Vojtěch Malina · CleverFarm, a.s.

Podle americké Environmental Protection Agency se ve světě zavlažuje o padesát procent víc, než je potřeba. Česká firma CleverFarm na tom postavila byznys: místo aby s pozemkem zacházela jako s jedním celkem, rozdělí ho na zóny podle typu půdy, sklonu a vegetace a do každé pouští jiné množství vody. Na prvních pražských parcích a sadech byla podle jejího ředitele Vojtěcha Maliny nejlepší meziroční úspora šedesát až dvaašedesát procent.

Firma dnes měří půdní vlhkost na jedenácti fotbalových hřištích nejvyšší české soutěže, na třech slovenských a zavlažuje i tramvajové pásy v Brně. U klubů přitom podle Maliny nerozhoduje ani tak úspora vody jako kvalita trávníku: „Přesušený trávník může způsobit i zranění. A pokud dá klub za hráče desítky milionů a on se zraní, ty důsledky jsou finančně extrémní — s nějakou úsporou vody se to ani nedá dopočítat.“

Celý rozhovor vyšel v CEO Podcastu (díl #80, 14. 8. 2026).

Přezavlažuje se o polovinu. Česká firma ušetřila v pražských parcích až 62 % vody

Když v CleverFarmu poprvé narazili na číslo americké Environmental Protection Agency, podle kterého se celosvětově zavlažuje o padesát procent víc, než je potřeba, nevěřili mu. „Říkali jsme si, to není možný. Voda je vzácná a bude čím dál víc,“ popisuje ředitel firmy Vojtěch Malina v CEO Podcastu. „Skutečně se ale hned na prvních zakázkách ukázalo, že s vodou nehospodaříme dobře. A pro nás se tím otevřela velká příležitost.“

CleverFarm původně optimalizoval veškeré vstupy do zemědělské výroby — osiva, hnojiva i postřiky. Voda se z toho vyčlenila zvlášť. V českém zemědělství sice zavlažuje jen menšina farem, ale těch pod závlahou podle Maliny dramaticky přibývá. A pak jsou obory, kde na vodě stojí celé pěstování.

Pole není homogenní celek

Princip, na kterém úspora stojí, je přitom jednoduchý: k pozemku se nemá přistupovat jako k jednomu kusu. „Pole není homogenní celek. Stejně tak Riegrovy sady nebo jakýkoliv větší park,“ říká Malina. Plocha se proto rozčlení na zóny, které se chovají stejně — liší se typ půdy, sklonitost, vystavení erozi i mikroklima — a do každé jde jiný objem vody.

Druhý krok jsou takzvané půdní hydrolimity. Senzory sledují, jak půda vysychá, a pokyn k zavlažení přijde teprve ve chvíli, kdy se vlhkost blíží limitu. „Nejhorší, co můžete udělat, je, že vždycky když si někdo myslí, že je sucho, pustí závlahu a zalije,“ vysvětluje Malina. „Ale vy potřebujete tu trávu trénovat, aby vydržela.“ Do výpočtu vstupuje ještě evapotranspirace, tedy odpar z půdy i z listů, data z meteostanice a předpověď počasí.

Řešení vyvinuté pro zemědělství se podle Maliny podařilo rychle přenést do měst a na sport. „Upravili jsme nějaký limity a způsob interpretace, ale celá ta technologie je stejná.“ Na prvních pražských parcích a sadech byl nejlepší meziroční výsledek úspora šedesát až dvaašedesát procent.

Na stadionech nerozhoduje voda, ale zranění

Dnes má firma senzory na jedenácti hřištích nejvyšší české fotbalové soutěže, a to jak na hlavních stadionech, tak často na tréninkových plochách. Tři hřiště má na Slovensku, letos chce na tři až čtyři polská. Zavlažuje také tramvajové pásy v Brně.

