← Zpět na epizody
#791. díl34 min31. 7. 2026technologiezemědělství

„Z křišťálu do holinek a bláta“

Vojtěch Malina · CEO · CleverFarm, a.s.
Obal epizody #79 — Vojtěch Malina · CEO · CleverFarm, a.s.
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
Poslechnout epizodu 34 min
0:0034:00

O epizodě

Cleverfarm - Cesta Vojtěcha Maliny přes Hong Kong až po chytré zavlažování pro farmáře

Klíčové myšlenky

„Inkubaci startupů považuju za alfu a omegu ekonomiky — když se startupovým projektům podaří rozvinout, profitovat z toho můžou úplně všichni.“
Šestnáct let v Preciose

Preciosa začala pro Vojtěcha Malinu tím, že hledal opravdu český produkt, se kterým se dokáže identifikovat — a české sklo a křišťál jsou nádherné. Sám je ze severu Čech, kde má sklářství obrovskou tradici a kde se region dnes propaguje pod značkou Crystal Valley: táhne se od Hrachova až po Kamenný Šenov a je celosvětově unikátní. Podobně významné jsou třeba italské Murano, ale koncentrace firem, podniků a dílen je tady největší; Crystal Valley je dnes terminus technicus a existují i snahy vlády zapsat region do UNESCO. V Preciose strávil šestnáct let: začal na marketingu, přes marketing a obchod se dostal do Asie a pět let žil v Hongkongu, odkud měli na starosti celý region Asia Pacific.

V paláci jsme chodili v ponožkách

Královských projektů byla podle Vojtěcha Maliny celá řada a důvod je historický: české sklo má v Thajsku i v podobných zemích výborný zvuk a klasická křišťálová svítidla se tam dodávají už dlouho. Preciosa na tu tradici navázala, byla dobře zapsaná a přes designérskou kancelář, kterou si královská rodina vybrala, se dostala do specifikace nové výstavby — a zakázku pak mohla realizovat. Zajímavé to bylo z mnoha důvodů. Těsně před instalací svítidel se šli do paláce podívat; ještě se dobrušovaly sádrokartony a byla to pořád stavba. Když se otevřely obrovské desetimetrové dveře a oni vstoupili, byla po celém paláci položená průhledná fólie — všichni se tam zuli a celou stavbou chodili v ponožkách, protože to byl královský palác.

Bez místního partnera to nejde

Alfa a omega expanze je podle Vojtěcha Maliny zjistit, jestli na daném trhu můžete uspět tím, že tam založíte vlastní pobočku a vyšlete tým z centrály, nebo jestli tam najdete partnera, který trh zná a má ho zmapovaný. Jeho zkušenost je, že samotný člověk vždycky narazí — ať jde o velkou, nebo malou firmu, trh musíte znát a potřebujete někoho, kdo na něm vyrostl, má kontakty a rozumí tomu, jak funguje. Fungování tam bude vždycky diametrálně odlišné od toho, na co jsme zvyklí v Čechách nebo v Evropě. Forem je hodně — společná kancelář, obchodní zastoupení, člen týmu, společná firma — ale bez místní znalosti to podle něj možné není. Firmy, které to zkoušely s tím, že to podpoří z mateřské firmy a rozjedou to, narazily právě proto, že lokální znalost neměly. Koupit si manažery funguje hůř než udělat to společně; naučit se to jde, ale najít partnera je rychlejší.

Osm večer a všichni seděli

Na první den v Hongkongu Vojtěch Malina nezapomene. Přišel do kanceláře, seznámil se s týmem, práce bylo hned od začátku opravdu hodně, ponořil se do ní — a když asi v osm večer zvedl hlavu od počítače, seděli tam ještě všichni zaměstnanci. Šel za nimi a ptal se, proč nešli domů. Odpověď zněla, že to není slušné: když je tady šéf a nic neřekne, tak se prostě maká. Pracovní nasazení je ve východní Asii podle něj obrovské a projevuje se na denní bázi — výslovně dodává, že to neobhajuje ani netvrdí, že je to výhodné, jen to konstatuje. V Hongkongu se podle jeho vzpomínky začíná s desetidenní dovolenou a za každý odpracovaný rok přibývá den; spousta firem pracovala i v sobotu a odchod v šest nebo v sedm večer je spíš standard než výjimka. Když do toho vklouznete, po pár týdnech to funguje stejně — a pak zjistíte, že work-life balance a občasná volná neděle jsou dělatelné jen nějakou dobu, protože vás to semele. Má to tedy i stinné stránky. Zároveň je to jeden z důvodů, proč se Asie takhle rozvíjí: v Číně je vydělávání peněz oficiální status a kdo toho dosáhne, je respektovaný a úspěšný.

Hongkong je britsko-asijský mix

Hongkong byl skoro sto let britskou kolonií, takže je tam britský vliv silně zakořeněný a byznys se podle Vojtěcha Maliny jede správnou kombinací původní asijské a britské podnikatelské mentality — proto je to podle něj skvělé místo pro rozvoj byznysu a problémy tam neměli. Jinde v regionu je ale potřeba mít se na pozoru: když se předává stavba nebo je v kontraktu deadline, může na vás dopadnout, že máte všechno připravené, jenže nejsou stropy, takže není kam nic pověsit. Oni ale trh znali natolik, že se tyhle objektivní problémy snažili předjímat a připravit se na ně, aby je nepřekvapily. Smlouvy proto nestavěli na fixních datech, ale na tom, že od realizace něčeho mají x týdnů.

Vojtěch Malina odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Rozhodnutí, které nejvíce ovlivnilo úspěch firmy
Po šestnácti letech v Preciose, kde měl špičkové a dobře placené místo a byl dobře zapsaný, hledal Vojtěch Malina dvě změny. První byl výrazně menší tým — a snaha budovat něco, co je ideálně víc revoluční nebo co se skutečně dynamicky mění. Historie sklářství je obrovská a v posledních letech se obor mění taky, ale je to prostě tradiční obor; on chtěl najít něco, co má obrovskou dynamiku, kde dneska nevíte, co bude za měsíc. A to ve svém současném zaměstnání trochu našel. Druhou změnou byl obor jako takový. Hledal oblast, kde může poměrně zásadně pomoct rozvoji celého odvětví — a zemědělství bylo jedna z těch oblastí, kam se díval. Šel tedy z českého křišťálu, nádherného třpytu, elegance a luxusu, jak se nebojí říct, na pole: do holinek a bláta.
Největší chyba, před kterou bych varoval ostatní
Jaké číslo mě jako CEO zajímá nejvíc
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů Co je CEO Playbook

Přepis rozhovoru

Zobrazit celý přepis 5 158 slov · 54 úseků

Mohlo by vás také zajímat