#338 min16. 11. 2020výrobaretail
„Ptám se uchazečů, co měli k snídani“
Miroslav Seidl · Generální ředitel · Tescoma
0:0038:00
O epizodě
- Co je klíčem úspěchu Tescomy?
- V kolika státech se prodává?
- Hraje ředitel šachy nebo je designer?
- Poslouchá Heavy metal nebo dechovku.
- Co můžete čekat za otázky na jeho interview.
- Podcast JOB#1 - Milan Mahovský se ptá Generálních ředitelů, vlastníků firem, investorů a jiných výjimečných osobností.
- Produkce: Jozef Belvončík
Klíčové myšlenky
„Vždycky s oblibou říkám, že jediná naše nevýhoda je, že některý věci vydrží dvacet let a nerozbijou se.“
Firma, která vyrostla z kapely
V Tescomě podle Seidla skoro nemůžete být, když nemáte vztah k hudbě. Majitelé firmy totiž nejdřív měli společnou kapelu a teprve potom společnou firmu. Petr Chmela hraje na bicí dodnes, má vlastní kapelu i soukromý klub, kam kolegy zve. A kdyby ve firmě dali dohromady kapelu, pokryli by celé spektrum od metalu po folk.
Hudba i sport prozradí vytrvalost
Když Seidl vidí v životopise, že někdo hraje na nástroj, samo o sobě to pro něj plus není — rozhoduje, jestli si s tím člověkem sedne. Vztah k hudbě ale něco naznačuje: naučit se hrát chce trpělivost a píli, takže kdo řekne, že něco umí, a pak to skutečně zahraje, dokázal už i jinde něco dotáhnout.
Šachy a myšlení o pár tahů dopředu
Seidl hrál výkonnostně šachy zhruba do deseti let a dodnes z toho těží: člověk přemýšlí o pár tahů dopředu. Byznys ale za šachovou partii nepovažuje. Vlastní dcery na šachy dával, aby se naučily logickému myšlení.
Když nemám cíl, nemůžu tam dojít
Klíčovou vlastnost, kterou si Seidl nese z hudby i ze sportu, pojmenovává jako cílevědomost: slyším písničku, chci ji zahrát jako originál — to je cíl. Jeho heslo zní, že když nemá cíl, nemůže tam dojít. A hned k tomu přidává druhou půlku: ochota pro to něco udělat je zcela zásadní. To je podle něj to nejdůležitější — místo čekání, až někdo přijde a řekne, že to je vyřešené.
Hmotný produkt dělá radost
Seidl dřív dělal v bankovnictví a srovnání má jasné: produkt banky je účet, který mají skoro všichni stejný a jen se u něj vypichují vlastnosti. V Tescomě pracuje s hmotným produktem — s designem, vlastnostmi, s tím, jestli se vůbec dá prodat. A když pak v obchodě vidí, jak si chlap zkouší nůž a má z něj radost, dělá to radost i jemu.
Miroslav Seidl odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Jak poznám skvělého člověka a koho bych už nenajal
Seidl je pověstný tím, že se na výběrových řízeních ptá na divné věci — třeba co měl uchazeč včera k snídani nebo proč vlastně přišel. Důvod je prostý: spousta lidí si napíše životopis, odříká ho a k tomu má naučené fráze, na které se dá velmi dobře připravit; někteří uchazeči obcházejí výběrová řízení a hledají, kdo dá nejvíc peněz, přičemž se navenek prezentují skvěle. Nesouvisející otázka je vykolejí z připravené koleje a Seidl uvidí, jak člověk reaguje v diskomfortu. Lidi navíc většinou potkává až ve druhém kole, kdy má reference od manažera a historii uchazeče už zná. Zažil, že po otázce „proč jste vlastně přišel“ člověk dvě minuty mrkal a přemýšlel. Druhé měřítko je, jestli spolu zvládnou mluvit dvacet minut, aniž by se zadrhávali — a jestli si s tím člověkem sedne.
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů
Co je CEO Playbook
Přepis rozhovoru
Zobrazit celý přepis
0:30Dobrý den. Tak dobrý den. Já bych chtěl přivítat Mirka Sejdla generálního ředitele Tescomy. Eh Tescomu určitě všichni znáte ale možná nevíte že exportuje do 110 zemí do celého světa a především je to ryze česká firma. Eh což je úžasný příklad pro a inspirující vlastně pro všechny lidi který by chtěli být tak úspěšní jako jako Tescoma nebo nebo samozřejmě s ředitelem v čele panem Sejdlem. Eh Mirku na začátek bych se chtěl zeptat Jakou hudbu posloucháte?
1:02No tak asi jako spousta manažerů mého věku tak jsme zůstali někde u hard rocku punku metalu ale měl jsem i takové období kdy jsem poslouchal i folk i když jsem ho hrál na kytaru třeba ale prostě pravda je že kdybych měl jmenovat úplně přímo tak z hard rocku asi AC/DC moje nejoblíbenější kapela kterou už asi bohužel na živu v životě neuvidím ale viděl jsem ji mnohokrát takže to nevadí. Eh z metalovejch asi Judas Priest taková jednoznačná kapela. Samozřejmě spousta českejch i metalovejch kapel. Punk jsem poslouchal víceméně českej takže Plexis Vysací Zámek a spousta jiných šílených názvů který už jsem skoro zapomněl. Samozřejmě otázka kam zařadit třeba Jasnou páku a tady tyhle kapely. To prostě je otázka.
