Věc, které jsem dřív věřil, ale dnes už ne

Ve fabrikách je tohle všechno už dvacet, třicet let a ve skutečnosti je to, co je v továrnách, byznysově i obratově mnohem zajímavější než generativní umělá inteligence, upřímně říká Michal Kubíček. Je to takzvaný machine learning a má mnohem větší uplatnění. Začíná to chytrými čidly, která dáte ke stroji a která… rozpoznávají vibrace, hluky a zvuky a dokážou vás včas upozornit, že se tam děje něco špatného — ještě mnohem dřív, než si toho všimne lidská obsluha. Navíc dneska existují fabriky, kde je na celý provoz šest lidí, a obcházet všechny stroje není v lidských silách; čidla to zvládnou velmi dobře analyzovat a zaznamenávat. Uplatnění v průmyslu jsou opravdu stovky až tisíce, včetně computer visionu, který rozpoznává zmetkovost a nezmetkovost. A je to něco, s čím tady jsme dlouho — a vlastně se tomu ani neříká AI. I chytrý termostat, který máte doma, je dneska AI: akorát se tomu před rokem nebo dvěma říkalo chytrý termostat a dneska se tomu říká AI, aby se to lépe prodalo.číst dál

Že geografický kontext u piva znamená kvalitu vody a kvalitu chmele, je podle Petra Kovaříka strašný mýtus. Pivovarství si totiž pořád pamatujeme z devatenáctého století a tehdy kvalita vody opravdu byla naprosto zásadní pro varní proces i pro kvalitu piva — jenže tehdy nebyly žádné úpravny vody, vodárenství nikdo… nerozuměl, a tak vodu pro varní proces nešlo upravit tak, aby byla ideální. Kde jste byl, takový zdroj jste měl, a to skutečně ovlivňovalo kvalitu. Dneska si domácí filtraci koupíte běžně a komerčně; piva se vyrábějí z varní vody, která má parametry až kojenecké vody a normálně se pro tenhle účel připravuje. Pro český ležák, což je dominantních pětadevadesát procent tuzemských piv, je vhodná varní voda o velmi podobných parametrech — a ta je dneska dostupná pro všechny. U chmele rozdíl být může, ale i tady to není jednoznačné: český chmel je vhodný hlavně kvůli aromatu, nemá vysokou hořkost, a proto se většinou používá až na tu poslední dávku při vaření, zhruba dvacet až pětadvacet procent. Základní dávku hořkosti dominantně všechny pivovary českým chmelem nedělají, mohou tam být i jiné chmely — a čeští chmelaři navíc začali pěstovat i hořké odrůdy. Ten skutečný geografický kontext je podle Kovaříka ječmen a slad. To je surovina, které se při výrobě piva používá nejvíc, a zároveň největší variabilní náklad — v ceně piva bude slad to nejdražší a nejnákladnější, snad kromě plechovky. A právě proto se v některých částech světa používají alternativy jako kukuřice nebo rýže, kvůli kterým pak některá piva chutnají jinak.číst dál

Univerzální rada podle Vojtěcha Křenovského neexistuje. Výroba energie ve střední Evropě a v českých podmínkách vždycky bude o energetickém mixu a vždycky bude muset respektovat fyziku — fyzika nám dává ty hranice. Fotovoltaiku všem přeje a smysl má. Na privátním majetku ho má ale mnohdy jen tehdy, když je doplněná —… a to zdůrazňuje — bateriovým systémem s dostatečnou kapacitou, když si dobře zmapujete a zhodnotíte svoji spotřebu nejen v průběhu dne, ale i v průběhu týdne a roku, jak se mění roční období, když je nadimenzovaná na dostatečnou velikost a když nedělá neplechu nekontrolovanými přetoky do sítě a nenarušuje stabilitu přenosové soustavy. Ideální je, pokud ten proud používáte na dobíjení elektromobilů — byť nemá rád militantní řešení ve stylu diesel ano, diesel ne. Vždycky ho trápí a někdy až irituje, že se problematika Green Dealu smrskla na strašně malé procento problémů a stáhla se pouze ke spalovacím motorům. Vždycky to bude o mixu. Příroda nám tuhle možnost dává, tak ji využijme — ale prosím respektujme fyziku. Když si dáme fotovoltaiku na střechu všichni a baterie mít nebudeme, což bývá spojené s vyšším nákladem na instalaci celého systému, nebudeme se pak moct divit, že dodávky elektřiny budou velice nestabilní.číst dál

