#251. díl24 min11. 1. 2022neziskový sektorcharita
„Mezi lidmi bez domova jsou i manažeři“
Oldřich Haičman · ředitel · Diecézní charita Brno
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
0:0024:00
O epizodě
- 30 let a 16.000 lidí pomáhá.
- Miliarda pro hospice, umírající, humanitární pomoc.
- Domácí péče pomáhá zdravotně, psychicky umírajícím a rodině.
- Finančně domácí hospicová péče stojí cca ¼ oproti LDN.
- Výstavba velkých zařízení je nesmyslná.
- Oblečení, i roztrhané patří do sběrných kontejnerů jak pro potřebné, tak i pro recyklaci.
- Firmy se mohou zapojit se zaměstnanci v dobrovolnických pracích, darovat vybavení i peníze.
Klíčové myšlenky
„Vracet zpátky tu dobu, kdy to narození a smrt bylo součástí života.“
Byl jsem sám sobě ředitelem
Diecézní charita Brno začala hned po revoluci a příští rok jí bude třicet let. Haičman byl úplně prvním člověkem, který do ní nastoupil — jak sám říká, byl tehdy sám sobě ředitelem. Začínali sbírkami a humanitární pomocí do válkou zasažené Jugoslávie a odtud se rozbíhala sociální a zdravotní činnost. Dnes provozují sto padesát služeb po celé jižní Moravě, zaměstnávají přes šestnáct set stálých pracovníků a rozpočet na příští rok mají přes miliardu korun.
Od lidí bez domova po hospice
Záběr charity je podle Haičmana záměrně velmi široký: lidé bez domova, senioři, matky s dětmi v tísni, drogově závislí, lidé se zdravotním postižením, uprchlíci a cizinci, hospicová péče a doprovázení umírajících. Právě díky té šíři si podle něj organizace získává podporu nejen veřejnosti, ale i soukromého sektoru.
Baltazar a sto padesát kontejnerů
Bazar Baltazar je charitní second hand: sbírky šatstva se svážejí ze zhruba stopadesáti kontejnerů po jižní Moravě do vlastní třídírny, kde pracují lidé z úřadu práce. Použitelné oblečení se prodává za cenu kolem třiceti korun, aby bylo dostupné lidem v nouzi. Haičman je otevřený v tom, proč se prodává a nerozdává — celý systém se musí uživit a dostat na kladná čísla, aby vůbec přežil. Vedle toho tak lidé bez práce získávají zpátky pracovní návyky.
Roztrhané oblečení do popelnice nepatří
Tohle je nejpraktičtější věc z celého rozhovoru a moderátor u ní přiznává vlastní chybu. Charita bere úplně všechno — i opotřebované a už nenositelné oblečení. Šedesát až sedmdesát procent svezeného šatstva jde na recyklaci: prodává se dál firmám, které z něj dělají druhotné suroviny, a výtěžek živí celý systém Baltazaru. Roztrhané oblečení tedy nepatří do popelnice, ale do kontejneru na textil.
Mezi lidmi bez domova jsou manažeři
Na otázku, jak může firma nebo manažer pomoct, odpovídá Haičman nejdřív penězi — a hned upozorňuje na nerovnováhu. Na děti, maminky v tísni nebo lidi se zdravotním postižením se dárci najdou, ale na drogově závislé a lidi bez domova skoro nikdo: každý si řekne, že se ho to netýká a že bezdomovcem se nestane. Haičman mezi ně přitom sám chodí a mluví s nimi, takže ví, že tam jsou i manažeři, středoškoláci a vysokoškoláci — ztráta práce, rozpad rodiny, ubytovna, a cesta k bezdomovectví je podle něj velmi krátká. Druhá možnost je firemní dobrovolnictví: firma si vybere jeden den v roce a pošle lidi. Umývali okna, jiná firma vymalovala chodby v domově pro maminky v tísni a namalovala tam kolečka, aby to děti měly útulné — s vlastními štětci a barvami, s dobrým pocitem a hotovým teambuildingem.