1:54A na druhé straně to moje spektrum se neomezovalo jenom na toto takže jsem tam i nějaká ta vážná hudba do toho padla a takový ty artrockový věci jako já nevím Syncropy Progress 2 tak to třeba Progress 2 jsem měl strašně rád. Mám ho rád vlastně dodnes a byl jsem rád že nakonec vydali teďka nedávno ještě relativně ve starém ve svém pokročilém věku vydali album. Sice už to není tak koncepční co bylo předtím ale přece jenom ta nostalgie tam je. Vidím že máme úplně stejné stejné kořeny. I když možná bude to nějaký rok rok starší tak jsme poslouchali úplně stejnou hudbu. No. Mně se teda nepoštěstilo poslouchat AC/DC respektive nemyslím poslouchat jít na koncert. Tak já jsem zažil AC/DC jednak v Praze ale třeba ještě před pár lety na Mnichovském olympijském stadionu a to musím říct že to byl teda zážitek který se nedá zaplatit byť ten lístek stál fakt brutální peníze tak pršelo a přesto to byl zážitek kterej se v podstatě opakovat nedá a už to bylo i v té fázi kdy ti nebyli všichni původní hráči a už bylo vidět že basista má rozbitou kytaru.
3:00je mu to jedno ale pořád ten sound tam je a prostě bylo vidět že prostě oni to mají v krvi to je prostě to je takový jako ten můj naturel prostě jako je to takový živočišný z jejich strany to bylo prostě oni to před sebou valili a a já si pamatuju AC/DC když byli tady na Strahově a předskakovali jim Rammstein že jo.
3:18Což To je hodně zajímavý. Takže vlastně já jsem viděl Rammstein v době kdy jako ještě nikdo nevěděl že budou asi úplně slavný. Zda zda se mi jak mluvíte o hudbě že to je jako jako vaše vaše vášň. Ne ne máte že nebo to máte ještě něco jiného eh takhle ono obecně v Teskomě kdo nemá vztah k hudbě tak v podstatě jak kdyby skoro nebyl jako no protože majitelé byli měli kapelu a vlastně napřed měli kapelu a pak měli společnou firmu že jo. Aha to je hodně zajímavý. Já jsem si vlastně všiml tady při vstupu že tady jsou tympány takže někdo z nich hrál na na bubny? Ano Petr Chmela hraje na na bici do dnes.
3:55Aha. Má svoji kapelu a svoje věci kolem toho a dělá spoustu Má svůj takovej řekněme soukromej klub a tím se baví no. Tak to je A my se tím bavíme taky protože nás dost často pozve.
4:08No a máte firemní kapelu? Firemní kapelu by jsme asi dohromady dali ale v podstatě ve firmě je spousta lidí kteří mají vlastní kapely hrají na různé nástroje a v podstatě by jsme dohromady dali od metalové kapely až po totální folk takže prostě celý spektrum by jsme asi dali. Jasně takže když vidíte v životopise že někdo hraje na kytaru To bych tak neřekl pro mě to plus je spíš v tom že jak si s tím pokud si toho člověka vybírám do přímého řízení svého tak spíš jak si s tím člověkem sednu ale samozřejmě vztah k hudbě asi je taky jedna dobrá známka která něco říká protože ono není co se naučit. Je taky kus trpělivosti a píle kterou ten člověk do toho musí dát a takže pokud někdo řekne že na něco umí a pak na to skutečně umí zahrát tak to je Taková známka toho že i v něčem jiném něco dokázal a může to dokázat i v práci.
5:05Tak to já s váma absolutně nesouhlasím. Já jsem sportovec a vždycky když vidím že někdo si dělal třeba nějak výkonnostně sport a něco dokázal nebo nebo ho to aspoň jako nadchlo že měl vášeň pro to tak určitě funguje v té personalistice že když člověk vlastně se dokáže nadchnout je vytrvalý vlastně v tom svém koníčku že to vlastně přenáší i do do té práce. Funguje to v té hudbě taky tak? Já si myslím že je to velmi podobný. Já mám i pozitivní vztah ke sportu takže ono jakoby ty věci se hodně prorývají a i tomu výkonnostnímu sportu musíte věnovat jakoby spoustu věcem i když budete hrát šachy tak tomu musíte věnovat ještě víc že jo. To je tak taky jakási cílevědomost a snaha ty věci projít načíst si trénovat.
5:54Ono se to nezdá ale ještě trénovat šachy já jsem je taky kdysi hrál ale skončil jsem jakoby s výkonnostním někdy v 10 letech ale přece jenom do nějaké úrovně jsem se taky propracoval a pak už jsem se tomu nevěnoval ale i ty šachy se vám v životě hodí a protože přemýšlíte trošku jinak o pár tahů dopředu. No.
6:13To taky práci manažera asi patří. Takže myslíte že třeba to může být jeden z těch důležitých vzorců že jste třeba úspěšný v byznyse že hrajete ten byznys jako šachy?
6:26To bych úplně neřekl že ho hraje jako šachy že to je jenom taktická hra ale rozhodně část těch vlastností tam tu roli hraje že člověk je schopnej se na ty věci soustředit promyslet si je a pak je posouvat nějakým způsobem dál a dávat tomu nějak nějaký směr protože jako na této pozici chtě nechtě těm vědcům směr dát dávat musíte. A já mám vystudovanou matematiku. No tak to A jsme dva.
6:52A je pravda že svoje dcery jsem dával na šachy aby se naučil logickému myšlení. Takže myslím si že tam jsou jako hezké paralely. Ano tak to máme ten background asi hodně podobnej protože já mám státnice z matematiky a z fyziky.
