← Zpět na epizody
#338 min16. 11. 2020výrobaretail

Miroslav Seidl

Generální ředitel · Tescoma
Obal epizody #3 — Miroslav Seidl · Generální ředitel · Tescoma
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
Poslechnout epizodu 38 min
0:0038:00

O epizodě

Co je klíčem úspěchu Tescomy?

V kolika státech se prodává?

Hraje ředitel šachy nebo je designer?

Poslouchá Heavy metal nebo dechovku.

Co můžete čekat za otázky na jeho interview.

Podcast JOB#1 - Milan Mahovský se ptá Generálních ředitelů, vlastníků firem, investorů a jiných výjimečných osobností.

Produkce: Jozef Belvončík

Klíčové myšlenky

„Vždycky s oblibou říkám, že jediná naše nevýhoda je, že některý věci vydrží 20 let a nerozbijou se. To už se potom ta opakovaná spotřeba řeší dost blbě."
1
Firma, která vyrostla z kapely

Seidl říká, že kdo v Tescomě nemá vztah k hudbě, jako by skoro nebyl. Majitelé měli nejdřív kapelu a teprve pak společnou firmu; Petr Chmel hraje na bicí dodnes a má vlastní klub. Ve firmě je podle něj tolik muzikantů, že by dali dohromady sestavu od metalu po cokoliv jiného.

2
Šachy a myšlení o pár tahů dopředu

Seidl hrál výkonnostně šachy a tvrdí, že trénovat se dají stejně jako sport. Přiznává, že díky nim přemýšlí o pár tahů dopředu, což se manažerovi hodí. Odmítá ale představu, že by byl byznys jenom taktická hra — společné je spíš soustředění a schopnost dávat věcem směr.

3
Designové studio místo tuctového zboží

Před necelými dvaceti lety se majitelé rozhodli založit v Tescomě vlastní designové studio a najmout mladé designéry; někteří tam pracují dodnes patnáct let. Podle Seidla to posunulo kuchyňské náčiní úplně jinam — věc, kterou položíte na stůl a máte z ní radost. Kdyby se tehdy rozhodli vyrábět tuctové zboží, fungovala by firma podle něj dnes výrazně jinak.

4
Rodina u Šumperka, práce v pěti městech

Seidlova rodina bydlí u Šumperka, on sám pracuje v Praze, ve Zlíně, v Katovicích a nově v Budapešti, k tomu občas na Slovensku. Když stihne víkend doma, bere to jako úspěch — a přiznává, že se přitom s manželkou mnohdy ani nepotká.

5
Elektrokolo jako záchrana vztahu

Na názory, že je elektrokolo na nic, Seidl nedá. V partnerském vztahu podle něj hraje velkou roli: kdyby měl na každém kopci čekat půl hodiny, společné vyjížďky by nedal. S dopomocí kola jedou spolu, a jemu udělá radost, když manželce do kopce ještě ujede.

6
Dva a půl tisíce položek, tři sta ročně ven

Tescoma má v portfoliu zhruba dva a půl tisíce položek a každý rok jich dvě až tři stovky vyřadí a stejný počet přidá nových. Stojí za tím vlastní tým designérů, grafiků a produktových manažerů, kterému ve firmě říkají centrum aplikovaného výzkumu. Sedí v něm i dva lidé, kteří podle Seidla nemají jinou práci než vymýšlet to, co ještě nikdo nevymyslel.

7
Sedm prodejen za den a poznámky

Seidl o sobě říká, že špatné věci zapomíná, a tak si je zapisuje. Když projde za den sedm nebo osm prodejen a všimne si drobností ve vystavení zboží nebo v chování personálu, musí si je poznamenat — jinak by se k nim vracel mnohem později, nebo vůbec.

8
Datový sklad pročesávaný každé ráno

Tescoma měří nejen procesy, ale i výkonnost jednotlivých prodavačů. Datový sklad podle Seidla pročesávají každé ráno, aby věděli, jak se dařilo včera. Jako vystudovaný matematik k tomu má blízko a zdůrazňuje, že teprve když se čísla protáhnou až do motivace, začnou dávat smysl.

9
Miliarda dat sama o sobě nic neříká

Seidl je skeptický k tomu, jak se mluví o big datech. Mít miliardu dat je podle něj jednoduché; těžké je z nich něco přečíst. U zákazníka, který si jednou za půl roku koupí slánku a jednou sadu nádobí, se souvislosti hledají hůř než jinde. Tescoma nakonec našla pár parametrů, které obchod skutečně popisují, a napojila je na motivaci.

10
Snažit se neznamená udělat

Slovo snažit se Seidl nemá rád. Argumentuje tím, že snahou se nic neudělá — když děti řeknou, že se snažily, je výsledek zhruba stejný, jako by nedělaly nic. V logistice, kde na sebe procesy dramaticky navazují, to podle něj platí dvojnásob.

11
Měsíc s batohem, a sám

Seidl rád cestuje s batohem a klidně na měsíc, jenže z pozice generálního ředitele se trhnout na tak dlouho těžko. Chce projít pěšky Nový Zéland a navštívit Austrálii, láká ho i Uzbekistán. Jezdí většinou sám — manželka podle něj takové cestování nesdílí — a přiznává, že si s sebou stejně vezme věci, na kterých kus práce vyřeší.

Miroslav Seidl odpověděl i na otázky z CEO Playbook
👥
Jak poznám skvělého člověka a koho bych už nenajal
Seidl vychází z toho, že životopis si většina lidí odříká jako naučenou frázi a na běžné otázky se dá dobře připravit — zvlášť když člověk prošel personální agenturou. Proto se v druhém kole ptá na něco úplně nesouvisejícího, třeba co měl uchazeč včera k snídani. Nejde mu o odpověď, ale o to, jak člověk reaguje, když ho otázka vykolejí z připravené linky; zažil i uchazeče, který dvě minuty mlčel a přemýšlel. Druhým měřítkem je, jestli spolu dokážou dvacet minut mluvit o něčem jiném než o jeho minulosti, aniž by se zadrhávali. Sám přiznává, že někdo z takového pohovoru může odejít s pocitem, že je Seidl blázen.
▸ poslechnout od 20:44
🎯
Rozhodnutí, které nejvíce ovlivnilo úspěch firmy
🔒
🔥
Největší fuck up kariéry a co bych dnes udělal jinak
🔒
📈
Jaké číslo mě jako CEO zajímá nejvíc
🔒
🛠️
Nástroje a rutiny, bez kterých firma nefunguje
🔒
🔄
Co bych dnes změnil, kdybych začínal znovu
🔒
Jak na stejné otázky odpověděli další ředitelé českých firem Co je CEO Playbook

Přepis rozhovoru

Zobrazit celý přepis 6 405 slov · 283 úseků

Mohlo by vás také zajímat