Oldřich Haičman odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Jaké číslo mě jako CEO zajímá nejvíc
Číslo, kterým Haičman celý rozhovor otáčí, je poměr ceny lůžka a domácí péče. Za lůžko v hospici dostávají paušál kolem dvou tisíc dvou set korun, přičemž skutečná cena denního provozu se pohybuje mezi třemi a půl a čtyřmi tisíci. Domácí péče přitom vyjde zhruba na pět set až tisíc korun denně — tedy zhruba čtyřikrát levněji než lůžkové zařízení. K tomu přidává druhé číslo, které mu nejde do hlavy: od zdravotních pojišťoven dostávají jen asi polovinu potřebných financí a zbytek si musí sehnat sami přes dary a sbírky. Moderátor si to shrne nahlas — státu ušetříte dva tisíce korun denně a on vám zaplatí půlku. Haičman na to jen suše odpoví, že proto jsou charita. A dodává třetí číslo, které podle něj ukazuje, kudy se jde špatným směrem: ministerstvo spočítalo, že do roku 2050 přibude kolem třiceti tisíc seniorů a bude potřeba osmadvacet tisíc nových lůžek. Jeho reakce je jednoduchá otázka — na co? Tolik lidí se podle něj dá obsloužit doma.
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů
Co je CEO Playbook
Přepis rozhovoru
Zobrazit celý přepis
1:0716 000 lidí mě úplně vyrazilo dech. Co že to tedy všechno Oldo děláte? Jestli můžu říkat Oldu. Ano určitě určitě. Tak my jsme začali už hned po revoluci vlastně v příštím roce oslavíme 30 let fungování. Já jsem tou obětí nebo já nevím tím prvním člověkem který nastoupil do charity a byl jsem sám sobě ředitelem tak tehdy. A od té doby se charita začala rozvíjet vlastně. Začali jsme tehdy dělat sbírky do Jugoslávie. To byla válka v Jugoslávii takže tam jsme vozili humanitární pomoc a pak se rozbíhala taková ta základní sociální a zdravotní činnost kterou děláme dodnes. I samozřejmě i máme aktivity vzdělávací humanitární a tak dále. Čili Čili v té oblasti sociální zdravotní provozujeme zařízení a služby.
1:57Těch služeb máme celkem 150 pod celé Jižní Moravy. Eh jak bylo řečeno zaměstnáváme tam přes 1 600 stálých pracovníků. Vlastně pomáhají nám ještě dobrovolníci takže takže je to bych řekl už velká organizace. Ten Na příští rok máme rozpočet přes miliardu korun. Eh ta činnost v podstatě charity by se dala říct že je ve všech oblastech eh vůbec těch těch sociálních zdravotních služeb. Eh staráme se o lidi bez domova o seniory matky s dětmi mi v tísni o drogově závislé o lidi se zdravotním postižením uprchlíky cizince hospicovou péči o umírající takže bych řekl ten záběr je hodně široký a vlastně tím charita si taky získává vlastně i tu podporu nejen veřejnosti ale i toho soukromého sektoru.
2:47Mhm. Vy jste ještě nezmínil i oblast Baltazaru. Co to je? Baltazar to je náš takový my tomu říkáme bazar Baltazar. To je vlastně takový second hand kdy děláme sbírky šatstva mezi lidmi a třídíme to. Máme takovou třídírnu kde pracují lidé z nezaměstnaní a potom oblečení nebo šatstvo které je dál určeno k použití tak prodáváme v takových second handech. Ta cena je tam třeba kolem 30 Kč aby to bylo dostupné právě lidem v nouzi a tak kolem 60-70 % jde toho šatstva jde na recyklaci. Takže se snažíme i pomáhat tomu že životnímu prostředí abychom prostě vraceli zpátky právě třeba zrovna těm sociálně potřebným šatstvo které třeba už nikdo nenosí ale je ve slušném stavu a dá se nějakým způsobem dál používat.
3:42To znamená že vlastně možnost pro našeho posluchače nějakým způsobem přispět znamená že vezmu to své staré oblečení a dám ho do kontejneru na na sběr na sběr oblečení a to skončí u vás? Takhle to funguje? Ano máme asi 150 kontejnerů po celé Jižní Moravě takže lidé mohou dávat do těch kontejnerů. Samozřejmě ideální když je to vyprané vyžehlené na nabalíčkované třeba podle velikostí nebo podle druhu a hodí to do toho kontejneru a přijde to k nám takže potom už my to to roztřídění potom uděláme a to rozvážení do těch do těch jednotlivých služeb zařízení. A jak funguje celkový systém v České republice? Protože já to znám tady tady z Prahy nebo ze Středních Čech. To funguje podobně?