7:09A potom jsem samozřejmě dělal nějaký věci i v rámci personalistiky na Karlovce takže mám toho jako nastudovanýho trošku víc a těch škol jsem prošel víc a to je asi zbytečný o tom mluvit ale i ta matematika i ty sportovní věci i to umění se něco naučit prostě dává smysl a prostě ten člověk si to s sebou nese to prostě chtě nechtě tak je. Mhm. A když byste vlastně měl vypíchnout třeba nějaký klíčový vlastnosti které se berete a nebo ať z té hudby nebo z těch šachů nebo z té matematiky které vás ovlivňují v tom profesním v životě které by to byly? Tak to je otázka no. To je asi bych řekl cílevědomost byť v té hudbě jako co to je cílevědomost že jo jakoby byť ale je to může to být že jo.
7:53Slyším písničku chci se ji naučit zahrát ala originál tak to je nějaký cíl že jo protože já tak mám takové heslo že když nemám cíl tak tam nemůžu dojít že jo. Tak prostě to je a to máte u sportu stejný že jo. Chci být chci dosáhnout takovéhle výkonnosti chci něco vyhrát taky cíl že jo. A musím pro to něco udělat. A pokud jsem ochoten pro to něco udělat protože ta ochota něco pro něco udělat je zcela zásadní. To je asi to nejdůležitější. Než se postavit a čekat že mi to někdo přinese a řekne: „Máš to vyřešený.“ Let's go.
8:28Rozumím. Když se bavíme vlastně o práci co byl váš nejlepší job v životě? Já myslím že tento je můj nejlepší. Tento. Hm. Protože já jsem předtím dělal bankovnictví což je sice taky fajn. Akorát je to jako jinej hmotnej produkt že jo. S tím co tady pracujeme s hmotným produktem s jeho vlastnostma s tím jak vypadá s designem s tím jestli ho jsme schopni vůbec prodat takže těch hodnotících kritérií je strašně moc že jo. Zatímco když děláte bankovnictví tak dobře tak product manager vám vymyslí nějakej super produkt kterej se jmenuje účet skoro všichni ho mají stejnej akorát vypichujete nějaké vlastnosti a snažíte se to na tom trhu prodat. A je to takové že si to nemůžete chytit a to Tohle je prostě takové že z toho máte i radost protože to vidíte hmotné prostě a pak když vidíte v těch obchodech že se to těm ženským i chlapům líbí když máte třeba nějakej nůž tak i ten chlap prostě jak tam chodí a zkouší si ho a prostě má z toho radost že to vypadá dobře tak to vám taky dělá radost no.
9:33Mhm. Když si vezmete vlastně jako tu tu vaší strategii obchodní marketingovou distribuční na co vy na Na co vy jako firma dáváte důraz? Co je ten základ toho úspěchu? Protože některé firmy já nevím třeba Alza si myslím že dává extrémní důraz na logistiku. Prostě neuvěřitelným způsobem dokážou dodat to zboží včas tomu zákazníkovi což asi nebude pravděpodobně váš případ. No svým způsobem je. Taky? Protože jestliže máte síť prodejen která třeba v té naší značkové podobě se pohybuje někde kolem 140 prodejen v obchodních centrech na ulicích tak to Boží tam taky musíte dostávat dostávat do tam čas. Máte to propojený s online světem protože my dneska máme propojený internet i s těma prodejnama takže tam jde taky o čas i o tu logistiku takže jakoby
10:42Takovej nutnej základ aby vám firma fungovala dobře jsou i logistický procesy bez toho se prostě neobejdete. Ale samozřejmě navenek ten brand je definovanej z našeho pohledu trošku jinak. Je to prostě o tom co my tomu chceme dát aby to vlastně bylo a to je jak už jsem zmiňoval prostě pro nás je design alfa omega a to že před téměř už 20 lety se majitelé rozhodli že se vytvoří designové studio v Teskomě a že se najmou design mladí designéři kteří dneska už v Teskomě pracují někteří 15 17 let tak posunuli ten to kuchyňský náčiní úplně jinam jo. Je to prostě něco od nás když si nohy položíte na stůl tak z toho máte radost i když je to kuchyňské lince jo že na pohled je to pěkný že to není jenom funkční a kvalitní.
11:18Samozřejmě my dbáme na to aby to bylo funkční a kvalitní a vždycky s oblibou říkám že jediná naše nevýhoda je že některý věci vydrží 20 let a nerozbijou se jo?
11:28Tam se potom ta opakovaná spotřeba řeší dost blbě. Jasně ale tak na druhou stranu aspoň rostete do těch stovek zemí. A načali jste druhou stovku zemí takže ten potenciál. Je to takový paradox ale my exportujeme i do Číny. Tak to je úžasné. To znamená že vlastně ta kvalita toho designu vlastně dokáže oslovit prostě vůbec kvalita jakoby toho co produkujeme a to co děláme tak je schopno oslovit i ten čínský trh což je docela zajímavé. Tak to je úžasné to je. Těch firem zase co exportuje jakoby do Číny zas tolik není. Mhm mhm. Takže dá se říci že třeba ta hudba ta krása vlastně byla takovou tu predispozicí toho že vlastně firma se začala orientovat na design.
12:14V podstatě ano ta vize prochází od majitelů kteří oba hráli v kapele hráli se společné kapele a k tomu umění nějaký vztah měli poměrně pozitivní a to rozhodnutí By se ukázalo být šťastným protože vyrábět tuctové věci tak to bysme tady fungovali asi trošku jinak a asi byste se se mnou tady ani nebavili o tom. Takže my jsme byli tuctová firma která hledí jenom na to aby udělala obrat a udělala tržbu z toho nějakej zisk a zbytek by nebyl podstatnej. U nás jsou podstatný trošku jiný věci. Jasně.
12:45Co se týká vlastně top managementu vy jste v top managementu docela dlouhou dobu. Jak se v té roli cítíte? Celkem dobře. Nedělá mi to problém.
