← Zpět na epizody
#722. díl28 min15. 8. 2025technologieumělá inteligence

„Startup founder je největší chudák“

Tomáš Malovec · CEO · Born Digital
Obal epizody #72 — Tomáš Malovec · CEO · Born Digital
Zatím obrázek epizody — nahradí ho foto z natáčení
Poslechnout epizodu 28 min
0:0028:00

O epizodě

  • 🎙 CEO podcast s hostem, který ví, jak technologie mění svět komunikace.
  • Tomáš Malovec, CEO společnosti Born Digital, se s námi podělil o to, jak jejich AI řešení pomáhá firmám mluvit se zákazníky přirozeně a efektivně – a to v desítkách jazyků, bez ztráty lidskosti.
  • V epizodě jsme probrali:
  • 💡 Jak Born Digital dokáže převést složité procesy zákaznické podpory do jednoduché a plynulé konverzace.
  • 🌍 Proč je lokalizace a kulturní citlivost v AI komunikaci stejně důležitá jako technologie samotná.
  • 🚀 Jak se startup může dostat k mezinárodním klientům a co se při tom naučil CEO z první ruky.
  • Tomáš otevřeně mluví o úspěších, ale i o výzvách, které přicházejí s rychlým růstem. A hlavně – o vizi, že AI není konkurencí pro lidi, ale jejich spojencem.

Klíčové myšlenky

„Ve finále je pro mě ta motivace změnit něco, na co budu hrdý. Udělat něco signifikantního, co změnilo životy aspoň nějakého malého počtu lidí. To mi s postupujícím věkem přijde jako daleko větší hodnota než hromadit majetek.“
AI je stroj, ne člověk

Tomáš Malovec předesílá, že není filozof ani sociolog, takže mluví svůj názor vycházející ze zkušenosti — a jestli je správný, nechává na posluchači. Je silně přesvědčený, že AI je stroj. Statisticky vyhodnocuje data, která existují, a odhaduje, jak má na danou situaci reagovat. Někdy jí firmy dávají vizuál člověka, aby to pro obsluhu byl známý zážitek, ale nic to nemění na tom, že jde pořád o stroj s rádoby lidskou podobou. Že má informace jako člověk a je přesnější, je fakt: reasoning modely jsou na úrovni znalostí pětadevadesátého percentilu absolventů doktorského studia, což je opravdu hodně. Ale ani kalkulačka, která počítá rychleji a přesněji než tisíc lidí, není víc člověk než těch tisíc lidí. A pocity? Stroj je umí simulovat — když se ho zeptáte, domyslí si, co má odpovědět, podle odpovědí, které v minulosti našel. To ale neznamená, že je má, a Malovec si nemyslí, že je někdy mít bude. Bude se člověku jevit stále bližší, ale člověkem nikdy nebude.

Otevírá to Pandořinu skříňku

Milan Mahovský oponuje, že mozek vnímá spíš jako neskutečně výkonný stroj — paměťové buňky běží na receptorech a chemických vazbách, tedy na nějakém fyzikálně chemickém uspořádání, které na úrovni čipů probíhá jinak, ale trochu podobně. Věří, že se to bude čím dál víc blížit a že za nějakou dobu bude možné říct, že humanoid má opravdu podobné pocity jako člověk. Tomáš Malovec přiznává, že svůj názor formuloval i proto, aby se cítil bezpečněji: opačná myšlenka otevírá Pandořinu skříňku a přesně to, čeho se lidé bojí ze sci-fi knížek. Mahovský to uzavírá optimisticky — člověk je podle něj dost chytrý, aby s humanoidy našel koexistenci, a budoucnost jeho dětí bude pozitivní.

Navigace a vynález písma

Zhloupneme, když toho hodně přenecháme AI? Z určitého pohledu ano, říká Tomáš Malovec, ale má to dvě strany. Vezměte si navigaci. Představte si dovolenou s rodinou před příchodem GPS — kolikrát jste se pohádali, kdo může za to, že jste špatně odbočili, a jak vám to změnilo atmosféru. S navigací se už nehádáte, je to komfortní a je to super věc. Na druhé straně jsme možná přišli o schopnost zorientovat se sami. Je to filozofická otázka: jsme hloupější, nebo máme větší komfort života? A dá se jít do daleko starší historie. Když se objevilo písmo, byla podle něj úplně stejná diskuze. Racionálně vzato bylo písmo skvělá věc: díky němu se daly věci zaznamenat a uchovat pro další generace, vznikl knihtisk, vznikl internet. Jenže než bylo písmo, byla rétorika doménou vybraných lidí, kteří si své myšlenky museli promyslet a uměli je jako jediní přednést, a jejich projevy se často rýmovaly, aby si je zapamatovali. S příchodem písma dokáže odprezentovat kdokoliv cokoliv, co mu někdo jiný napsal — a nemusí být duševním autorem té myšlenky. Malovec věří, že i tehdy byla skupina lidí, která říkala, že kvůli tomu lidstvo zhloupne. Teď přichází umělá inteligence a znovu jde o to vyhodnotit, co převažuje.