4:24Eh tak jsou organizace které se tím zabývají třeba Diakonie Broumov vlastně se se tím bych řekl profesionálně zabývá. U charit to hodně používají spíš do takových šatníků že jsou to prostě takové zařízení kam ten člověk sociálně potřebný může přijít a může si vybrat teda jakékoliv šatstvo ale nedělá se vlastně takový to to vracení zpátky vlastně ten prodej. Jo protože my potřebujeme ten celý systém nějak uživit tak potřebujeme nějakým způsobem jaksi dostat i na ty na ty kladný čísla abychom vůbec přežili že. Po tam využíváme právě dotaci úřadu práce na lidi nezaměstnané takže druhotně pomáháme i lidem získávat takové ty pracovní návyky který třeba už dlouhodobě na tom úřadu práce ztrácejí.
5:30Hm. Jo takže v zásadě bysme měli všichni podporovat tady aby jsme veškeré své šatstvo které trošku vypadá dobře ještě neházeli do klasických popelnic ale dávali doopravdy těch do těch kontejnerů. Co s takovým tím opotřebeným oblečením? Co s tím máme dělat? Tak samozřejmě my bereme úplně všechno i když to je opotřebované i když to je prostě už třeba nenositelné tak to právě potom dáváme na recyklace a Prodáváme to zase do jiných firem kteří si to odváží třeba i do zahraničí a dělají z toho takové ty druhotné suroviny nebo druhotné materiály a zase z výtěžku toho protože to prodáváme tak zase živíme celý ten systém vlastně toho toho celýho toho Baltazaru.
5:59A týká se to teda jakoby veškerých jako v celé České republice nejenom těch vašich kontejnerů. To znamená že jestli chápu správně tak doporučení pro všechny lidi je když mám oblečení tak i když je obnošené tak ho mám hodit do do toho kontejneru pro oblečení? Nikoliv do klasické popelnice. Ano do klasické do kontejneru pro oblečení my samozřejmě je máme označený charitou takže prostě pokud to jsou Jasně. kontejnery charity tak to přijde k nám jsou i různé jiné společnosti které se tím zabývají tak samozřejmě i ta i oni recyklují a používají to dál jakoby to oblečení pro sociálně potřebný. No tak nežil jsem dnes nadarmo protože já jsem staré oblečení roztrhané vždycky hodil do popelnice což je špatně.
6:38To je škoda to je škoda. To je špatně. Ano ano ano. I to i to říkám to staré rozbíjí té oblečení se dá nějakým způsobem využít recyklovat a a samozřejmě vrací se to zpátky do toho oběhu oběhu.
6:50No to je hrozně hrozně zajímavé. Eh já jsem docela překvapen protože já jsem vždy očekával vlastně že tě kotě už se doopravdy dává jako jenom kvalitní oblečení proto právě aby se dalo jako dobře dobře použít dalšími lidmi. Eh to jsem docela jako překvapil. Eh když si vezmu vlastně tuto tuto oblast jakým způsobem vlastně vás manažeři ředitelé šéfové které můžu jako podpořit? Jak to jakým způsobem vlastně firma nebo nebo člověk může přiložit ruku k dílu? Tak my samozřejmě nejlépe pokud to je finanční podpora tak samozřejmě za to jsme obzvláště rádi. Pokud je to nějaké sponzorství dlouhodobé zvláště třeba sociálních skupin na který moc nikdo neslyší protože jsou jsou různé služby ať už to jsou třeba lidé se zdravotním postižením děti že prostě nebo třeba maminky v tísni tak jako tam se dá říct že Tam těch dárců i sponzorů je dostatek ale taková oblast vůbec drogově závislých lidí bez domova tak každý si řekne: "No to se mě netýká tím ještě to se nestanu bezdomovcem nebo drogově závislým takže se jaksi moc těchto podporovatelů nehrne ale já samozřejmě i mezi těma mezi těmi lidmi chodím snažím se s nimi povídat takže skutečně i mezi lidmi bez domova jsou lidé manažeři stredoškoláci vysokoškoláci opravdu Dneska bych řekl ta hranice je velmi tenká mezitím se stát člověkem bez domova protože hodně práce že prostě rodina ztratí rodinu ztratí manželku prostě vystěhuje se někam chytá se alkoholu party skončí na ubytovně opravdu ta ta bych řekl ta cesta k tomu bezdomovectví je bych řekl velmi velmi krátká.
