← Zpět na epizody
#4636 min24. 8. 2023médiavydavatelství

„Nesmíte chtít být dobrý režisér“

Libuše Šmuclerová · Chairman · CNC a.s.
Obal epizody #46 — Libuše Šmuclerová · Chairman · CNC a.s.
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
Poslechnout epizodu 36 min
0:0036:00

O epizodě

  • Pohled do mediálního světa očima Libuše Šmuclerové.
  • Proč právě „ŽELEZNÁ LADY?“
  • Leadership neboli cesta za vizí!
  • O přesunu z role uspěšného dramaturga do manažerského křesla.
  • Technologický vývoj medií směrem k onlinu - Online na vzestupu, úpadek printu.
  • Jak by se měla novinařina vyvíjet v budoucnu.

Klíčové myšlenky

„Vy můžete být manažer a nemusíte mít ani manažerské schopnosti, ani zodpovědnost, tam máte na vizitce manažer.“
Železná lady a měkký manažer

Přezdívku železná lady dostala ještě na Nově — možná podle Thatcherové, možná podle Železného, jehož byla jednou z nejbližších spolupracovnic. Za tvrdou manažerku se ale nepovažuje. Měkkost přesto podle ní k vedení nepatří: management má své zákonitosti a otázka není, jestli se tomu bude říkat manažer, vůdce nebo lídr. Podstatné je, jestli lidi vedete za nějakou vizí — jestli svěřený úsek jenom spravujete jako lán půdy, nebo ho někam táhnete.

Na vizitce manažer

Manažer je podle Libuše Šmuclerové široký pojem. Můžete být manažer a nemít ani manažerské schopnosti, ani zodpovědnost — prostě to máte na vizitce. Ve vysoké pozici je to naopak: tam se to slovo možná ani nehodí, protože úkolem je společnost někam dovést. Přirovnává to k vojevůdci, který má vojsko někam dovést a tam zvítězit.

Ženy v čele mediálních domů

Průměrem přes celou českou mediální scénu je mužů v manažerských rolích víc, ale v čele vydavatelských domů jich podle Libuše Šmuclerové v poslední době stojí hned několik. Žurnalistika je náročná profese, zejména na čas — a to se pak propisuje do toho, jestli člověk zvládá i rodinu.

Nešlo o to, že jsem žena

Do vedoucí role se dostala hned po škole: po revoluci vedla s kolegyní dramaturgii a nikdo nad nimi de facto nebyl. Na Nově pak jako dramaturg pořadu Na vlastní oči vedla Radka Johna, Josefa Klímu a později Janka Kroupu — jména, o kterých by nikdo neřekl, že se nechají někým řídit. Problém prý neměla s nikým z nich. Vysvětluje si to tím, že když vám na věci opravdu záleží a všichni to z vás cítí, výtku neberou jako výtku od ženy, ale jako upozornění, že se to dá udělat líp — a udělat to líp chtějí i oni.

Z dramaturga generální ředitelkou

Postup šel podle Libuše Šmuclerové krok za krokem: z dramaturga šéfredaktorkou redakce publicistiky, pak polovičním programovým ředitelem odpovědným za vlastní tvorbu, potom za celý program a následně zástupkyní generálního ředitele. Programovou ředitelkou Novy byla do roku 2004 a v roce 2007 nastoupila jako generální ředitelka do vydavatelství, které se tehdy ještě jmenovalo Ringier.

Libuše Šmuclerová odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Jak poznám skvělého člověka a koho bych už nenajal
Libuše Šmuclerová rozlišuje firmy, které obsazují funkce, a firmy, které obsazují lidi — a celý život vyznává to druhé. Když sázíte na konkrétní lidi a jména, jste jim schopni přizpůsobit organizační schéma i cokoliv dalšího; profesní základy samozřejmě platit musí, ale kolonky nejsou to hlavní. Realita je podle ní natolik variabilní a bohatá, že různě sestavený tým může dojít k cíli stejně dobře. Vzpomíná na švýcarského kolegu, který si nechal organizační schéma vytvořit personální agenturou — na takový přístup nevěří. Schéma může být hezké a může být vodítkem, ale když do něj nemáte lidi, je vám k ničemu.
Nástroje a rutiny, bez kterých firma nefunguje
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů Co je CEO Playbook

Přepis rozhovoru

Zobrazit celý přepis 4 416 slov · 50 úseků

Mohlo by vás také zajímat