Tři verze. Krátká zpráva do rubriky, převzatý článek z rozhovoru a redakční text, který rozhovor zasazuje do souvislostí a má vlastní zdroje. Prosíme jen o uvedení zdroje: CEO Podcast, díl #82.
Ptáme se jen proto, abychom věděli, kdo si materiál vzal, a mohli vám dát vědět, když k tématu přibude něco nového. Texty se odemknou hned a na dalších epizodách už se ptát nebudeme.
Exkluzivita běží do —, pak se text uvolní všem. Fakta, citace, fotografie i přepis níže zůstávají volné — epizoda je veřejná, takže na ně výhradní právo nikdo mít nemůže. Chcete k tématu vlastní úhel? Ozvěte se, rádi domluvíme rozhovor s hostem.
Telefonát zákazníka na zákaznickou linku je selhání firmy, ne služba. „Jedno z těch KPI je, že když už nám musíte zavolat, tak si říkám: to už jsme něco nesrozumitelně… Musíme prozkoumat, proč nám zákazníci volej, kde pravděpodobně něco špatně vysvětlili,“ popisuje jeden ze svých ukazatelů výkonnosti Petr Kovařík.
Kovařík je členem představenstva Pražské plynárenské odpovědným za obchod a obchodní strategii; do energetiky přišel z pivovarnictví, kde ve Staropramenu došel od sládka po generálního ředitele. Rozhovor pro CEO Podcast natočil v lednu 2026. Vychází z toho, že interakcí mezi dodavatelem energie a zákazníkem je málo — výměr záloh, vyúčtování, občas změna ceníku po rozhodnutí regulátora — a žádná z nich nesmí zákazníka překvapit. „Když se vám něco nepovede, blbý, ale můžete to napravit. Nám když se něco nepovede, tak je to fatální,“ srovnává energetiku s rychloobrátkovým zbožím.
Trh mu dává za pravdu jen zčásti. Podle operátora trhu OTE změnilo v roce 2025 dodavatele 596 136 odběrných míst u elektřiny a 204 827 u plynu — dohromady zhruba 800 tisíc, tedy přibližně každý desátý odběratel v zemi. Že za tím nestojí jen cena, naznačuje regulátor: Energetický regulační úřad uvedl už v roce 2023, že dostává kolem tisícovky podnětů měsíčně a u třiceti procent z nich spotřebiteli jen vysvětluje, v čem jeho problém vlastně spočívá.
Celý rozhovor vyšel v CEO Podcastu (díl #82, 11. 9. 2026).
# „S náma je to těžký,“ stěžovali si mu v centrále na Čechy. Šéf obchodu Pražské plynárenské tvrdí, že je to cena za výkon, který přijde potom
Petr Kovařík řídil maďarský pivovar Borsodi skupiny Molson Coors a pak Pivovary Staropramen; dnes je členem představenstva Pražské plynárenské odpovědným za obchod a obchodní strategii. V rozhovoru pro CEO Podcast, natočeném v lednu 2026, popisuje, proč stejné manažerské školení dopadne v Bělehradě a v Londýně opačně, co ve skutečnosti znamená pověst Čechů jako obtížně ovladatelného týmu — a kde národní rozdíly přestávají platit úplně.
## Stejné školení, opačný výsledek
Nejnázornější zkušenost si Kovařík odnesl z běžného manažerského tréninku na dvě komunikační techniky. Playback znamená zopakovat druhému, co řekl, aby bylo jasné, že mu rozumíte. Straight talk znamená říct rovnou, co si myslíte.
„Kolegům z Balkánu šel ten straight talk fantasticky. Prostě vás rozsekli hned a ten playback jim moc nešel,“ popisuje. Britové byli vycvičení v pravém opaku: opakovat po druhém a vcítit se do něj, zatímco mluvit napřímo jim bylo nepříjemné. Stejné školení, stejná firma, jiný výsledek podle toho, kdo seděl v sále.
Stejný problém má podle něj firemní jazyk. Korporátní hesla typu „být první volbou pro zákazníka“ jsou tak obecná, že jejich převod do národní kultury dopadne všude jinak. Kovařík z toho vyvodil pravidlo proti instinktu centrály: nechat si je lokálně přeložit a nechat volnost v tom, co znamenají.
Na Čechy si zahraniční kolegové stěžovali, že se s nimi špatně hýbe. Kovařík ten popis nezpochybňuje, ale vykládá si ho jinak než jako odpor ke změně.