12:55Eh tak jsme se bavili vlastně před naším naším nahráváním že třeba jako jsem říkal že jste špičkový manažer vy jste zmiňoval o tom že no nevím. Nevím co to je špičkový manažer. Nevíte co to je špičkový manažer. Dobře. Můžem si na to hrát? Dobře no tak jako ok.
13:17No tak asi očekám že máte nějakou miliardový obrat tak No trošku větší. Trošku větší. Tak eh Asi asi bych to shledil jednoznačně do do špičkových manažerů. Protože máte obrovské Já jsem vás nedělal špičkového manažera že jo.
13:33Dobře. A co doma? Jste taky top manažer doma? No já myslím že to není úplně otázka na mě. Ale obávám se že jsem. Ale nevím jestli taky nevím jestli v té kategorii top teda jako. Každý má svoje blogy. Rozumím tomu.
13:51No protože ono to je docela těžké skloubit že jo jako nebo řídit vlastně firmu a teď teďka člověk člověk přijde domů a a najít ten balans prostě samozřejmě s nějakou emancipací současného století. Zase asi těžká otázka protože moje rodina vlastně bydlí někde řekněme u Šumperka.
14:11A já pracuju v Praze ve Zlíně v Katovicích nově teďka v Budapešti no tak si to vyberte a ještě ještě semtam si zajedu na Slovensko. No tak asi si dojedete představit jak často To jsem doma. Takže když stihnu víkend doma tak je to super a to se mnohdy ani s manželkou třeba nepotkám. Je pravda že děcka už mám v podstatě velký a Takže Těžko říct jako řídím si to v podstatě v těch místech kde pracuju víceméně sám a pak přijedu za sobotu a neděli já domů a chci vem si mu kolo a zmizím že jo takže Jasně tak občas se nedělka doufám přidá na kolo jo. Jo jo má elektrokolo takže mě honí a mi dělá radost když jí třeba do nějakého kopce ještě ujedu.
14:55Elektrokolo je úžasný. Jo jo jo souhlasím jako takový ty názory že to je na nic tak to úplně není. Právě třeba v tom partnerským vztahu to hraje docela velkou roli protože kdybych měl manželku na každým kopci čekat půl hodiny tak to asi nedám jo ale tím že je schopná se mnou jet při určitém pomocí toho elektrokola tak vlastně to řeší to že se mnou může jezdit. Vidíte možná že bych se nerozvedl protože pamatuju si moji ženu že mi dodnes vyčítala že na svatební cestě jsem jí strhal na kole tak To já jsem měl takový výčitky jsem měl taky. Vždycky jsme jeli někam právě na kole nebo na něčem podobným a ty na mě nečekáš a ty to tak teďka to máme tak že
15:55Někdy čeká ona na mě protože na těch prudkejch kopcích to elektrokolo přece jenom to dá líp než já. Já už přece jenom nejsem nejmladší a už prostě ten výkon nepřeženu prostě ani se toho bojím ho přehnat. No tak možná možná že byste měli vytvořit novou divizi elektrokola jako to udělal Mountfield ne? Která by pomohla vlastně jako rodinám v rodinném životě partnerském životě. Já myslím že to zatím necháme jiným. A je pravda že asi Mountfield tomu má výrazně výrazně blíž než to Ještě to tak že my už v našem portfoliu máme nějaký dva a půl 2000 položek a to jich každej rok tak 200-300 vyřadíme a zase 200-300 jich tam přidáme nových a i tak už nejsme jenom na té kuchyňské lince ale rozšiřujeme se vlastně takové řekněme do toho směru úklidu drobného elektra a tady těhle věcí které jsme dříve opomíjeli nebo jsme je kdysi zkoušeli pak jsme je opustili a dneska se k nim řekněme i úspěšně vracíme.
16:31To je hodně náročné jako 200-300 položek ročně zrušit vymyslet nový designy to Ne to nevím Není že to jednoduché na to máme poměrně velký tým který jednak designér velký tým designérů grafiku produktových manažerů prostě máme vlastní tomu říkáme centrum aplikovaného vývoje. Tam sedí pro vaši představu dva takoví já bych teďka řekl lidově maníci kteří prostě nemají nic z práci než vymýšlet to co ještě nikdo nevymyslel. A občas se jim něco podaří. Tak vidím tady na nástěnkách eh některé krásné vaše výtvory. Takže určitě určitě jsou věci které i já mám doma. Já myslím že spousta lidí aniž by to věděla něco od nás doma má. To si nemyslím že Já myslím že neexistuje domácnost podle To mě mě myslíte bez vašeho výrobku.
17:23vlastně takhle jak sebevědomý bych asi nebyl ale to procento bude hodně vysoké. Tak zkusíme udělat hlasování v rámci podcastu nebo na LinkedInu jestli jestli je někdo kdo nemá teskomu. To by mě docela zajímalo. Může být zajímavé zjištění jo? Jako jako zajímavý průzkum. Co se týká vlastně neúspěchu zažil jste nějaký zásadní třeba neúspěch v životě o který byste se podělil a třeba posluchačům řekl: „Tak tudy cesta nevede.“ Ne bojím se říct že jsem nebo tak jako bych to jak bych to řekl. Nevím o něčem co jí bylo tak brutální průšvih o kterým bych bylo potřeba mluvit ale těch proher bylo hodně.
