Jak ve firmě využíváme umělou inteligenci

Umělá inteligence a práce s daty jsou podle Vojtěcha Maliny obrovské téma, ale zemědělství si na ně bude zvykat dlouho. Prostředí není AI friendly: farmy trápí podzaměstnanost, jeden člověk tam dělá víc činností a jeho pozornost je roztříštěná, takže i dobrý nástroj se těžko předvádí, vyjednává a nastavuje. Zároveň… vidí, co s daty jde — modelovat scénáře typu co se stane, když na těchhle parcelách zaseju tohle, když tady přestanu hnojit nebo když prodám komoditu za tuhle cenu při těchhle nákladech. Na využití AI už pracují a příležitost považuje za gigantickou; otázka je, jak ji na trhu ukázat, odprezentovat a zaujmout.číst dál

Ve svých firmách pracuje Michal Kubíček s umělou inteligencí zhruba od roku 2016, dívat se na ni začali kolem roku 2014. Byla to bohužel smutná doba pro rozvoj AI aplikací: v Česku byli tak dva lidé, kteří se tomu věnovali vážně a byli ochotní to dělat komerčně, zbytek byl na univerzitách nebo zaměstnaný v Seznamu. A… bylo to strašně drahé — pro relativně malý e-shop, jaký tehdy měl, to bylo fakt těžké, protože jeho tehdejší měsíční obrat udělají dneska zhruba za dopoledne. Protože ale vždycky měl blízko k technologiím — a protože je líný, takže když musí něco dělat dvakrát nebo třikrát, hledá nástroj, který to udělá za něj — zkoušeli to dál. Lidé jsou totiž strašně drazí a nástroj je vždycky levnější. Doopravdy se to rozjelo někdy v roce 2016 a 2017, kdy našli řešení a část si vyvinuli sami: byly to doporučovací algoritmy, tedy recommendation engines. Dneska to zná každý z Netflixu, kde si pustíte korejský seriál a už se korejských seriálů nezbavíte, nebo z toho, že si koupíte sekačku a ta za vámi měsíc jezdí po internetu. Právě tohle začali zavádět do e-shopu a strašně jim to pomohlo — po několika měsících dělaly jenom tyhle automatické nástroje čtyři miliony obratu. Druhým zvratem byl covid. Museli přeorganizovat celé procesy ve firmě, objednávky rostly o stovky procent a odpadla jim zákaznická podpora pro zahraničí s rodilými mluvčími, ta jim úplně zkolabovala. Stáli před rozhodnutím, jestli e-shop zavřou, nebo to udělají jinak pomocí nástrojů generativní umělé inteligence, které už tehdy existovaly — a tak to začali zpracovávat ještě víc. Až nějakou dobu potom přišel ChatGPT a veřejně dostupné nástroje, u kterých je aplikací samozřejmě celá řada.číst dál

Že tuhle revoluci zažíváme, Vojtěch Křenovský absolutně nepopírá. Jeho zkušenost s jejich výrobky ale je, že když pomineme chatboty, samotná implementace AI do průmyslových řešení je daleko pomalejší, než jak bývá prezentována. Dá se to rozlišit: u sériové výroby, kde ty modely ovlivňuje míň faktorů, je to asi snazší.… Oni mají trošku problém v tom, že jejich řešení nejsou opakovatelná a faktorů, které do modelu vstupují, aby se to vypočetlo, je mnohem víc. Kvůli tomu dokonce založili interní oddělení, které se věnuje digitalizaci a implementaci AI. Přesto vždycky, když si poptají externí firmu, která jim s tím pomůže, a navštíví její workshopy, kde prezentují hotová řešení, tak po zatažení do jejich vlastního problému zjišťují, že to vezme trošičku víc času, než by se zdálo. Příklad, kde se AI dobře uplatní, je optimalizace spotřeby materiálu na řezových plánech, když dělíte plech na laseru — tam mají jedno řešení ve zkušebním provozu. Teď chtějí plánovat i fronty práce na svařovnách. Jenže tam máte různě kvalifikované svářeče, na jednotlivých pracovištích rozličné možnosti manipulace, jiné rozměry, různou zkušenost svářečů a jiné požadavky v rámci kapacitního plánu. Faktorů, které to ovlivňují, je tolik, že model bude buď hrozně jednoduchý a tu službu vám nepřinese — a pak je lepší spolehnout se na zkušeného člověka — nebo vývoj toho modelu zabere mnohem víc času. Vojtěch Křenovský tedy není z těch, kdo by se bál, že nás tady AI ovládne. Ani robotizace jejich výroby zatím nedává ekonomický smysl, protože by museli mít pro jednotlivá řešení armádu programátorů, kteří by ty programy vytvářeli: výrobek se neliší jenom tvarově, ale má i různý základní materiál a spoustu dalších parametrů, které je potřeba dodržet. Ta revoluce se děje, ale on ji nevidí tak brutálně agresivní, jak se o ní mnohdy mluví.číst dál

