← Zpět na epizody
#742. díl27 min7. 11. 2025výrobastrojírenství

„AI v průmyslu jde pomaleji“

Vojtěch Křenovský · CEO · 2JCP
Obal epizody #74 — Vojtěch Křenovský · CEO · 2JCP
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
Poslechnout epizodu 27 min
0:0027:00

O epizodě

  • 🚨 Evropané se stávají pohodlnými. A svět nám ujíždí. V nové epizodě CEO Podcastu se s Vojtěch Křenovský, CEO společnosti 2JCP, bavíme o tom, proč Evropa ztrácí tah na branku a jak se české firmě podařilo vybudovat výrobní a dodavatelskou síť po celém světě – od Česka přes Vietnam až po Mexiko.
  • Probrali jsme:
  • 👉 jak firmy dnes rozhodují, kde vyrábět a koho najmout,
  • 👉proč nedostatek motivace mladší generace může být větší hrozbou než AI,
  • 👉jak 2JCP využívá umělou inteligenci v průmyslové výrobě,
  • 👉a co podle Vojty dělá rozdíl mezi týmem, který jen funguje, a týmem, který roste.
  • Pokud vás zajímá, jak český průmysl může uspět globálně a co by se manažeři měli učit od asijských konkurentů, tohle si nesmíte nechat ujít.
  • 🎧 Připojte se k premiéře druhé epizody s Vojtěchem Křenovským.

Klíčové myšlenky

„Vždycky se zamýšlejte nad tím, jak jednáte, nebo se občas zeptejte někoho z blízkých, ať vám nastaví zrcadlo. Ne vždycky je to pozitivní, ale ten širší tým vás sleduje.“
Je to zase jenom o počítání

Kde vyrábět a jak k tomu přistupovat z pohledu managementu? Vojtěch Křenovský říká, že je to zase a jenom o počítání. I u jejich výrobků jsou části náročnější na výrobu, kde si potřebujete pohlídat kvalitu — a mnohdy i klient lpí na tom, aby se vyrobily v Čechách. Vedle toho bývá spousta jednodušších částí, které jsou velice pracné a někdy i rozměrné. Tam už záleží na destinaci a je vám celkem jedno, jestli to povezete přes Atlantik, nebo přes Pacifik. A pak začnete čistě počítat náklady.

Svářeče hledáme v Manile

Velké interní téma je pro 2JCP zahraniční pracovní síla. Středoevropský trh je podle Vojtěcha Křenovského vyčerpaný a moc neroste — je to většinou o přetahování nebo rekvalifikaci lidí, takže když chcete růst, hledáte zdroje za hranicemi. Aktuálně vedou nábor v Manile na Filipínách, protože kvalitní svářeč složitých věcí je profese, kterou se člověk učí roky, a je snazší najít zkušené svářeče tam. Zároveň si ale klade otázku, jestli má smysl vytrhnout lidi z domova, zařídit jim pracovní povolení na dva roky, přivézt je do střední Evropy a platit jim středoevropské mzdy — a jestli není snazší mít robustní tým na supply chainu a dozorovat kvalitu přímo u dodavatele. Takových lidí je mnohem méně, a ekonomika pak u některých řešení ukáže, že se vyplatí přesunout část výroby do Vietnamu, Mexika nebo jinam. Přináší to komplikace, aby na stavbě všechno na sebe pasovalo, aby seděl odstín povrchové úpravy i aplikované vrstvy — ale pořád to bývá výhodnější.

Náročný klient nastaví zrcadlo

Když si dodavatele soustavným dozorem kvality tak trochu vychováte, pomáháte mu i s rozvojem. Vojtěch Křenovský to zná z druhé strany: i jim, když byli čistý výrobce o patro níž v dodavatelském řetězci, spousta náročných klientů pomohla se posunout — nastavovali jim zrcadlo. Není to podle něj žádné tajemství, děje se to každý den v tisícovkách firem po celém světě. Supply chain ve Vietnamu se jim podařilo úspěšně rozvinout a řada řešení dnes míří do Spojených států, kde klient nepožaduje ani tak radikální změnu ceny, jako spíš rychlejší dodávku. Než něco dostanete přes Atlantik, může to trvat čtyři až sedm týdnů. Když to máte v Mexiku a jste závislí jen na pozemní dopravě, přinášíte klientovi další faktor stability — a to může být samo o sobě motivace, proč expandovat s dodavatelským řetězcem do těchto zemí. Byť to, jako všechno jejich konání, má svá rizika.