18:02Asi nebyla žádná zásadní takže se bojím že ta nejzásadnější mě teprve čeká. Nevím kdy přijde. Na druhé straně pro mě je vždycky to nejdůležitější pokud si tu chybu uvědomím nebo ten neúspěch tak se z něho poučit a pokusit se to neopakovat. To je asi tak jak bych to k tomu vyjádřil ale prostě A něco konkrétního třeba vás napadá eh většího nebo z poslední doby co si řeknete to bylo to bylo doopravdy slepá cesta? Já nechci aby to znělo nějak extrémně sebevědomě ale prostě fakt drobnejch proher je za rok mnoho ale ještě že bych něco co bych takhle vypíchal dokázal to úplně pojmenovat. Možná je to tím že já mám takový blbý takovou blbou vlastnost že ty zlý věci zapomínám jo takže.
18:46To už jsem slyšel někde s Davidem Hankem z Fortuny. Máte asi společné že že negativní věci jako vypouštíte. David říkal že si je píše jo. Když třeba vnímá něco negativního na svých podřízených tak aby na to nezapomněl protože má tu takovouhle vlastnost jako vy. Děláte něco třeba podobného? Tak pokud třeba se jdu podívat na prodejny nebo vidím tam něco co by se nebo co se mi nelíbí tak svým způsobem si to taky poznačím protože pokud si to nepoznačím tak to z 99% zapomenu.
19:20Pokud to teda není úplně takové že je to tak ve očích bijící že mi to zůstane třeba celý týden v hlavě jo. Tak to asi pak řešit hodně rychle. Jo ale pokud jsou to řekněme takové ty nuance drobnosti ve vystavení zboží nebo chování personálu tak když třeba projedu za ten den 7-8 prodejen tak si to musím poznačit na papíře. v autě hnedka protože pak už nevím na které prodejně se mi to stalo.
19:42Jak vybíráte zaměstnance? Záleží jak které. Ty ty které mám přeřídit přímo já tak si vybírám samozřejmě sám. A potom samozřejmě ty co jsou extrémně důležití tak toho výběrového řízení se také účastním a jinak to nechávám na těch manažerech kterejch se to týká protože pro mě je vždycky zásadní ten vztah nebo ta relace mezi která vznikne mezi tím manažerem a tím pracovníkem. Není to o tom že řeknu: „Hele tady někdo přijde protože mně se líbí protože ten člověk si musí sednout s tím druhým a oni spolu musí spolupracovat.“ Já to jsem s tím spolupracoval s tím manažerem a pokud mi osobnostně nesedí nebo obecně to se těžko popisuje to je taková chemie o které se mluví a nikdo ji neumí popsat.
20:26A to je pro mě důležitý jo. Samozřejmě potom nějakej ten background toho člověka to co o sobě je schopnej říct. Já jsem trošku pověstnej tím že na výběrových řízeních se ptám na divný věci.
20:39Podívejte se. Já nevím tak třeba co jste měl včera k snídani že jo. Já jsem dělal několik tisíc intervíí myslím. Tudle otázku jsem ještě neslyšel co
21:07Tak dívej tak nic. Co co co očekáváte vlastně od od té odpovědi? Takhle spousta lidí napíše svůj životopis pak si ho odříkáme. To jsou takový ty naučený fráze možná nabrifovaný od někoho jako jste vy. To znamená že prošel nějakou personální agenturou je ostřílený dá se na to připravit že jo to víte. Jasně. Tak na to se dá připravit velmi dobře. Nedá. Ale trošku jo ale Do ale jisté míry jo tak viděl jsem tady pár sportovců který obcházejí výběrová řízení a hledají kdo jim dá nejvíc peněz a je jim úplně jedno co budou dělat. Jo. A a a venek se prezentují velmi dobře. Ale pak když když dáte právě otázky které je vykolejí a to je právě může být taková jedlý otázky kde se ptáte úplně něco úplně nesouvislýho.
21:32Nebo druhá taková oblíbená otázka proč jste přišel. Jasně. Takže asi jakoby tím sledujete v zásadě jak ten člověk Jak je schopnej reagovat. Jak je schopnej reagovat v nějakým diskomfortu? Přesně tak když ho vykolejíte vlastně z toho na co on se připravoval a dostanete ho třeba na jiný na jinou kolej. Navíc já ty lidi většinou vidím až třeba v druhým kole že jo. Nevidím je v prvním kole kdy přecházejí nějakým sítem a tam už jakoby od toho manažera mám nějaký reference jak se ten člověk chová jak se tvářil a proč se dostal do druhýho kola že jo. A v tom druhým kole když se ho zeptáte tak proč jste tady vlastně proč jste vlastně přišel?
22:06Tak už jsem měl takový případy že ten člověk 2 minuty mrkl a přemýšlel co bude jako. Jasně. To znamená že v zásadě vy tím sledujete nastavení určité firemní kultury jestli chápu správně člověka kterýho vlastně trošku je do nepohodovýho. vody zapadne toho kolektivu v nějaký Je to v podstatě trošku tak jako trošku jakoby toho člověka dostat do toho diskomfortu donutit ho začít přemýšlet vlastně co se děje jako protože to nečeká tuto otázku. A pak pro mě další důležitý faktor je že se dokážeme bavit o úplně jinejch věcech než o tom co dělal kdy v historii protože to už v podstatě asi mám načtený nebo to vím od toho druhého manažera. A jestli udržíme jestli že jsme schopni spolu mluvit třeba 20 minut aniž bysme se zadrhávali a to je docela Měříko pro mě proč si toho člověka třeba potom nakonec vyberu.
22:53To co mám třeba ze zpětnou vazbu je asi o těch manažerů protože oni potom když mluví s tím uchazečem a ten jim řekne: „Tak já jsem myslel že mě musí automaticky vyhodit protože jsem tam blekotal něco nevím co.“ Tím že jak jsem byl rozhozenej a pak zjistí že jsme ho třeba přijali tak je úplně v šoku že jo.