„Moje zkušenost s náma je, že vlastně my potřebujeme hodně času na to, aby jsme navnímali ten smysl a aby jsme se přesvědčili, že to je správně,“ říká. Do té doby se podle něj vždycky najde skupina lidí, která rozhodnutí nahlas komentuje, ověřuje si důvody a zpochybňuje je. Nikdo se neotočí doprava jen proto, že to řekl šéf.
Jenže jakmile konsenzus vznikne, výkon je podle Kovaříka úžasný. Nižší pružnost na začátku výměnou za vyšší výkon potom — a v obráceném gardu to podle jeho zkušenosti platí na jihu Evropy. Tam se šlo hned a bez reptání, ale chyběla kritická zpětná vazba, takže se zkušenost dělala až za pochodu. Praktický závěr pro nadnárodní firmu z toho plyne sám: pilotovat nové věci je snazší v Itálii nebo na Balkáně, dotáhnout je do provozu tam, kde se lidé napřed ptají proč.
## Jenže zahraniční manažeři popisují Čechy přesně obráceně
Co o Češích říkají cizinci, kteří je řídili, ale zní jinak. Kovaříkova teze je, že Češi — spolu s Němci a Rakušany — potřebují mít věci promyšlené dopředu a nahlas si je ověřují.
Studie Czech Cultural Standards from the Perspective of the Top Management of German Companies, kterou v roce 2017 publikovali Karel Kňap a Ivan Nový z Vysoké školy ekonomické v Central European Business Review, došla k opaku. Deset německých manažerů, kteří v Česku pracovali nejméně dva roky, popsalo jako zdaleka nejčastější českou vlastnost vyhýbání se konfliktu: v rozhovorech na ni připadlo 99 kódovaných zmínek, třikrát víc než na druhý standard v pořadí. Češi podle nich nejdou do osobní konfrontace a nesouhlas nechávají nevyslovený. Druhý nejčastější standard byl sklon k improvizaci s 33 zmínkami — Češi řeší problém rychle a metodu domýšlejí až za pochodu, zatímco Němci jsou ve spontánnosti bezradní.
Obojí jde proti Kovaříkovu výkladu. Kritičnost, kterou popisuje jako hlasité zpochybňování, vidí němečtí manažeři spíš jako nevyslovený nesouhlas. A plánovitost, kterou Čechům připisuje, u nich nenacházejí vůbec — našli pravý opak. Autoři sami dodávají, že deset kvalitativních rozhovorů nelze zobecňovat na celou populaci. Ale právě v tom je pointa: obě strany mluví o zkušenosti, ne o datech — a vycházejí z ní opačné závěry.
## Kde rozdíly končí: u peněz
Kde Kovařík kulturní výklad sám omezuje, je jednací stůl. Když jde o peníze, národní rozdíly podle něj mizí; obě strany začnou uvažovat o tom, jaký obchod je pro ně výhodný, a dokážou si to okamžitě vyčíslit.
„Velkoobchodník v Británii je stejnej jako velkoobchodník v Maďarsku,“ shrnuje to. Rozdílný zůstává způsob, jak spolu lidé mluví a co spolu sdílejí mimo jednání — ne to, jak počítají. Znalost zákazníka se přitom podle něj nedá nahradit ničím a ve vlastní kultuře je snazší než v cizí. Princip, kterému říká outside in — postupovat od trhu zpátky do firmy — proto expandující firmy tlačí ke spoléhání na místní lidi, ne na manažery z centrály.
## Nepředělávat lidi — a Lendl, který to nedodržel
Ze stejné logiky vychází i to, jak Kovařík staví tým. Ideální profil podřízeného nemá a vlastní roli vidí hlavně v propojování: „Každej vedoucí, půlka jeho práce je propojovat mě s ostatními odděleníma. Menšina práce je drilovat tu moji vlastní disciplínu.“ Kdo musí každý den drilovat vlastní disciplínu, dělá podle něj něco špatně — má si říct o pomoc. Předpokladem je pořadí, na které narazil ve chvíli, kdy mu jeho dosavadní styl přestal stačit: lead self, lead others, lead business.
Z toho plyne jeho pravidlo pro práci s lidmi: „Než někoho pérovat, aby se zlepšoval v něčem, kde bude vždycky průměrný, tak radši využít toho talentu, i když třeba víte, že jsou tam někde nějaký nedostatky.“ Jedinou podmínku klade na to, aby slabina nebyla diskvalifikující.