U klubů ale podle Maliny hlavní argument není úspora vody. „Kvalita trávníku je alfa a omega. Přesušený trávník může způsobit i zranění. A pokud dá klub za hráče desítky milionů a on se zraní, ty důsledky jsou finančně extrémní — s nějakou úsporou vody se to ani nedá dopočítat.“ Přibyl i další parametr: trávníky v první a druhé lize jsou vyhřívané a fotbal se dnes hraje prakticky celoročně. Několikrát se podle Maliny přes zimu ukázalo, že klub kvůli úspoře zapnul vyhřívání pozdě a zastíněná místa zůstala tvrdá — právě tam pak ke zraněním dochází.

„Agriculture intelligence“

Umělou inteligenci považuje Malina za obrovské téma, ale varuje před přehnaným očekáváním tempa. Zemědělství podle něj patří k oborům, kterým bude dlouho trvat, než si na AI zvyknou: farmy trápí podzaměstnanost, jeden člověk zastává víc odborností a jeho pozornost je roztříštěná. „Do takového prostředí když přinesete umělou inteligenci, ona ten problém pomůže vyřešit, ale schopnost to ukázat, vyjednat a nastavit je omezená.“

Sám firma pracuje s matematickými modely dlouho — například na analýzu satelitních snímků porostů. Nově modeluje scénáře typu „co se stane, když letos zaseju na téhle parcele tohle“ nebo „co se stane, když tady přestanu hnojit“. „Přišli jsme si s takovým termínem, že AI u nás není artificial intelligence, ale agriculture intelligence,“ říká Malina.

Firma má rozjeté čtyři výzkumné projekty s českými univerzitami a jeden se zahraniční, mimo jiné v oblasti regenerativního zemědělství. Platformu má podle Maliny hotovou a customizovatelnou pro jakýkoliv trh; hlavní vizí je růst mimo Českou republiku.

Rozhovor vyšel v CEO Podcastu, díl #80 z 14. 8. 2026. Moderuje Milan Mahovský, produkuje dream.jobs.

Sucho je letos rekordní. A přesto se zalévá víc, než je potřeba

Česká firma tvrdí, že v pražských parcích ušetřila přes šedesát procent vody. Princip není v technologii, ale v tom, přestat se k pozemku chovat jako k jednomu kusu.

Délka letošního období s nedostatkem půdní vláhy je v Česku rekordní. Na třiceti procentech území trvá nedostatek od začátku roku, uvedl v polovině srpna projekt InterSucho Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Nejhůř je na jižní a střední Moravě, Vysočině a v závětří Krušných hor.

Do toho zní tvrzení, které se s tím zdánlivě nedá srovnat: velká část vody, která na zeleň jde, tam jít nemusí. Americká agentura pro ochranu životního prostředí u svého programu WaterSense uvádí, že americké domácnosti spotřebují venku zhruba osm miliard galonů vody denně, především na zálivku, a že podle odhadů odborníků „až padesát procent této vody přijde nazmar kvůli přezavlažování způsobenému neefektivitou zavlažovacích metod a systémů“.

Číslo se v oboru cituje často a stojí za to ho číst přesně: netvrdí, že se ve světě zalévá o polovinu víc, než je nutné. Týká se venkovní spotřeby amerických domácností a jde o odhad podílu, který se ztratí odparem, odtokem a špatným nastavením.

Rozdělit pozemek na kusy, které se chovají stejně

Právě na tomhle rozdílu stojí byznys české firmy CleverFarm. „Když jsme to slyšeli, říkali jsme si, to není možný. Voda je vzácná a bude čím dál víc,“ popisuje první reakci její ředitel Vojtěch Malina v CEO Podcastu. „Skutečně se ale hned na prvních zakázkách ukázalo, že s vodou nehospodaříme dobře.“

Postup, který firma používá, nezní jako technologický zázrak. Prvním krokem je rozčlenění plochy na zóny, které se chovají stejně. „Pole není homogenní celek. Stejně tak Riegrovy sady nebo jakýkoliv větší park,“ říká Malina — liší se typ půdy, sklonitost, vystavení erozi i mikroklima v rámci jedné plochy. Druhým krokem jsou půdní hydrolimity: senzory sledují, jak půda vysychá, a pokyn k zalití přijde teprve ve chvíli, kdy se vlhkost blíží limitu.