23:11Protože neví proč proč se na to ptám a proč to dělám že jo. Tak je to takovej trošku z mé kuchyně takovej styl výběru tak může se vám stát Takže prostě se s někým setkáte řekne to je úplnej blázen jako to se ptá na takový věci.
23:25Jasně jasně protože neznají vlastně ten podtext proč to děláte a proč je co je do vás důležité a eh jsou třeba zvyklí z jiných firem že každé to kolik bylo řízený stejně že se ptají vlastně na ty zkušenosti No je to personalisty že jo teďka vás vyzpovídá přečte si životopis pak vás vyzkouší jestli ten životopis jste si nevymyslel že jo pak přijde druhej manažer zeptá se de facto na to samý pak se vás zeptá na koníčka jestli jste dělal kolektivní sporty nebo takový sporty. Z toho se snaží něco vymyslet a já to beru jinak prostě. Já si s tím člověkem musím sednout. Rozumím a už máte předfiltrováno? Jo? A mám většinou předfiltrováno v minimálně případech nemám ale tak Jasně.
24:00potom vypadá trošku jinak No jak potom vypadalo vaše první rande? To jste se taky ptal jako První co měla žena co měla dáma k snídani nebo něco podobného? To jste nějaký vykolejil? Upřímně nepamatuju co bylo první rande.
24:16A nebo jak se vybíralo teda svojí partnerku? Asi pocitově. Nebyla tam taková kalkulace jako v současné době. To asi ne. No určitě ne. A když byste třeba měl možnost si vybírat teďka partnerku eh jakým způsobem vlastně byste si ji třeba vybral? Já už bych si radši žádnou nevybíral.
24:36Tomu rozumím. Člověk v nějakém v nějakém věku už by nechtěl nechtěl změnu. Takže dobře. A jak by měla vypadat manželka třeba za 50 let nebo manželka pro vašeho syna nebo pravnuka? Jo.
24:52Mě to mě taky fakt zajímalo jako. A takovou predikci asi ani dělat neumím. Bude to robot nevím. Dobře navíc nevím jak to bude že jo protože tady jako trend robotizace je velký automatizace takže kdo ví jak bude vypadat svět za 20 za 50 let. Mhm. Budu pracovat z velké části roboti třeba z miňované logistiky o které jsme se bavili to bude alfa omega. Protože Nikdo neumí být tak rychlej jak automat robot přesnej. To prostě ta lidská síla tam sice hraje asi bude hrát roli ale ten poměr robotizace vůči v rámci těch velkejch skladů prostě bude obrovský. Takže jak to bude se zdatným prací co budou lidi dělat že jo? Budou víc doma budou mít víc koníčků víc času na sebe.
25:43Víte jak to je když se dlouho spolévá se taky přestane bavit. Hm. A všechno hezky se jednou mrzí že? Tak to se dá asi na té úrovni na té úrovni jako některých činností který už si teďka dokáme představit. A jak si myslíte že bude vypadat práce generálního ředitele za 20 let za 50 let?
26:00Myšlenkově asi velmi podobně akorát že bude řídit jinej systém jo. Takže bude muset víc rozumět asi těm technologiím víc než teď. Jo že vlastně asi bude víc procesně orientovaný a bude hrát ty šachy. Eh v zásadě s těma robotama. Samozřejmě to záleží na oblasti kterou bude dělat. Jestli bude dělat v nějakém HR tak to bude vypadat jinak než když budete pracovat v nějakém podniku který je výrobní že jo. Mhm. Je pravda že já jsem viděl fabriku na výrobu cigaret. Byl jsem velmi překvapen že v jedné hale tak tam nebyl nikdo. No a jedna velká hala teďka vlastně ten tabák jel po Postupně se vlastně jako drtil fermentoval nepamatuju si ten výrobní postup ale velmi mě to překvapilo už je to určitě 20 let.
26:40Takže jsem docela překvapen že ta robotizace za těch 20 let se neposunula ještě ještě výrazně dále. Jak vy jste na tom ve firmě už jako hodně roboty řešíte? Internet of Things a Internet of Things úplně neřešíme byť asi na to taky dojde doba ale to je asi tím že těch elektrospotřebičů máme relativně málo ještě a nemají takovou tu potřebu jako třeba myčka na na nádobí která si potřebovala ty tablety říct a ví že už ten balíček došel. Ale rozhodně co se týče logistiky tak teďka právě už nějaké systémy zavedený máme a chystáme se na velkej projekt kterej budeme končit někdy v roce 2022 kdy tam prostě zase ta robotizace se posune o mnoho stupňů dál.
27:20To znamená že musíte jako hodně hodně plánovat hodně měřit nastavovat procesy aby aby se to dalo zautomatizovat. Je to tak. My měříme nejen tyhle procesy ale měříme třeba i výkonnost našich prodavačů že jo dost výrazně. Takže to je prostě věc já vzdělání matematik no tak prostě k tomu mám i relativně blízko. Takže máte datové housy a Jo jo máme poměrně slušně datové pole které máme. Pročesáváme každý den ráno aby jsme věděli jak se nám včera dařilo. Ale to je i na té úrovni jako řekněme toho prodeje protože i ten prodej se dá popsat jako nebo ta kvalita toho prodeje. Samozřejmě nelze popsat úplně všechno je tam pořád ten rozměr toho člověka ale ten jeho Výsledek se dá popsat poměrně velmi dobře a pak uvidíte komu se daří a komu se nedaří a pokud to dokážete protáhnout až do úrovně motivace tak potom vám ta prodejná funguje úplně jinak než když máte stejnou prodejnu která ty parametry neumí číst neví a nemá je protažený do té motivace takže to je zase bez měření.