Ilustruje to historkou o Ivanu Lendlovi, který prý na otázku, co udělá se svým slabším úderem, odpověděl, že nic — bude trénovat ten, ve kterém je nejlepší na světě. Historka koluje v manažerských školeních dlouho a Kovařík sám přiznává, že si už není jistý, o který úder šlo.
Lendlova kariéra ji přitom nepotvrzuje. Muž, který strávil 270 týdnů na pozici světové jedničky, roky útočil na svou největší slabinu — trávu. Prohrál wimbledonská finále v letech 1986 a 1987, v roce 1990 kvůli přípravě na trávě vynechal celý French Open, který patřil k jeho nejsilnějším turnajům, a o rok později to zopakoval. Wimbledon nikdy nevyhrál. Je to přesně ten scénář, před kterým Kovařík varuje — jen ho předvedl člověk, jehož jménem se ta rada obvykle podpírá.
Zůstává tedy rozhodnutí, ne poučka: ani národní kulturu, ani člověka v týmu podle Kovaříka nemá smysl předělávat. Vědět, co od nich čekat a kdy, je levnější.
Rozhovor vyšel v CEO Podcastu, díl #82 z 11. 9. 2026. Moderuje Milan Mahovský, produkuje dream.jobs. Navazuje na epizodu #76, první část rozhovoru.
# Příští měsíc to bude pět let od pádu Bohemia Energy. Češi mezitím mění dodavatele energií rekordně často a regulátor rozdává nejvyšší pokuty v historii
Trh s energiemi pro domácnosti se po cenové krizi zklidnil, ale nevrátil se tam, kde byl. Dodavatele dnes mění zhruba každý desátý odběratel ročně, Energetický regulační úřad mluví o návratu „energetických šmejdů“ a dodavatelé zjišťují, že to, co zákazníka udrží, se špatně kupuje a ještě hůř vyrábí.
## Osm set tisíc stěhování za rok
Podle tiskové zprávy operátora trhu OTE z 8. ledna 2026 změnilo v roce 2025 dodavatele 596 136 odběrných míst u elektřiny a 204 827 u plynu, dohromady zhruba 800 tisíc. U elektřiny je to o sedmnáct tisíc víc než rok předtím; samotných domácností se u elektřiny týkalo 352 521 změn, uvádí Ekonomický deník.
Proti celkovému počtu odběrných míst v zemi — přes 6,3 milionu u elektřiny a téměř 2,8 milionu u plynu — to znamená, že dodavatele mění přibližně každý desátý odběratel ročně. A čísla rostou i poté, co velkoobchodní ceny spadly z krizových maxim a rozdíly mezi nabídkami se zúžily.
Pro dodavatele to je nepříjemná matematika. Získat zákazníka stojí peníze, které se vracejí roky, a odejít od většiny produktů dnes znamená vyplnit formulář.
## Čtvrtina trhu, které je cena jedno
Jenže rozhodování domácností není jen o ceníku. Průzkum, který u agentury Ipsos zadala poradenská služba Revido a který výsledky zveřejnil letos v září, ukazuje, že 94 procent lidí považuje za důležité, aby jejich dodavateli nehrozilo náhlé ukončení činnosti, a téměř polovina řadí finanční stabilitu mezi tři nejdůležitější kritéria výběru. 25,5 procenta respondentů by si neznámého dodavatele nevzalo za žádnou nabízenou úsporu.
Zbývající tři čtvrtiny trhu ale svou cenu mají — a je překvapivě nízká. Podle téhož průzkumu by je přesvědčila úspora zhruba od pěti set do šesti tisíc korun ročně. Jistota tedy není hodnota, kterou by trh nedokázal ocenit; je to prémie v řádu jednotek tisíc korun za rok. Zadavatelem průzkumu je přitom firma, která na poradenství při změně dodavatele podniká, a velikost vzorku ani termín sběru dat zveřejněné nebyly.
## Stín, který na trh dopadá dodnes
Odkud se ta poptávka po jistotě vzala, je celkem snadné dohledat. Skupina Bohemia Energy ukončila činnost 13. října 2021 s asi 900 tisíci odběrnými místy — podle dat operátora trhu z konce srpna toho roku dodávala elektřinu více než 600 tisícům zákazníků a plyn téměř 300 tisícům. Důvodem byl podle firmy „přetrvávající extrémní růst energií na velkoobchodních trzích“; zákazníky převzali dodavatelé poslední instance za ceny, které pro mnohé znamenaly několikanásobek dosavadních záloh.