8:34Takže tak to jsem odbočil možná že ta podpora samozřejmě finanční ale třeba jsme rádí i za podporu nějakou my tomu říkáme firemní dobrovolnictví že každá firma si může určit třeba jeden den v roce kdy k nám pošle svoje pracovníky a my jim jsme schopni udělat nějakou práci nebo brigádu. Tady třeba umývají okna teď zrovna v domově pro pro maminky v Tísni nám firma malovala chodby krásný takový jaksi kolečka tam namalovali aby děti to tam měly útulné. Jo čili oni si nakoupí svoje vlastní potřeby štětce barvy a všechno schopni prostě teda zrealizovat jo. Čili a mají z toho dobrý pocit protože prožili team building a ještě prostě udělali dobrou věc. Takže i toto je možnost nějaké nějaké podpory.
9:24Samozřejmě pak jsou ještě různé ty materiálové dary které dostáváme. My využijeme úplně všechno od nábytku po čínaje prostě po po různé počítače třeba vyřazené. To dáváme zase třeba do rodin teďka právě i třeba ta distanční výuka že těch dětí takže jsou rodiny které třeba nemají na to si koupit počítač takže jim dáváme prostě i ta tuto možnost čili čili je možno využít v podstatě i to vybavení které teda nám nám firmy přinášejí a které jsou schopny tedy darovat. Hm. Vy jste zvyklý asi hodně pracovat s brigádníky seřadil vlastně 15 000 lidí to znamená že třeba když se vám přihlásí i větší firma že by že by ráda udělala nějaký jeden jeden den team building prací pro pro vaši charitu tak asi to dokážete poměrně rozumně zvládnout.
10:12My samozřejmě jim říkáme dobrovolníci. Není to úplně možná dřív se to říkalo že to jsou brigádníci to byly takový ty akce Z že který se organizovali takže u nás to jsou dobrovolníci a
10:42A samozřejmě my máme stále dobrovolníky kteří slouží v našich službách. Máme s nimi smlouvu a tito dobrovolníci jsou samozřejmě i vyškolení že prostě aby poskytovali teda odborné služby. A pak jsou ti krátkodobí dobrovolníci právě třeba z těch firem kde jsme schopni prostě máme já nevím u některého zařízení domova pokojného stáří máme velkou zahradu tak je na podzim potřeba shrabat spadané listí takže opravdu 30-50 lidí tam když naběhne tak skutečně ta ta zahrada třeba je za chvilku hotová. Čili i takovéto takovéto brigády nebo takovéto dobrovolnické práce vítáme. Myslím že docela úžasná inspirace protože už jsem zaregistroval že některé firmy to dělají a hledají vlastně kde a jak. Takže u vás to může být poměrně jako rychlé a srozumitelné vlastně najít tu správnou správnou oblast kde pomoci.
11:16A nebo říkám to vymalování třeba chodeb prostě nebo toho zařízení máme i počítačové nebo IT firmy které nám třeba udělají sítě zdarma prostě našich zařízení třeba máme chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením že takže prostě tam udělali kompletní sítě aby lidé tedy mohli i s tím postižením prostě využívat třeba počítače a tak. Čili každou tu firmu jsme schopni nějak nasměrovat a využít úplně bych řekl jaksi na všechno. Vlastně neodchází od nás nikdo kdo by se cítil být nevyužit.
