Nejlepší a nejhorší rozhodnutí, které mě něco naučilo

První pár let bylo podle Tomáše Malovce fakt těžkých a říkal si, že ho to možná baví, možná ne, ale daň za to je obrovská. Ta daň je, že nevíte, jestli za tři měsíce vaše firma bude existovat. Nevíte, jestli za tři měsíce nebudete muset desítkám lidí, kteří za vámi přišli a kteří vám důvěřují, říct, že už druhý den… nemají chodit, protože je nemáte z čeho zaplatit. Obětovali jste čas na úkor rodiny a svých koníčků a nechcete ten čas po pár letech hodit za hlavu se slovy, že jste to tedy nezvládli. To je obrovský tlak — tlak, který si člověk v korporátu neumí představit. Když v korporátu řídí projekt za miliardu, nejhorší, co se může stát, je, že mu ta miliarda dojde, on přijde za managementem, vysvětlí důvody, proč se to stalo, a požádá si o druhou. Nic horšího, než že ho vyhodí, se mu stát nemůže. U startupu je to tak, že vy vyhodíte ty zaměstnance a zavřete firmu — zaměstnance, kteří přišli za vámi a kteří vám důvěřují. Tíha té zodpovědnosti je obrovská. A co je ta podmínka, ta cena? Člověk, který v životě startup neměl, řekne, že jsou to peníze. A je to úplně jinak: člověk, který startup má, si roky odříká, protože jeho plat ve startupu je možná tak desetina toho, co měl v korporátu. Startupista rozhodně není bohatý člověk.číst dál

Adam Kurzok se brání obecným radám, protože i ve StartupYardu jich dostávali hodně a byly protichůdné; pamatuje si, jak mu jeden významný český investor řekl, že rozvoz jídel absolutně nedává smysl, protože jednotková cena objednávky je malá. Hlavní lekcí je pro něj to, že každý má svůj příběh a své silné stránky,… kterých by si měl být vědom. Člověk by o sobě měl neustále pochybovat, ale zároveň neztratit sebevědomí v tom, co chce udělat a čeho chce dosáhnout. Ze svých vlastních failů, ke kterým se nebojí přiznat, vyvozuje jednu konkrétní věc: baví ho budovat expertizu v jedné určité oblasti. Kdo se nějakému oboru dlouhé roky věnuje, vidí v něm příležitosti a dokáže je posoudit a využít mnohem líp než někdo, kdo vyjde vysokou školu a rozhodne se v tom oboru udělat startup. Milan Mahovský to shrnuje tak, že se kovář má držet svého kopyta a nevymýšlet kraviny v úplně jiném segmentu, protože tam se bude muset naučit strašně moc věcí.číst dál

Na závěr shrnuje Vít Šubert dvě lekce. U startupů platí, že startup je sprint, ne maraton: je to série sprintů a přesně takhle nad byznysem musí zakladatel přemýšlet a takhle fungovat. U restrukturalizací se to týká hlavně majitelů firem, kteří se mají zamyslet včas. Mají číst zprávu a hlavně čísla, nic si nenalhávat… a sledovat, jestli byznys nezačíná zásadně zpomalovat. Právě v tu chvíli je potřeba to začít řešit, ne až ve chvíli, kdy už firma zpomalila a padá dolů, protože pak je to strašně těžká a velmi bolestivá práce. Milan Mahovský k tomu za startupy přidává hashtag vydrž: makej, vydrž, dvacetkrát a trochu jinak, a pořád hledej.číst dál

Nejzásadnější rada Daniela Ryšky pro toho, kdo chce založit franšízu, zní nevymýšlet kolo. Stačí se koukat po světě, vzít si top nápady nebo to, co funguje jinde, trochu to upravit, předesignovat, přizpůsobit vlastnímu vnímání, a nestydět se za to, že si člověk bere nápady od jiných. U značky RIA to udělali přesně… takhle: inspirovali se třemi úspěšnými globálními koncepty, zkombinovali je do jednoho a vytvořili unikátní značku, která ve skutečnosti není novinkou, jen kombinací v hezčím designovém kabátu. Druhou radou je špičkový obal a design, tedy výrazné a odlišitelné barvy. Třetí je spustit franšízu tak, aby ji franšízant nemusel odedřít sám, protože jiné koncepty toho na něj nechávají víc. Čtvrtou je top lokalita: můžete mít sebelepší produkt i značku, ale na blbém místě to fungovat nebude, a platí to i naopak. Pátou radou je vybírat si lidi tak, jak to člověk sám cítí. Kdo je analytický, vybere si lidi blízké sobě; kdo pracuje na základě toho, jak si s lidmi rozumí, se má obklopit lidmi, se kterými si má co říct a na které se těší.číst dál

Rozhodnutí, které Tomáše Valu nejvíc posunulo, přišlo z cizí věty. Šéf jedné externí IT firmy mu nastavil zrcadlo: na LinkedInu se chlubíte novou pobočkou se showroomem, sklady a pozemkem za sto padesát milionů — a přitom je vám líto utratit třicet milionů za platformu, která bude přínosem pro všech padesát poboček a… může být základem i pro expanzi do zahraničí. Před osmi lety to podle něj byla skoro no-go zóna. Zachrastilo mu to v hlavě a naučilo ho dívat se na takové výdaje v delším horizontu jako na investice do budoucna. Dodává ale hned druhou půlku lekce: ne za každou cenu. Přínosy je potřeba mít dobře spočítané, protože vyhodit peníze jde strašně jednoduše.číst dál