Tenhle rozdíl mezi energetikou a běžným spotřebním zbožím vysvětluje Petr Kovařík, člen představenstva Pražské plynárenské odpovědný za obchod, na vlastní kariéře: do energetiky přišel z pivovarnictví, kde ve Staropramenu došel od sládka po generálního ředitele.
„Když se vám něco nepovede, blbý, ale můžete to napravit. Nám když se něco nepovede, tak je to fatální,“ říká v rozhovoru pro CEO Podcast. U rychloobrátkového zboží si podle něj zákazník vybírá značku každý den nebo každý týden a jedno zklamání se dá vykoupit tím dalším nákupem. U energií jsou interakcí za rok jednotky — výměr záloh, vyúčtování, občas změna ceníku po rozhodnutí regulátora o distribučních poplatcích — a žádná z nich si nesmí dovolit chybu.
Z pádu Bohemia Energy si obor odnesl ještě jednu lekci, totiž že se konkurenční boj vede i na nákupu komodity. „My neriskujeme, my nejsme spekulanti, … máme dobrou solidní nákupní strategii, aby jsme se právě vyhnuli krizovým okamžikům,“ popisuje Kovařík přístup, který si firma může dovolit i díky tomu, že jejím jediným akcionářem je hlavní město Praha.
## Regulátor rozdal rekordní pokuty a mluví o návratu šmejdů
Že trh není vyčištěný, je vidět na práci Energetického regulačního úřadu. Za praktiky proti spotřebitelům udělil ERÚ v roce 2025 pokuty za 18,5 milionu korun — za nevydaná vyúčtování, nevyřízené reklamace, nevrácené přeplatky nebo bránění přechodu ke konkurenci. Objem těchto pokut se podle úřadu za dva roky více než zdvojnásobil a tvoří skoro dvě třetiny všeho, co ERÚ ten rok rozdal. Nejvyšší jednotlivá pokuta činila šest milionů a firma, které ji úřad uložil, přišla i o licenci.
Každá čtvrtá zahájená kontrola v ochraně spotřebitele přitom mířila na jednání zprostředkovatelů. Úřad v té souvislosti mluví o návratu „energetických šmejdů“ — podomních a telefonních prodejců, kteří zákazníka přepnou k jinému dodavateli rychleji, než stihne přečíst smlouvu.
Druhá část agendy je tišší a vypovídá o oboru možná víc. ERÚ uvedl už v srpnu 2023, že mu chodí přibližně tisícovka podnětů měsíčně a že u třiceti procent z nich spotřebiteli buď objasňuje podstatu jeho problému, nebo ho odkazuje jinam. Nejde tedy o pochybení dodavatele, ale o to, že zákazník nerozumí tomu, co mu přišlo domů. „Samotná možnost jednostranné změny smlouvy, zejména pak ceny, je pro mnoho spotřebitelů překvapením,“ řekl k tomu člen Rady ERÚ Ladislav Havel.
## Když zavoláte, udělali jsme chybu
Právě na tomhle místě se dodavatelé rozcházejí. Zákaznická centra se běžně měří rychlostí odbavení a spokojeností po hovoru. Kovařík má ukazatel nastavený obráceně: hovor sám je pro něj signál, že něco selhalo dřív.
„Jedno z těch KPI je, že když už nám musíte zavolat, tak si říkám: to už jsme něco nesrozumitelně… Musíme prozkoumat, proč nám zákazníci volej, kde pravděpodobně něco špatně vysvětlili,“ popisuje.
Za tím stojí úvaha o tom, co na takovém trhu vlastně tvoří konkurenční výhodu. Kovařík pracuje se čtyřmi kritérii, která pro ni v roce 1991 definoval americký ekonom Jay Barney: hodnota pro zákazníka, unikátnost, špatná napodobitelnost a špatná nahraditelnost. „Když si to aplikujete na jakoukoliv firmu, vždycky vám vyjde, že málo věcí má tyhlety čtyři atributy, ale jedna věc skoro vždycky je, a to je ta značka,“ shrnuje to.
Pražská plynárenská si takovou úvahu může dovolit z pozice, kterou většina trhu nemá. Za rok 2025 vykázala čistý zisk 1,425 miliardy korun při tržbách 28,4 miliardy, meziročně o 13 a o 8 procent méně; na dani z neočekávaných zisků odvedla za roky 2023 až 2025 přes miliardu nad rámec běžné daně. Odběrných míst měla na konci roku 447 tisíc — 352 tisíc na plyn a 95 tisíc na elektřinu — a navazuje na plynárenství, které v Praze běží od roku 1847. Růst jí přitom přichází hlavně z elektřiny, tedy z komodity, kde je menší a kde jí plynárenská historie pomáhá nejmíň.