28:32Prostě nevím kam bych došel že jo. Máte tedy jako nějaké personální systémy jako vlastní výroby nebo nebo jste si naimplementovali nějaké jiná jiná řešení od nějakých renomovaných firem? Říkáte že měříte to znamená že neděláte jenom payroll ale děláte i tu nadstavbu nějaký KPI zhodnocení zaměstnanců a tak dále. Tak to jsem si s kolegama vymyslel sám no. Sám jste si vymyslel? Že máte vlastní software? Nevycházíme ze softwaru nad sapem ale v podstatě z Business Objects dneska. Ale jakoby to co tam je naprogramovaný záleží na tom co vy potřebujete. Takže my jsme si to předtím tahali z té starší verze že jo z BD takzvaného kdo ví dělá ze sapem tak ví o co jde. A a tak jsme si to přetahovali do různých Excelů a bylo to poměrně pracný a dneska to mám Máme prostě na tlačítku no takže dneska.
29:04Jasně. To co se dřív sjíždělo půl dne tak mám za 30 vteřin že jo ale prostě tam je důležitý co vám z toho vychází a jak to čtete. Ono není jako je jednoduchý mít miliardu dat a říct co já vím všechno. Máme miliardu dat a o mnohých dneska neumím ještě říct co s nima budeme dělat jo. Co to znamená? Všichni mluví o big data ale tady ty poradenský firmy když se jich potom zeptám co mi poradí když si zákazník jednou za půl roku u nás něco koupil jednou si koupil slánky a jednou sadu nádobí tak jako to s tím že jo. Takže ty souvislosti se tam hledají trošku hůř třeba. Třeba než já nevím v lékárenství nebo v něčem podobným kde prostě víte když si někdo kupuje prášky na bolení hlavy tak je třeba hypochondr že jo a už víte co ho na něho máte sypat.
29:42U nás je to trošku jakoby z tohodle pohledu těžší ale našli jsme pár parametrů kterými umíme popsat skutečně ten obchod a když jsme to protáhli do té motivace tak to prostě přináší ten výsledek a pořád se nám v tomhle směru daří a to je to důležitý aby ten člověk zase si to to co změříme aby tomu rozuměl i ten prodavač protože ono je jednoduchý mít krásný data a složitý výpočty ale v důsledku pokud tomu nerozumí ten poslední člověk kterého se to týká a neumí si říct co se to co by měl udělat proto aby tohle číslo změnil tak prostě je to všechna práce zbytečná celkem. Protože ve finále potom jako zjednodušení těch informací a nějaký systém vlastně jako školení od boardingu těch zaměstnanců protože samozřejmě ty prodavače se do určité míry mění.
30:27Takže vlastně aby ten člověk věděl od prvního dne nebo aspoň nebo od druhého Měsíce aspoň ty základní informace jak vlastně pracovat s tím zákazníkem. Přesně tak to se to do toho patří že jo. To zase jsou manažeři těch prodejen kteří to vlastně tlačí dál a celá ta skála musí nějakým způsobem fungovat. Mhm. Takže odborník je dost důležitý jako pro vás jako zaučování lidí vlastně na těch prodejnách. Je to důležitý ale je to velmi těžký protože samozřejmě fluktuace je poměrně velká zejména ještě ten řekněme rok dva zpátky. Teď trošku očekávám že se to asi zlepší. Měla by. Ano. Ale všichni to očekáváme a ještě pořád to nepřichází úplně ale asi se dá čekat že to přijde.
31:07A to jak ty lidi dostat do toho systému tak je to od vedoucí prodejny že jo vedoucí manažera těch prodejem jo supervisora regionálního manažera to je v té úrovni řekněme prodeje ale pak jsou samozřejmě ty systémy který fungují v rámci uvnitř firmy který vlastně navenek nejsou vidět a třeba zaučení v logistice trvá daleko dýl než na té prodejně. Rozumím. To je to má někdo trošku talent prodávat tak prodá cokoliv že jo. Pokud ho nemá tak neprodá nic a i když se bude hodně snažit což je jedno slovo který teda nemám úplně rád protože snažit se je nic neudělat. Když vám děti doma říkaj že se snažili umýt podlahu a neumili tak to je plný výsledek zhruba ale v té logistice už je to dneska prostě daleko sofistikovanější a ty procesy tam na sebe dost dramaticky navázují a tam se to naučit a projít s tím není zas tak jednoduchý.
31:57Hm rozumím. Když byste se měl zamyslet nad svým životem mohl byste třeba se vrátit zpět o 20 30 40 let? To je skoro do dětství že? Tak co byste To skoro jenom do puberty tak ne?
32:10Jak by vás co byste třeba udělal trošku jinak nebo něco zásadněji jinak nebo nějak Tak nějaký sen který jste si nesplnil. Jako já bych asi neřekl že bych to všechno chtěl udělat jinak. Určitě pár věcí bych dělal jinak protože v době kdy já jsem chodil do školy tak učit se jazyky nebylo úplně jistý jestli je někdy použiju.
32:27Takže jsem to trošku víc flákal. A pak mi to bylo líto a musel jsem to dohánět. Takže to to je určitě věc kterou bych změnil a pokud někdo můžete tak se jazyky učte protože to vás posune vždycky o kus dál. A a jinak bych toho moc neměnil jako. Jste spokojený? To já nemůžu říct já jsem věčně nespokojený ale Beru to tak pozitivně protože se ty věci vyvíjí a dělám všechno proto aby se vyvíjely tak jak si to já přeji a jak by mě to vyhovuje. Ano je spousta snů který si možná nesplním ale už jsem jich si jich splnil tolik že se bojím že Tak se podělte aspoň o jeden dva sny které byste si chtěli ještě splnit.