„Nejhorší, co můžete udělat, je, že vždycky když si někdo myslí, že je sucho, pustí závlahu a zalije,“ říká Malina. „Ale vy potřebujete tu trávu trénovat, aby vydržela.“ Do výpočtu vstupuje ještě evapotranspirace, tedy odpar z půdy i z listů, a předpověď počasí. Na prvních pražských parcích a sadech byl podle Maliny nejlepší meziroční výsledek úspora šedesát až dvaašedesát procent.

Proč česká firma na vodu míří mimo pole

Že se firma zabývající se zemědělskými daty věnuje parkům a stadionům, má logiku, kterou vysvětlují čísla o českých závlahách. Závlahové systémy jsou u nás vybudované přibližně na čtyřech procentech zemědělské půdy a funkčních je zhruba čtyřicet procent z nich, uvedl v červenci pro ČTK Martin Hanel z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity.

Ekonomika navíc omezuje, kde se závlaha vůbec vyplatí. „Závlahy jsou ekonomicky využitelné pouze u vybraných plodin, jako jsou zelenina, ovoce nebo chmel. U běžných polních plodin, například obilovin, nedávají ekonomický smysl,“ řekl agentuře předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. V zelinářství je přitom podle Zelinářské unie Čech a Moravy pod závlahou zhruba osmdesát procent ploch.

Stát se to snaží posunout — Ministerstvo zemědělství má na obnovu a budování závlahové infrastruktury vlastní dotační program 129 310 Závlahy. Trh na poli je ale zatím úzký. Městská zeleň a sport ne.

Jedno hřiště spotřebuje vodu jako tisíc lidí

Kolik jde na jeden fotbalový trávník, se dá spočítat. Při běžné dávce 25 až 42 milimetrů týdně a zhruba sto dvaceti suchých dnech v sezoně vychází roční spotřeba na osmitisícové hřiště na 2 800 až 5 200 metrů krychlových — tedy zhruba tolik, kolik za rok spotřebuje tisícovka Čechů.

CleverFarm dnes podle Maliny měří na jedenácti hřištích nejvyšší české soutěže, na třech slovenských a letos míří na tři až čtyři polská. Zavlažuje i tramvajové pásy v Brně. Argument, kterým na kluby platí, ale není voda.

„Kvalita trávníku je alfa a omega. Přesušený trávník může způsobit i zranění,“ říká Malina. „A pokud dá klub za hráče desítky milionů a on se zraní, ty důsledky jsou finančně extrémní — s nějakou úsporou vody se to ani nedá dopočítat.“

Tady je namístě opatrnost. Vztah mezi vlastnostmi přírodního trávníku a zraněními fotbalistů je předmětem výzkumu, ale zatím není prokázaný tak jednoznačně, jak se v oboru běžně tvrdí. Přehledová studie Rennieho a kolektivu v Journal of Science and Medicine in Sport (2016) shrnuje, co se o tom ví, a navrhuje rámec pro další zkoumání — právě proto, že přímá příčinná souvislost prokázaná není.

„Agriculture intelligence“

Umělou inteligenci Malina za spásu nepovažuje, aspoň ne brzy. Zemědělství podle něj patří k oborům, kterým bude dlouho trvat, než si na AI zvyknou: farmy trápí podzaměstnanost, jeden člověk zastává víc odborností a jeho pozornost je roztříštěná. „Do takového prostředí když přinesete umělou inteligenci, ona ten problém pomůže vyřešit, ale schopnost to ukázat, vyjednat a nastavit je omezená.“

Firma sama modely používá dlouho — třeba na analýzu satelitních snímků porostů — a nově modeluje scénáře typu „co se stane, když tady přestanu hnojit“. „Přišli jsme si s takovým termínem, že AI u nás není artificial intelligence, ale agriculture intelligence,“ říká Malina.

Jestli má sucho, které letos drží na třetině republiky od ledna, něco změnit, nebude to nejspíš objevem nové technologie. Spíš tím, že se přestane zalévat zvykově.

Zdrojem rozhovoru je CEO Podcast, díl #80 z 14. srpna 2026. Citace jsou z přepisu epizody, upravené o výplňková slova; čas ve stopáži u každé z nich najdete v tiskových materiálech na ceopodcast.cz/novinari.