## Značka kupuje čas, ne imunitu
Na trhu, kde se ročně přesune každé desáté odběrné místo a kde tři čtvrtiny domácností mají svou cenu, značka odchodu nezabrání. Co dokáže, je něco jiného a pro dodavatele cennějšího: kupuje si čas ve chvíli, kdy přijde nečekaně vysoké vyúčtování, a rozhoduje o té čtvrtině zákazníků, která by za žádnou úsporu neriskovala neznámé jméno.
Pět let po pádu, který srovnal se zemí největšího alternativního dodavatele v zemi, je to pravděpodobně to nejlepší, co si za důvěru koupit jde.
Citace pocházejí z rozhovoru s Petrem Kovaříkem v CEO Podcastu, díl #82 z 11. září 2026. Přepis je upravený o výplňková slova; časy ve stopáži jsou v tiskových materiálech na ceopodcast.cz/novinari.
Upravené jen o výplňková slova a opakování, jak je u přepisu mluveného slova běžné — smysl se nemění. Klik na čas otevře nahrávku přesně na tom místě, takže si znění můžete poslechnout dřív, než citaci použijete.
„Jedno z těch KPI je, že když už nám musíte zavolat, tak si říkám: to už jsme něco nesrozumitelně… Musíme prozkoumat, proč nám zákazníci volej, kde pravděpodobně něco špatně vysvětlili.“
„Když se vám něco nepovede, blbý, ale můžete to napravit. Nám když se něco nepovede, tak je to fatální, takže vy se musíte opravdu snažit.“
„My neriskujeme, my nejsme spekulanti, … máme dobrou solidní nákupní strategii, aby jsme se právě vyhnuli krizovým okamžikům.“
„Konkurenční výhoda je něco, co má hodnotu pro zákazníka, co je relativně unikátní, co se špatně napodobuje a špatně substituuje.“
„Když si to aplikujete na jakoukoliv firmu, vždycky vám vyjde, že málo věcí má tyhlety čtyři atributy, ale jedna věc skoro vždycky je, a to je ta značka.“
„Kolegům z Balkánu šel ten straight talk fantasticky. Prostě vás rozsekli hned a ten playback jim moc nešel.“
„Moje zkušenost s náma je, že vlastně my potřebujeme hodně času na to, aby jsme navnímali ten smysl a aby jsme se přesvědčili, že to je správně.“
„Velkoobchodník v Británii je stejnej jako velkoobchodník v Maďarsku.“
„Každej vedoucí, půlka jeho práce je propojovat mě s ostatními odděleníma. Menšina práce je drilovat tu moji vlastní disciplínu.“
„Než někoho pérovat, aby se zlepšoval v něčem, kde bude vždycky průměrný, tak radši využít toho talentu, i když třeba víte, že jsou tam někde nějaký nedostatky.“
Přehraje přímo tuhle epizodu. Odkaz na ni ve Spotify: open.spotify.com/episode/4lEfQGKIju7Q1d1eJXYNsN
Stránka epizody u nás: https://ceopodcast.cz/epizody/petr-kovarik-prazska-plynarenska-2
CEO Podcast je český rozhovorový podcast s generálními řediteli a majiteli firem. Od roku 2020 vyšlo 88 dílů; hosty byli mimo jiné šéfové Komerční banky, Heureka Group, SAP ČR, Fortuny, Tescomy nebo Shoptetu. Každý host dostává stejných patnáct otázek o rozhodování, chybách a vedení lidí. Moderuje Milan Mahovský, produkuje dream.jobs. Podcast je zdarma na Spotify, Apple Podcasts a YouTube, rozšířená verze vychází v klubu CEO Playbook na HeroHero. Víc na ceopodcast.cz.
Fakta a citace můžete použít volně s uvedením zdroje „CEO Podcast“ a čísla dílu — na ně exkluzivita nikdy neplatí, epizoda je veřejná. Hotové texty jsou k převzetí i s úpravami; pokud si na ně vezmete exkluzivitu, sedm dní je nikdo jiný neuvidí. Fotografie a obaly jsou k použití ve spojení s článkem o epizodě. Zvukovou stopu nepublikujte celou — ukázka do dvou minut je v pořádku.
Rozhovor s hostem pro vaše médium, komentář k tématu nebo materiál dřív, než epizoda vyjde — to se dá domluvit. Zavolejte.