Zakázat telefony ve školách

Milan Mahovský otáčí téma na školství, kde vidí dva protichůdné přístupy. První říká: zakážeme telefony, Google i ChatGPT ve školách a budeme vzdělávat klasickou formou — a takové názory podle něj některé skandinávské školy skutečně přijímají. Druhý je přesně opačný: nechme děti používat cokoliv a hledejme způsob, jak budou fungovat v praxi, protože v praxi jazykové modely používat budou, ať už GPT, nebo Gemini. Proti tomu stojí psychologové, podle kterých má využívání technologií a sociálních sítí v dětském a dospívajícím věku jednoznačně negativní dopad.

Klíče od auta a knihovna

Tomáš Malovec staví odpověď na srovnání dvou světů, které sám zažil. Slovenská univerzita byla ten konzervativní svět: učili je vědomosti a ty museli být schopni zreplikovat, občas u toho trochu přemýšlet. Pak studoval ve Finsku, kde čtyřhodinové cvičení začínalo tím, že jim učitelka dala klíče od auta a řekla, ať jedou udělat průzkum do knihovny, zpracují ho a na konci z něj udělají prezentaci pro zbytek kolektivu. Přesně tohle pak dennodenně dělal ve své práci — finská škola ho na to připravila, slovenská skoro na nic z praktických dovedností. Extrapolováno o dvacet let později do doby AI: škola má naučit na situace, se kterými se člověk potká v zaměstnání a v reálném životě. A tam se ho nikdo nezeptá, aby vyjmenoval všechny státy světa — nikoho to nezajímá, ví, kde to najde. Budou mu ale dávat úkoly, které musí splnit, a bude je plnit všemi dostupnými technologiemi.

Tomáš Malovec odpověděl i na otázky z CEO Playbook
Věc, které jsem dřív věřil, ale dnes už ne
Tomáš Malovec by byl strašně vděčný, kdyby mu tohle někdo řekl dřív, než se rozhodoval sám — měl velmi nepřesné informace a snaží se to teď evangelizovat hlavně mezi mladými lidmi, kteří to rozhodování dělají velmi často. Zkusí to porovnat. Jeho dvacetiletá kariéra byla v korporátních a konzultantských společnostech, kde dělal digitální transformace velkých korporátů, řídil stovky lidí a rozpočty v řádu stovek milionů až miliardy. Právě kolem těch transformací se začaly pohybovat technologické startupy — a jemu se to zalíbilo: tohle je zajímavé, tímhle se dá změnit celý svět, dá se to naškálovat, ten svět je dynamický. A většina lidí si řekne, jaký je asi život foundera technologického startupu: celý den brainstormuje, pije nějaké latte, dělá zajímavé věci, čeká ho budoucnost, čte o firmách, které nabraly stovky milionů, a k tomu je ještě strašně bohatý. Takže skvělý život. Přesně takovou představu měl i on, dokonce si říkal, že získá navíc svobodu, protože v jeho okolí byl founder, který vždycky půl roku bydlel v Jihoafrické republice, a on si ten modus operandi zažil. A realita není trochu jiná — realita je radikálně jiná. Startup founder je největší chudák, a to není řečeno s nadsázkou. V korporátu máte na všechno lidi, děláte věci, které odpovídají vaší roli, rozhodujete o věcech, které jsou vám blízké, byť o velkých rozpočtech, a nemusíte se trápit tím, co automaticky zajišťují jiná oddělení. Pak založíte startup, naberete první tři lidi a najednou jeden chce větší monitor, druhý nebude dělat testování — a vy děláte věci, které byste nikdy dělat nechtěli. To je úděl startupového foundera a musí se na to připravit: několik let bude dělat věci, které by v korporátu nikdy nedělal a nikdy by ho nebavily. Brainstormují u něj ve startupu jiní lidé, on dělá všechno to, co nikdo dělat nechce. Má to i pozitiva, mění věci kolem sebe, ale jsou to pro něj nejtíž vydělané peníze v životě a řádově těžší práce než jakákoliv předchozí.
Nejlepší a nejhorší rozhodnutí, které mě něco naučilo
Nejlepší a nejhorší investice, kterou jsem udělal
Na stejné otázky odpovědělo dalších 53 ředitelů Co je CEO Playbook

Přepis rozhovoru

Zobrazit celý přepis 4 096 slov · 44 úseků

Mohlo by vás také zajímat