Jaké číslo mě jako CEO zajímá nejvíc

V obchodě hlídá dvě věci a ani jedna sama o sobě nestačí. První jsou tvrdé výsledky — tržby, prodané kusy, marže — a k nim realistické cíle a systém, který lidem umožní jich dosáhnout. Druhá je zákaznická zkušenost, protože obchodní zástupce, e-shop i chatbot jsou tváří firmy. Dobré výsledky vytlačené na sílu podle… něj nejsou udržitelné, stejně jako spokojený zákazník, na kterém firma nevydělává. Ta dvě čísla je potřeba držet v rovnováze: jedno říká kolik, druhé jak dlouho to vydrží.číst dál

Číslo, ke kterému se Milorad Mišković vrací nejčastěji, je 122 000 — tolik bytů podle něj chybí jenom v Praze. Je to akumulovaný deficit z posledních sedmi až deseti let, kdy developeři nemohli trhu nabídnout tolik bytů, kolik po nich chtěl. Nebylo to podle něj o penězích ani o pozemcích, ale o povolování. K tomu… připočítává třicet až čtyřicet tisíc lidí, kteří se do Prahy každý rok stěhují, a čeká, že deficit v následujících třech až pěti letech vyroste na sto padesát tisíc i víc.číst dál

Negativem startupu je finanční náročnost — každou korunu je potřeba zvažovat. Vojtěch Malina to ale rovnou překládá do pozitivního. I oni mají silný marketing a říkají si, že jedou naplno, ale každou vydanou korunu velmi pečlivě zvažují, měří a snaží se dohledat, co jim přinesla. U velkých firem to podle něj není tak,… že by to nedělali, ale narážejí na limit: nedohledáte to, protože je to tak velké, že se to někdy obtížně měří a někde se to rozplyne. Oni se u každé marketingové kampaně dívají úplně na všechno — komu to šlo, kdo to otevřel, jak s ním komunikovali a jak komunikoval on s nimi, jestli se k nim vrátil, jestli z něj ve finále udělali klienta, kolik času nad tím strávili od prvního kontaktu, jestli to bylo dlouho nebo málo a kolik je to stálo. Startup vás podle něj donutí věci opravdu hlídat a měřit, a ve finále je to správně, protože takhle by to mělo jít u všech firem. Naučil ho to ředitel Liftaga jako unit economy: co je daná jednotka, kolik mě stojí a kolik mi přinesla — a je dobré to neustále počítat a přepočítávat. A nejde jen o počítání: donutí vás to mít na to nějaký jednoduchý proces. Umět to rychle vyhodnotit, rychle zobrazit, udělat z toho opravdu rychlý přehled nebo analýzu, někomu ji poslat, nasdílet si ji a říct si, jestli se to vyvíjí dobře, nebo to zastavíme, protože se to nepovedlo a zpětná vazba není dobrá. Ta nepříjemnost na začátku, že musíte každou investovanou korunu strašně pečlivě zvažovat, vás tak motivuje dělat rozhodování velmi efektivně — a efektivně neznamená jen levně, ale i rychle, optimálně a dobře sdíleně. Umožňuje vám to nebát se rozhodnutí dělat: když vidíme data, řekneme si, že zastavujeme a další sérii kampaní neděláme, protože není dobře připravená nebo je špatně načasovaná. Zastaveno, hotovo — a druhý den jedeme něco jiného. Neříká, že to v korporacích možné není, ale prostředí tomu tam tak nakloněné není.číst dál

Když se na halucinace podíváte úplně z velkých čísel, jsou u těch nejznámějších modelů někde od jednoho do necelého jednoho procenta, říká Michal Kubíček. A když halucinaci chápeme tak, že někdo kecá a říká něco, co není úplně pravda, pak tyhle modely kecají možná mnohem míň než lidi. Problém je, že to říkají přesně… tím strašně suverénním způsobem, takže tomu máme tendenci věřit. Určitě proto doporučuje používat nástroje, které jsou k tomu určené: řeknete modelu, ať jde a najde ten zdroj, ať vám řekne, odkud informaci má — a on vám nějaký zdroj dá. Někdy si ho ale vymyslí, takže je potřeba prokliknout. Nebo používat nástroje typu Perplexity, což je AI vyhledávač, který už zdrojuje. Kubíček ho sám strašně rád používá, když jde na jednání: nechá si udělat výzkum o dané firmě, model projde šedesát webů a řekne mu, co to je za firmu, co dělá, kdo je majitel a jaké má ten majitel záliby — a pokud to na internetu je, opravdu to najde a on má velkou jistotu, že to halucinovat nebude. Nebo zmiňovaný Notebook LM, kam vloží dokument, třeba nějaký zákon nebo směrnici, a může se přímo doptávat, která směrnice u nich řeší půjčování — a model mu řekne, že tahle a je to tak a tak.číst dál

První ze čtyř škatulek Františka Zemana je správně vedené účetnictví a reporting nad ním. Předesílá, že to možná zní jako poučování, ale je to podle něj to, co odráží, jestli se podnikání daří. To správně přitom znamená se vším, co k tomu patří, včetně časového rozlišování, které my podnikatelé považujeme za zbytečné… a naši daňoví a účetní poradci po nás chtějí. Po letech a po všech fuckupech, které má za sebou, zjistil, že je to základní ingredience, a ve velké řadě středních i některých větších firem to zdaleka není samozřejmé. Reporting nad tím účetnictvím musí říct, jak jsou výnosné jednotlivé projekty, jak jsou výnosné jednotlivé aktivity u zákazníků a jak jsou výnosné jednotlivé produkty a služby. Bez toho se podle něj nedostanete k tomu, abyste věděli, jestli vaše strategie a aspirace vůbec fungují. Vrací se tím k písmenu M z metodiky OGSM: measurement je to, co na konci řekne, že mám takovou aspiraci, takový produkt a takhle se mu ekonomicky daří. Používá k tomu fotbalovou paralelu: neměří se to na šance ani na expected goals, ale na to, kolik gólů opravdu padne.číst dál