Diverzifikace přes tři kontinenty

Dodavatelský řetězec mají diverzifikovaný — něco na jednom kontinentu, něco na druhém, s možností rebalancu, kdyby se cokoliv dělo. Rozhodnutí kolem cel vnímají na denní bázi a ovlivňují je v rozhodování, ale podle Vojtěcha Křenovského nereagují hystericky na každý nový titulek, který se objeví online. Riziko potenciálních cel se navíc netýká pouze Evropy, ale balancuje se globálně. Pro jejich podnikání to riziko je, jenže za poslední půlrok až rok jim to rozhodování u jejich výrobků nijak dramaticky nezměnilo — setkali se zhruba se dvěma projekty, kde to riziko museli řešit.

Evropský člověk chce být pohodlnější

Do většího uzavírání dodavatelského řetězce v Evropě je podle Vojtěcha Křenovského tlačí asi dva klienti. Obecný problém Evropy ale vidí v tom, že evropský člověk chce být pohodlnější, a to podle něj není rys zbytku světa — neplatí to o Severní Americe, o Africe ani o Asii. Zvyšování produktivity, efektivity a smart řešení jsou podle něj taková zaklínadla; v nových technologiích je Asie lehce napřed a je potřeba si to připustit a něco pro to dělat. A dokud budeme řešit, jestli bude mít pracovní týden pětatřicet nebo sedmatřicet a půl hodiny, musíme podle něj slevit z ambic, že budeme někoho dohánět — koncová světla ujíždějícího vlaku nedoženete, když pojedete pomaleji. Rostoucí nároky na work-life balance zdražují pracovní sílu a to je podle něj v pořádku, ať se každý, kdo pracuje, má dobře. Chápe i profese, které fyzicky nejde dělat celý život. U spousty jiných je to ale jen o nastavení hlavy: když energii vrazíte do toho, abyste v práci hledal zalíbení a mentálně se upínal k dílčím úspěchům, ta energie se vám vrací — a to má podle něj větší smysl než počítat si každou minutu v práci.

Vojtěch Křenovský odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Jak ve firmě využíváme umělou inteligenci
Že tuhle revoluci zažíváme, Vojtěch Křenovský absolutně nepopírá. Jeho zkušenost s jejich výrobky ale je, že když pomineme chatboty, samotná implementace AI do průmyslových řešení je daleko pomalejší, než jak bývá prezentována. Dá se to rozlišit: u sériové výroby, kde ty modely ovlivňuje míň faktorů, je to asi snazší. Oni mají trošku problém v tom, že jejich řešení nejsou opakovatelná a faktorů, které do modelu vstupují, aby se to vypočetlo, je mnohem víc. Kvůli tomu dokonce založili interní oddělení, které se věnuje digitalizaci a implementaci AI. Přesto vždycky, když si poptají externí firmu, která jim s tím pomůže, a navštíví její workshopy, kde prezentují hotová řešení, tak po zatažení do jejich vlastního problému zjišťují, že to vezme trošičku víc času, než by se zdálo. Příklad, kde se AI dobře uplatní, je optimalizace spotřeby materiálu na řezových plánech, když dělíte plech na laseru — tam mají jedno řešení ve zkušebním provozu. Teď chtějí plánovat i fronty práce na svařovnách. Jenže tam máte různě kvalifikované svářeče, na jednotlivých pracovištích rozličné možnosti manipulace, jiné rozměry, různou zkušenost svářečů a jiné požadavky v rámci kapacitního plánu. Faktorů, které to ovlivňují, je tolik, že model bude buď hrozně jednoduchý a tu službu vám nepřinese — a pak je lepší spolehnout se na zkušeného člověka — nebo vývoj toho modelu zabere mnohem víc času. Vojtěch Křenovský tedy není z těch, kdo by se bál, že nás tady AI ovládne. Ani robotizace jejich výroby zatím nedává ekonomický smysl, protože by museli mít pro jednotlivá řešení armádu programátorů, kteří by ty programy vytvářeli: výrobek se neliší jenom tvarově, ale má i různý základní materiál a spoustu dalších parametrů, které je potřeba dodržet. Ta revoluce se děje, ale on ji nevidí tak brutálně agresivní, jak se o ní mnohdy mluví.
Jak přemýšlím při těžkých rozhodnutích
Nástroje a rutiny, bez kterých firma nefunguje
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů Co je CEO Playbook

Přepis rozhovoru

Zobrazit celý přepis 3 714 slov · 41 úseků

Mohlo by vás také zajímat