11:48Když se vlastně vezmu rozvoj rozvoj vaší firmy jste zmínil o tom že vlastně už jste eh v charitě 30 let. Eh co byly takové ty hlavní milníky eh které jste zažil a které nějak jsme posunuli vlastně skokově třeba i eh tu disidentskou charitu v Brně. Mhm. Tak od začátku vlastně jsme se inspirovali v zahraničí. Eh tady nikdo charitu neznal že tady pouze stát eh dělal některé pečovatelské služby provozoval ústavy pro mentálně postižené provozoval domovy důchodců. A nikdo nevěděl takovou tu moderní sociální práci takže jsme hodně jezdili do Rakouska a inspirovali se tam nebo i do Německa a přinášeli jsme taková ty takový ty nová témata prostě v těch sociálních službách že najednou člověk nemusel skončit v ústavu kde prostě teda znal opravdu jenom tu svoji postel a židli ale opravdu prostě že to bylo třeba chráněné bydlení kde mohl mít svůj svůj byt prostě kde chodili třeba asistenti se o něho starat že nebo nějaká domácí péče.
12:55My jsme jako charita začali vlastně s takzvanou domácí zdravotní péčí hned po revoluci kdy jsme chodili po domácnostech a do dneška bych řekl že to je naše největší a nejrozšířenější činnost. Třeba na Jižní Moravě zaměstnáváme 400 zdravotních sester který skutečně denně chodí k těm pacientům a snaží se je teda udržet co nejdéle v tom přirozeném sociálním prostředí a samozřejmě šetří i finance státu že protože ten člověk když by měl skončit v nemocnici nebo já nevím v nějakém pobytovém zařízení tak je to daleko dražší než když je teda v domácnosti a samozřejmě prostě má to na něho i příznivý vliv vlastně na jeho psychiku protože je pořád doma. A my jsme skutečně ta moderní medicína dneska je tak daleko že jsme ty lidi schopni udržet v jakémkoliv zdravotním stavu v domácnosti že třeba jim tam navezeme speciální polohovací postel různé dávkovače prostě různé dýchací přístroje a tak dále že skutečně ten člověk tam může dožít.
13:55vlastně až do smrti a snažíme se pracovat i s těmi rodinami protože to dřív nebylo zvykem že by umírající zůstal doma takže se snažíme spíše jako i vychovávat tu rodinu že skutečně je to přirozený prostě umírat doma ne někde v nemocnicích že prostě nebo v nějakých lůžkových zařízeních pro seniory a tak dále. Čili čili a samozřejmě i to si vyžaduje nějaké finance protože zdravotní systém toto úplně ještě nezná není to relativně okotvené takže vlastně od zdravotních pojišťoven dostáváme asi jenom 50% financí ostatní zaháníme různými sponzorskými dary sbírkami vlastně aby jsme vůbec tu činnost byli schopni uživit jo. Je to jmenuje se to domácí hospicová péče vlastně kdy už nejdeme cestou právě těch třeba lůžkových zařízení ale skutečně přiblížit tu péči v domácnostech těm těm uživatelům a těm rodinám.
14:50Máte v hlavě kolik stojí jedno lůžko v hospicu? Kolik stojí kolik to stojí u vás? Tak v hospici dostáváme nějaký nějaký paušál asi 2200 Kč a samozřejmě ta cena se pohybuje od 3500 prostě 4000 jaksi toho toho denního denního provozu. Co se týká té domácí péče tam to vychází tak kolem 500 Kč až 1000 1000 Kč jo. Čili prostě čtyřikrát levnější je ta péče v domácnosti než prostě v těch lůžkových zařízeních. A vy dostanete na to půlku? A my dostaneme půlku a říkám zbytek si si zháňíme různý různými dalšími způsoby možnosti ale myslím si že to je že to je Ano že to je budoucnost protože opravdu u nás ten ten ještě pořád stát se drží tam
15:55takovýho toho že musí provozovat ty velké nemocnice a a ty domovy důchodců a ty lůžkové zařízení to ministerstvo. Teď jsem četl někde že ministerstvo vydalo nějakou zprávu že do roku 2050 prostě má tady přibýt asi kolem 30000 lidí seniorů v seniorském věku a že je potřeba vybudovat 28000 nových lůžek. My říkáme: Na co? Na co? Vždyť to je všechno opravdu se dá nějakým způsobem jaksi nabídnout těm lidem službu v domácnosti a a A udržet je co nejde ale prostě v domácím prostředí že čili. Jasně. Málo že se chápu správně jestli si matematicky počítám tak vy státem ušetříte 2000 Kč denně a on vám za to zaplatí jenom půlku a zbytek musíte získat jinými způsoby. Tak.