33:00No tak třeba ještě navštívit Austrálii projít si i pěšky Nový Zéland protože já mám takový kromě spousty jinejch koníčků tak rád cestuju ale cestuju tak že si sbalím batoh a jedu třeba na měsíc. Což je teďka v téhle pozici dost těžký jako se utrhnout na měsíc byť příští rok mám teda slíbený že bych mohl někam vyrazit. Teď se to možná manželka doví protože jsem jí tvrdil že že ne ale prostě tak že mě lákají třeba takový země jako Uzbekistán a podobně ale teďka s koronavirem a s těmahle věcma je otázka prostě kam se dá vycestovat a aby se člověk jakoby relativně komfortně mohl vrátit. Je pravda že necestuju do úplně takových destinací které jsou životu nebezpečné takže do náhorního Karabachu bych nevyrazil byť v Arménii už jsem byl.
33:42Chápu. Takže si vždycky asi přečtu To tam kde není dobrý chodit. To stejný bylo já nevím v Indii v Gruzii a podobně v Jižní Africe no tak tam je těžký chodit někam kde není nebezpečné to je prostě. Hm. A chodíte sám jako jste samotář nebo s partnerkou nebo? Tak já to mám tak že to cestování tohodle typu v podstatě musím absolvovat víceméně sám protože manželka tady když vidí pavouka nebo by měla jíst nějaké věci které se v těchto zemích jí tak by to asi nedala úplně. Jo ale jezdíte úplně sám. Nemáte třeba kamaráda takže Ne ne takže máte trošku jako meditaci. Jo tak.
34:18No mám trošku jako blbou vlastnost že si sebou vezmu některý věci kde které můžu i tu práci částečně pořešit takže trošku není to úplně takový že se člověk odpoutá od toho světa to prostě v mé pozici úplně nejde. Ale z velké části si člověk hodně odpočine protože když procházíte napříč Jindou tak ono zas toho signálu tam zas tolik není.
34:37Tak to je to je úžasný koníček no. Já jsem já jsem orlovec takže já k tomu vždycky potřebuju nějakýho parťáka k tomu lezení. Já si nedokážu představit že bych se sám jako chodil někde týden 14 dní. Nebojíte se třeba o sebe že kdybyste si za Pravě to jsem mluvil o tom že si vybírám země které jsou jako jsou exotické ale jsou relativně bezpečné. Samozřejmě Samozřejmě jistá míra nebezpečí tam je tak jsou věci které musíte potom jakoby takhle primárně dodržovat. Takže když jedu do Indie a podívám se do Himalájí tak rozhodně nelezu do výšek 5000 m zůstanu někde níž nechodím příliš úplně mimo obydlené oblasti. Já nevím když jsem byl třeba v Malajsii tak jsem si najal i průvodce přes tu džungli že jo tam.
35:18Jasně ale tak stejně jo. Já třeba jsem zažil příběh člověka kterýho jsem potkal v Americe. Já jsem byl lízt tři měsíce v Americe. Já jsem udělal takovej break ve svý kariéře a potkal jsem tam kluka který byl horolezec který jel na skalpech v Americe bezpečná země. No spadl. Něco si udělal s kolenem a říkal že se asi 32 hodin nebo něco takového. Plazil. Plazil k autu. Takže proto se jako Já jsem se To vím že se nebojíte protože Ale prostě já v té bezpečné nebo v relativně bezpečné zemi nedělám tyhle věci že si nepůjčuju motorku nebo nepůjčuju si toto nelezu po horách jako tímhle způsobem nesjíždím to najíždím že Jo jste opatrnější. Člověk musí být fakt jako relativně extrémně opatrnej na to a přemýšlet proč dělá co dělá a proč třeba já nevím když jste v Kalkatě nevylezete po 6:00 hodině večer ven že jo?
36:07Rozumím rozumím. Tak to já si takhle jako zodpovědně se nechovám. Tak to respektuji váš přístup jo takže Musí se člověk přizpůsobit tomu jak tam je. Na druhé straně jak jste mluvil o příběhu vašem že jste někoho takového potkal tak já znám lidi kteří jezdí ve dvou a řešili úplně stejnej problém ale akorát že byli dva což bylo ještě horší.
36:45toho druhýho prosil aby ho tam nechal že jo. Jasně ale Zkuste si to zvážit. Ale měl aspoň šanci jako nějak to řešit že jo nebo jeden mohl dojít pro pomoc takhle když jste sám. No tak ho tam vlekl a zase tři týdny se vlekli někde z Himálaje když se dostali k civilizaci. Aha. Ok. A vrtulník nebylo řešení? Nebyl. Nebyl. Dobře tak to to zní dost dost negativně. To není negativně to je prostě zkoušet ho zase někoho jiného teda. Já já se taky snažím vzít pro sebe něco pokud někde chci jezdit sám a chovat se takhle tak zase si k tomu musím stavit jakoby ten vzorec chování jiným způsobem prostě no. Ano v něčem vás to omezí něco vám to sebere některou část zážitku kterou byste možná zažil ale zas třeba nespadnu do přifocení selfíčka do vodopádu že jo.
37:11Ano to je nový fenomén. Tak Mirko já mockrát děkuju za za úžasný rozhovor. To cestování vám závidím. Já jsem to procestoval trochu méně takže doufejme že Máte čas na mnoho času. Určitě určitě. Věřím tomu že ano a vy stoprocentně také. Užijte si Austrálii a doufejme že tedy ten svět se maličko posune v příštím roce tak že si to jako generální ředitel budete moct s klidným srdcem dovolit a nebudete muset řešit takové náročné situace která vás v současné době potkává. Děkuju.
Přepis je bez rozlišení mluvčích — Google to pro češtinu neumí. Přepis je strojový drobné chyby v něm být mohou.
