je fajn když máte někoho v životě kdo vlastně se na to dokáže podívat tady těmahle očima a pomáhat vám v tom dál takže určitě sebevědomí je toho velká součást a a trošku mě jenom možná mrzí i když říkám ničeho nelituju ale kdybych měl možnost využívat těch lidí dřív v té kariéře tak si myslím že by mi to pomohlo a nemusel bych tolik věcí objevovat sám.
55:38Eh tak to je docela hezké doporučení pro naše případné jako sportovce protože určitě ta ta sebedůvěra osobně vnímám že třeba u Čechů může být trošku slabší proti třeba jiným národům že jo Američani jsou v tom asi jako jako jednoznačný Souhlas. že jo Jo tam je to asi extrém jo Eh takže za mě asi přeju všem sportovcům ať ať sportujou od malička ať ať rodiče jsou eh trpěliví s tím ať si vybírají eh a Pomáhají vlastně těm dětem najít ten sport který je bude bavit což za mě osobně taky jako hlavní hlavní doporučení které jsem dneska vlastně i od tebe slyšel. Eh nevím co co ty by jsi rád na závěr řekl. Mě napadlo jenom jako nevím jestli to vlastně bylo v Sokole nebo kde se říká o sportu zdar když jsi to takhle řekl ale je to pravda takže já jak to asi bylo z toho vycítit.
56:27Já jsem zastánce toho aby se všichni hýbali jakýmkoliv způsobem takže zase jenom podepisuju. Jo pan To mockrát děkuju. Přeju hromady dalších úspěchů jak samozřejmě v té sportovní kariéře kterou stále ještě ještě pokračuješ tak především potom i v té manažerské kariéře která tě čeká a a podle toho co jsi dneska povídal jsem si jist že určitě budeš úspěšný. Já děkuju moc za pozvání. Byla to zase nová zkušenost za kterou jsem velmi rád takže děkuju.
Přepis je bez rozlišení mluvčích — Google to pro češtinu neumí. Přepis je strojový drobné chyby v něm být mohou.