Tomáš Malovec by byl strašně vděčný, kdyby mu tohle někdo řekl dřív, než se rozhodoval sám — měl velmi nepřesné informace a snaží se to teď evangelizovat hlavně mezi mladými lidmi, kteří to rozhodování dělají velmi často. Zkusí to porovnat. Jeho dvacetiletá kariéra byla v korporátních a konzultantských společnostech,… kde dělal digitální transformace velkých korporátů, řídil stovky lidí a rozpočty v řádu stovek milionů až miliardy. Právě kolem těch transformací se začaly pohybovat technologické startupy — a jemu se to zalíbilo: tohle je zajímavé, tímhle se dá změnit celý svět, dá se to naškálovat, ten svět je dynamický. A většina lidí si řekne, jaký je asi život foundera technologického startupu: celý den brainstormuje, pije nějaké latte, dělá zajímavé věci, čeká ho budoucnost, čte o firmách, které nabraly stovky milionů, a k tomu je ještě strašně bohatý. Takže skvělý život. Přesně takovou představu měl i on, dokonce si říkal, že získá navíc svobodu, protože v jeho okolí byl founder, který vždycky půl roku bydlel v Jihoafrické republice, a on si ten modus operandi zažil. A realita není trochu jiná — realita je radikálně jiná. Startup founder je největší chudák, a to není řečeno s nadsázkou. V korporátu máte na všechno lidi, děláte věci, které odpovídají vaší roli, rozhodujete o věcech, které jsou vám blízké, byť o velkých rozpočtech, a nemusíte se trápit tím, co automaticky zajišťují jiná oddělení. Pak založíte startup, naberete první tři lidi a najednou jeden chce větší monitor, druhý nebude dělat testování — a vy děláte věci, které byste nikdy dělat nechtěli. To je úděl startupového foundera a musí se na to připravit: několik let bude dělat věci, které by v korporátu nikdy nedělal a nikdy by ho nebavily. Brainstormují u něj ve startupu jiní lidé, on dělá všechno to, co nikdo dělat nechce. Má to i pozitiva, mění věci kolem sebe, ale jsou to pro něj nejtíž vydělané peníze v životě a řádově těžší práce než jakákoliv předchozí.číst dál

U personalistiky je František Zeman k AI výrazně zdrženlivější. Náborové chatboty bere, ale u třídění životopisů upozorňuje na články o tom, že AI zatím dokáže vyhodit i uchazeče, kteří jsou pro danou pozici vhodní, jen proto, že jejich životopis není dobře strukturovaně napsaný a stroj to nepozná. Věří, že se to bude… zdokonalovat a stroj se to naučí. Co by ale nepropagoval a s čím by nesouhlasil, je nasazovat AI do samotného pohovorování, i když i takový use case už četl. Odůvodňuje to osobně: je podle svých slov strašně zatížený na mezilidské vztahy a právě tam mu to faliruje. Milan Mahovský na to navazuje tím, že jde o správné použití: proces se rozdělí na dvě části, jednu udělá AI a druhou člověk, stejně jako u analýz, kde interpretace a ověření výsledku zůstávají na kritickém myšlení člověka. U životopisů to shrnují tak, že vyhazovat je špatně, ale nechat si je AI přeskládat s nějakou pravděpodobností dává větší smysl než fulltextové vyhledávání klíčových slov.číst dál