Když padne otázka, jestli se firma dělající outsourcing účetnictví dá z velké části nahradit umělou inteligencí, Tomáš Malovec odpovídá, že v českém podcastu souhlasí s velkou částí — kdyby mluvil s americkým investorem, řekl by kompletně, a myslí si, že by nebyl daleko od pravdy. Prakticky všechny aktivity a procesy,… které v takové firmě lidé vykonávají, dnes AI zvládne, a s větší přesností než člověk. Jde už jenom o to, udělat to efektivně, bezpečně a kontrolovatelně. Ukazuje to na příjmu faktur, protože si pod tím každý dokáže něco představit. V běžné firmě je nemalé oddělení lidí, kterým chodí e-maily od dodavatelů: buď je faktura přiložená, nebo na ni někdo zapomněl a je potřeba mu odepsat, může být neotevíratelná, může mít nesprávné údaje, a když je konečně správná, je potřeba z ní data vytáhnout a zkontrolovat, jestli sedí s objednávkou. Člověk si řekne, že na tohle potřebuje lidi, protože je u toho potřeba přemýšlet. Dnes to jde: AI všechny ty kroky zvládne jednoduše a precizně, a když něco chybí, vykomunikuje si to s člověkem a je přitom trpělivá — když někdo napopáté nedokáže poslat e-mail s přílohou, nenapíše mu, co si o něm myslí, ale slušně ho navede. Ještě hezčí procesy jsou podle něj v pojišťovnictví. Vybavte si svou poslední pojistnou událost: doložíte údaje, několikrát voláte s likvidátorem, čekáte měsíc na peníze, a když nepřijdou a zavoláte, dozvíte se, že jste něco zapomněli doložit, i když jste měli jistotu, že jste doložili všechno — nekonečný ping-pong. Instantní digitální likvidátor to obrátí: poskytnete údaje portálem nebo mailem a do pár minut vám přijde e-mail, že peníze jsou na cestě, nebo že je potřeba doložit ještě tohle. Větší pojišťovny mají stovky likvidátorů, kteří nedělají nic jiného, než že komunikují s lidmi a shánějí informace. AI je na to připravená, zlepšuje to kvalitu služby pro zákazníka a významně snižuje náklady. A přitom je to pořád podle něj jeden z těch méně zajímavých případů.číst dál

Adam Kurzok počítá s tím, že jakákoliv role v jakékoliv společnosti bude nahrazena botem, který nespí, nemá nálady, nechce větší plat a dělá přesně to, co mu člověk řekne. Ukazuje to na vlastním produktu, který automatizuje překlady jazykových mutací e-shopů, a hlavně na tom, jak se takový produkt prodává. Když ho… popíše jako software, který dělá to a to a když nastane tohle, stane se tamto, má klient za pět minut hlavu jako balón, protože v té abstrakci nepochopí, co to pro něj vlastně dělá. Když ale ten samý pitch udělá jinak a řekne, že mu dá tři pracovníky, kteří se přihlásí do jeho e-shopu a podle nejlepšího vědomí a svědomí lokalizují jeho produkty tak, aby se co nejlíp prodávaly v Rumunsku a Bulharsku, řekl tím okamžitě totéž, jen srozumitelně. Právě proto AI nevnímá jako chytrého odpovídače, ale jako armádu pracovníků. Vychází z toho, že jakoukoliv činnost jde nakouskovat na malé opakující se rutinní úkoly, a pokud je zvládne autonomní bot, který se v nějaké části umí sám rozhodnout, je to v jeho oboru revoluční věc. Bere to jako příležitost a cílem pro letošní rok je vědět, jaké pracovníky jim AI může dodat.číst dál