16:23Jako zajímavá matematika. Eh docela. Proto jsme charita a proto to nějakým způsobem děláme. Ta činnost je samozřejmě nevýdělečná a proto právě sháníme různé další zdroje financování. Máme i nějaké hospodářské činnosti a snažíme Musíme se prostě nějak se nejenom natahovat ruku od toho státu získávat dotace ale i vlastní činnosti se nějak se nějak jakoby přičinit abychom tu abychom na ty finance dosáhli. Hm.
16:49Tak já doufám že nás poslouchá někdo ze zdravotních pojišťoven aby vlastně vás jako velmi silně podporovali protože ve finále ty zdravotní pojišťovny když vás budou podporovat tak by na to mohli vydělat ne? Ano a problém je ten že teď je otázka jestli někdo chce vydělávat jo jestli chce ušetřit v tom zdravotním systému protože by se muselo sáhnout do lůžkových kapacit nemocnic a tady těch jakoby lůžkových zařízení. A to se nikomu nechce protože to zase souvisí samozřejmě s výstavbou těch zařízení to jak se říká ty betonová lobby prostě který to nějakým způsobem podporují. Samozřejmě nezaměstnanost prostě protože ti lidi by najednou neměli co dělat že prostě a tak dále. Vono je to asi svázaný s hodně faktorama že nejde úplně jenom tak říct prostě šmahem že zrušíme polovinu teda lůžek v nemocnicích jo.
17:36Čili tak je to takový složitější ten systém. Já to mám trošku jako jiný pohled protože nezaměstnanost v České republice je tak extrémně nízká že pokud vytvořím tady nebo v zásadě převedu pracovní místa z těch nemocnic na na tu práci v terénu více. Hm hm. Tak si nemyslím že se to nějakým způsobem změní a jestliže tady budem plýtvat další energiemi tak měl jsem měli jsme tady na interview nebo na podcastu pana Jurku ze Skanské který říkal že dojde kámen tak ono stejně už nebude z čeho stavět.
18:13Ty nemocnice takže asi jiná možnost úplně úplně není a není to jiná cesta než prostě přestat s tou planetou plýtvat a začít ty věci dělat co nejrozumněji nehledě na to že možná že jo my jsme ve věku že za 10 20 30 let se dostane možná do podobné situace a já teda asi budu radši když když mi někdo pomůže může doma v mé posteli než aby mě jako mojí tetu dali někde do LDNky a a byl jsem ve sterilním prostředí rok možná dva. Ono je to ještě spojený s tím že často se setkáváme s tím že ty rodiny úplně na to nejsou připravený že nikomu se nechce zůstat doma prostě z práce že aby teda se staral o toho svého příbuzného proto právě chceme vytvořit i systém jako je třeba v Rakousku takzvaná 24 hodinová služba v domácnosti jo že opravdu je to samozřejmě drahé ale když si Rakušáci spočítali kolik peněz se dává právě do těch já často používám slovo lidojemu jo prostě že to jsou takový ty obrovské stavby Lužková zařízení který musí postavit a provoz je strašně drahý.
19:22Když si tohleto spočítali tak říkali tam nám ta 24 hodinová péče domácnosti se vyplatí daleko víc. Tam člověk platí nějaký 3000 euro měsíčně což on to poskládá z těch různých svých sociálních pojištění a z těch příspěvků který má na péči takže takže a říkám pořád se to vyplácí že že jaksi ta ta společnost na tom vlastně vydělá jo v tom konečném důsledku. U nás pořád je ta situace taková že ti politici často s nimi o tom mluvíme tak úplně ten zájem není proč by teda měli podporovat právě tu domácí péči a proč zrovna ne ty velká lůžková zařízení. Prostě tak úplně taky tomu nerozumím ale tak snažíme se to ovlivňovat. A čím si myslíte že to je že Je to hodně provázaný i s tím že vlastně každý ten politik by se rád vyfotil nejlépe před volbama před nějakým takovýmhle zařízením že pro seniory který postaví ve své obci.
20:21Takže a ta v té domácí péči toho moc není vidět že čili prostě tam se to moc mediálně asi nedá prodat. To je asi jedna věc. Pak jsem říkal určitě ty veřejné zakázky které tam provází prostě různé to jsou 100 milionové prostě částky že když se postaví třeba takovej Takovej domov pro seniory a není 150 lůžek tak to prostě jde třeba půl miliardy víc a tak dále že čili ono je v tom hodně bych řekl jakoby v jaksi věcí který jdou těžko
21:07ovlivnit. Tak věřme že když se o tom bavíme eh tak to trošku ovlivňujeme. Eh takže tomu nějakým způsobem pomáháme protože vlastně odkrýváme jakým způsobem vlastně to funguje i to financování i samozřejmě i kvalita života těch eh lidí kteří eh kteří jsou naše maminky babičky že jo takže takže myslím si že tímhle směrem bysme jednoduše jít měli. Hm. Podle mě je to návrat jakoby k tomu původnímu způsobu života kdy opravdu ta rodina žila pohromadě že prostě když se stárli rodiče tak byl nějakej ten vějmínek kde kde prostě mohli dožít a ti mladí se o ně starali prostě děti byly zapojený jo čili prostě vracet zpátky tady tu dobu kdy opravdu dá se říci to narození a smrt bylo součástí života.
21:36Dneska já nevím nebo v době totality tak prostě byli umírající převezeni někam za Plentu prostě a jenom aby nebyli vidět že umírají že prostě čili lidi si odvykli vidět umírajícího člověka a to si často potkáváme i v v těch rodinách že ta rodina má strach že když ten příbuzný bude umírat takže nezvládnu úplně všechno to a že mu nějak ublíží nebo prostě budou moci za to že tedy umřel. Takže to i s tímto pracujeme s tímto strachem říkáme jim přesně jak to bude probíhat. Máme 24 hodinovou službu lékaře zdravotní sestry říkáme kdykoliv prostě ve dne v noci když zavoláte lékař přijede prostě je schopen to řešit pokud to bude nějaká komplikace takže takže dodat i té rodině takovou sebedůvěru v podstatě a jistotu že které je nenecháme v tom a že opravdu se se postarají až do konce.
22:25No že řešíte nejenom tu část vlastně péče o toho člověka aby když syn nebo dcera prostě chodí do práce o ně bylo postaráno ale řešíte vlastně i ty rodiny s nějakou psychologickou podporu jako poradu prostě jakým způsobem ty věci zvládat. Ano. Tam je to v podstatě my tomu říkáme komplexní péče. Tam je vlastně vytvořen v každé té rodině takzvaný multidisciplinární tým kde vlastně lékař zdravotní sestra sociální pracovník pečovatelka ale i dobrovolník který tam třeba pomáhá a je tam psycholog i duchovní jo čili i třeba máme zkušenosti že třeba s tou rodinou až rok po smrti třeba ten psycholog pracuje protože se třeba úplně nevyrovnali s tím že teda jim někdo blízký odejde zvlášť když je to třeba dítě nebo mladý člověk takže prostě je potřeba jak ta ta ta péče vlastně ještě po smrti toho člověka.
23:17A často ti naši lidi se stávají součástí rodiny jo že si na ně ta rodina tak zvykne že tam potom i docházejí po smrti toho příbuzného a starají se třeba ještě o ty další členy rodiny.
23:30Mockrát děkuju úplně úplně mě mrazí co v tom tématu bavíme protože já sám jsem byl při tom kdy mi umřeli příbuzní moje tchýně mi umřela doma v zásadě a bylo to hodně hodně smutné protože stejný víkend se můj bratr ženil.
23:50důležité že jste ji že jste ji udrželi v tom domácím prostředí že jste ji nedali někam do do do Lůžkové nebo ho zařízení nebo do nemocnice.
23:57Eh jasně. Eh rozumím rozumím tomu a jsem tomu rád a úplně mě doopravdy mrazí. Eh ono mockrát děkuju za za aktuální povídání eh a my si v dalším díle našeho podcastu budem povídat o dalších tématech takže se moc těším na další týden a věřím že naši posluchači z podcastu Jobno pan Haičman zaujal a že se za týden znovu uslyšíme. Děkuju na slyšenou.
Přepis je bez rozlišení mluvčích — Google to pro češtinu neumí. Přepis je strojový drobné chyby v něm být mohou.
